Hate Free Culture a její e-shop s uprchlíky

Iniciativa Hate Free Culture chce dál vychovávat české občany, a proto pro ně připravila výstavu, zaměřenou proti xenofobii, rasismu, násilí a předsudkům.

Eva Valerie Maxová

Eva Valerie Maxová

Toužíte po kultuře a chcete být in? Pak máte dvě možnosti. Zajít si do kina na Renčův film „Lída Baarová“, nebo na výstavu pořádanou iniciativou Hate Free Culture (dále jen HFC) v pražském Centru současného umění Dox.

Pokud vás zajímá milostný románek mezi českou filmovou divou Baarovu a nacistickým ministrem propagandy Goebbelsem, volte možnost číslo jedna. Pokud bojujete vždy a všude proti české nenávisti a násilí, sympatizujete s uprchlíky a soucítíte s nimi, zvolte možnost dvě.

Zajímavá shoda okolností v době, kdy uprchlická propaganda v naší společnosti jede na plné obrátky, v duchu známého: „Stokrát opakovaná lež stává se pravdou“. Údajně vysloveno právě Dr. Goebbelsem v době jeho největší slávy.

Iniciativa HFC byla v roce 2014 zřízena v rámci Agentury pro sociální začleňování, která spadá pod Dienstbierovo ministerstvo pro lidská práva, a je převážně financována z norských fondů, částečně pak i z našeho státního rozpočtu.

Tihle najatí a zaplacení štváči sledují dennodenně český internet, a jakmile zavětří náznaky pravdy, vytváří HateFree zóny, Hejtomaty, ječí a poukazují na nárůst české xenofobie, rasismu, a kdoví čeho ještě. Cíl je jasný: převychovat a usměrnit názor české veřejnosti v souladu s evropskými multikulturními a neomarxistickými názory.

Iniciativa Hate Free Culture tedy vystavuje v Doxu svůj projekt „Fotografie“, který návštěvníkům představí i umělecký počin „REFUNENTAL“ dvou „umělců“ z HFC, koordinátora iniciativy, Roma a romisty, Lukáše Houdka a jakési Susy Gunzner Sattler. Vzhledem k tomu, že dnes můžeme být považováno za umění cokoli, nepřekvapuje mě to.

Umělecký performer Kohout, který chtěl loni přijmout milion uprchlíků a pak vlil svoje sperma do kropenky v polském kostele, proto aby prezentoval svůj nesouhlas s katolickou církví, nebo hoši kominíci z umělecké skupiny „Ztohoven“, kteří si nechali spíchnout velké trencle, aby se s nimi pak vyfotili na střeše Pražského hradu a dokázali tak světu, že oni můžou cokoli, i dehonestovat českého prezidenta, protože jsou pod kavárenskou ochranou. I takové má naše země v dnešní době „umělce“.

Ale pojďme K projektu HFC. V čem je tak výjimečný, že bude veřejně prezentován na výstavě v Doxu? Údajně v tom, že opět ukázal na fakt, že my Češi dehumanizujeme uprchlíky a vnímáme je jako produkty, rukojmí, komodity, zboží.

Právě proto Houdek a Gunzner-Sattler zřídili v červenci 2015 e-shop „Refunental Service“, stejně jako jeho FB stránku. Ve fiktivním e-shopu si zákazník, firmy, média i jednotlivci mohou objednat a pronajmout uprchlíka – muže nebo ženu. Projít si fotografie a rozhodnout se koho a za kolik.

Pod fotografiemi osob, uprchlíků, jsou vždy uvedeny informace o dotyčném, jeho věk, výška, váha, velikost bot a možnosti jeho využití. Pronájem uprchlíka stojí od 300 eur na den. Pro vaši představu:

Typickou ukázkou propracovanosti a drzé ironie HFC je např. komentář u této fotky. Kandidát číslo 7, Iráčan, 28 let, míry 180/71, velikost bot č. 43: „Tento kandidát vykazuje velký talent pro vaření, tudíž ho lze využít jako šéfa mezinárodního cateringu s pestrou škálou iráckých receptů, které etnicky zpestří vaši vernisáž. Jelikož jeho znalosti němčiny a angličtiny jsou omezené, lze ho využít jako vyhazovače na multikulturní party, kde uplatní pár nezbytných slov.“


Podobně jsou vykresleni další kandidáti a kandidátky z Konga, Ruska, Bolívie, Číny, Palestíny, Sýrie, Pakistánu atd., stejně jako ženy z Ukrajiny, Ruska, Nigérie, Sýrie, Íránu nebo Čečenska.

Fotka tváře a postavy z vícero stran. Jde tedy o uprchlický e-shop, kde si můžeme fiktivně pronajmout běžence, jelikož my, xenofobní Češi, čekáme na podobnou příležitost, kdy bychom se mohli chovat jako nadřazení jedinci, kteří vnímají současné běžence jako zboží! Což by mě ani v nejhorším snu nenapadlo.

Umělci, spolupracující s Hate Free Culture mají ve finále – to v případě, že bychom se rozhodli si běžence opravdu pronajmout – prasečí radost, neboť jásají a sdělují kupujícímu při zaplacení: „Samozřejmě nepronajímáme žádné uprchlíky! Refurental je umělecký projekt, za nímž stojí Lukáš Houdek a Susa Gunzner-Sattler. Poukazují na paradoxní situace související s takzvanou uprchlickou krizí.“

Umělci žijí ve svém uměleckém světě, dřepí si na duhovém obláčku, a tak jim budiž odpuštěno i jejich prohlášení – žvást: „Žijeme v době, kdy se všechno a všichni řídí základními ekonomickými kategoriemi. Lidé, kteří se nachází v zoufalé životní situaci, a snaží se utéct před nebezpečím nebo příšernými životními podmínkami, bývají často využíváni pro své hluboké lidské příběhy. Stávají se populární komoditou ve světě západního umění a médií.“

Proč o tom vlastně píšu? Hate Free Culture vnímám jako něco násilně a cíleně vytvořeného za účelem multikulturní a proimigrační propagandy, překrucování faktů, ovlivňování veřejnosti bez vlastního úsudku a názoru. Zaplacení jednotlivci bez vlastního racionálního uvažování, kteří poukazují na českou netoleranci v době, kdy je Evropa vůči drzým uprchlíkům tolerantní až příliš, si dovolí pořádat výstavy a kázat nám, Čechům, jak se máme chovat.

Vysmívat se, spekulovat o tom, že má dnes někdo zájem si pronajímat „nebohého uprchlíka“ na multikulturní party, humanistické demonstrace, nebo etnické festivaly, tak na tohle se Hate Free Culture zmůže na svém, z norských fondů zaplaceném webu „Refunental“, s fiktivním uprchlickým e-shopem.

Uprchlická propaganda dnes v celé Evropě běží na plné obrátky, fotí se, píše a přesvědčuje se i český národ vylhanými příběhy o nebohých uprchlících, které nikdo k uprchlictví nenutil, tuhle roli přijali dobrovolně, neboť mohli zůstat v uprchlických táborech v Turecku, nebo v Jordánsku, stejně jako ve svých zemích, kde žádná válka není. Řízená ekonomická migrace, taková je pravda! Ovšem…

Hlas shora vydal pokyn. Je třeba cíleně a stále přesvědčovat evropské občany, a české odmítače o opaku a z bohatých fondů financovat podobné „umělecké“ projekty s nafocenými figuranty, podobné uprchlíkům, které si my, xenofobní zlí Češi, hodláme pronajmout.

Je třeba, stále nahlas a veřejně poukazovat na naši nechuť přijmout nepřizpůsobivé muslimy, Araby a Afričany – uprchlíky, o kterých se ví, že v převážné míře žádnými válečnými uprchlíky nejsou.

Pořád jsme špatní? Co máme udělat pro to, abychom se stali lepšími? Máme jim otevřít své domy, dovést své ženy a rozdělit se s nimi o své zdroje a svůj chléb?

Ne, zatím si je prý chceme pronajmout na práci a mít z nich vlastní prospěch. Vážně si tohle o nás někdo může myslet?! Pokud jde o mě, jednoznačně a nahlas říkám: „Ne, děkuji. O pronájem uprchlíka opravdu zájem nemám!“


Zdroj.