Kolik bude stát voda za 20 let, když obce dostanou zpět vybydlené trubky?

Pokud obchod s vodou ovládají města, pak pokryjí náklady a zbylé peníze reinvestují do „trubek“ v regionu. Pomohou jim i dotace z EU. V opačném případě mají obce, města i lidé smůlu, protože jediný zdroj financí jsou peníze vybrané od lidí za vodné a stočné.

Radek Novotný

Radek Novotný

Peníze z vody pak končí v zahraničí a obce přišly i o dotace, protože zneužití dotací pro financování zisků koncernů EU logicky zarazila. Problémy obcí evidentně souvisí s pokoutnou privatizací zisků městských vodáren. A souvisí s tím i stav infrastruktury a to, kolik lidé za vodu platí a platit budou.

Proč i když platíme za vodu stále více, tak peníze k obcím nedotečou?

Během 20 let máme z 11 velkých podniků přes 2.500 firem, které prodávají lidem vodu. Všechny chtějí inkasovat z vody zisky. Většina z nich je v absurdním právním i obchodním postavení. Na vodě vydělávají, ale nemusí financovat obnovu vodárenské infrastruktury! V důsledku toho obce nebo jejich vodárny přišly o miliardy a přitom na nich zůstala povinnost financovat obnovu a rozvoj vodárenské infrastruktury.

Došlo k privatizaci zisků a zestátnění nákladů

Došlo k oddělení neoddělitelného. Obce mají přes tzv. provozní model v řadě regionů 30 let financovat vykopání studny a u každé studny má 30 let stát cizinec, který z ní prodává lidem vodu a inkasuje zisky.

Proč se z veřejných rozpočtů obcí financují koncernům investice?

Aby obce dostaly od koncernu vůbec něco za trubky, které staví a vlastní, musí nejdříve investovat! Takže obce vlastně financují koncernům investice a to, co je vydáváno za nájem, je fakticky jen postupná vratka původně investovaných financí. Nájem je vesměs odvozen od historické ceny pořízení investice (odpisy). Obce tak v lepším případě za 30 let dostanou zpět to, co předtím investovaly. Koncern přitom na provozu tohoto zařízení vydělá za 30 let  miliardy.

Existuje řada případů, kdy obce za investice, (jde o desítky i stovky miliónů korun), dostanou roční nájem ve výši symbolických 1000-5000 Kč/rok. Díky tomu nikdy nedostanou zpět ani to, co investovaly. Navíc netvoří rezervy na budoucí obnovu. Prostor pro další zdražování vody je přitom již vyčerpaný. Cena vody je na úrovni západní Evropy, ale příjmy spotřebitelů rozhodně ne.

Geniální model nebo tunel veřejných zdrojů?

„Privatizace“ formou tzv. provozního modelu, který je zaveden v řadě regionů ČR je geniální. Pro koncerny.  V době, kdy obce nemají peníze na obnovu vodárenských sítí a lidé platí drahou vodu, na vodárenské infrastruktuře vesele vydělávají koncerny, kteří „jen“ vodu prodávají a „jen“ inkasují od spotřebitelů každý rok zisk. Za rok 2015 odteklo z vody a vodáren do zahraničí min. 3 miliardy korun. Koncerny do infrastruktury nemusí investovat ani korunu, protože ji přece nevlastní.

Ale peníze z vody inkasují ve velkém. Zde je podrobně popsána celá kauza, jak koncern ve spolupráci s „politiky“ statutárního města, sám sobě obchod s vodou na 30 let „pronajal“, i to kolik každý rok inkasuje on a kolik okresní vodárna: PRAVDA O VODĚ VE ZLÍNĚ.

Nemusí tomu tak být a v řadě regionů rozumní politici pochopili, že cesta, která je výhodná pro města a občany vede jinudy


Zdroj.