Je naší povinností starat se o „ekonomické“ přistěhovalce?

Máme povinnost dělit se o výdobytky svojí civilizace s těmi, kteří jí povětšinou nic nepřinesou? Jsme sobci, když se nám dělit nechce?

Jan Zíma

Jan Zíma


Denně čteme zprávy o vlně emigrantů ze severní Afriky a diskuse na Nerudovské téma „A kam s tím“, jsou doslova nekonečné.

Jenže za tímto diskusním směrem se skrývá závažný problém budoucnosti Evropy.

Na straně jedné se dá z historického hlediska tenhle problém pochopit. V minulosti, kdy v bipolárním světě existovaly opravdové „země zla“ zcela jistě byly na místě tehdy zavedené mezinárodní regule, zajišťující malá, ale přesto důležitá práva uprchlíků a emigrantů. Dokonce i v zemích s přísným přistěhovaleckým systémem, jako jsou Spojené státy, fungovala pravidla, díky nimž spousta emigrantů ze zemí komunistického východního bloku, našla nový domov. Ať už byli doma pronásledováni, nebo jen chtěli žít v demokracii.

Na těchhle pravidlech a povinnostech pro příjemcovské státy, je dodnes mnoho dobrého. Jenže!

Tato pravidla vznikala před půl stoletím, kdy pojem „vlna ekonomických emigrantů“ byl z oblasti Science fiction. Poslední emigranty například z důvodu toho, že doma je válka, jsem viděl naposledy v Mnichově, před více jak dvaceti lety a tehdy šlo o mé sousedy, jenž pocházeli z tehdejší, občanskou válkou zmítané Jugoslávie.

Pro svoji novou zemi představovali přínos a dodnes jsou tihle lidé součástí tvorby sociální kultury a Německého národního produktu, jako ti, kteří jej spoluvytváří. Jako zcela opačný model můžu uvést Afghánské přistěhovalce v Norsku. Ti, stejně jako v Dánsku, byli v posledním desetiletí importováni z iniciativy levicových politiků. Pro svoji novou vlast, statisticky vzato, nepředstavují přínos, ale zátěž. Nepřinesli si z drtivé většiny ani pracovitost, ani um, ani vědomosti.

Stali se pouze klienty sociálních systémů svého hostitelského státu. Po vzoru Českých Romů posledních patnáct let migrujících do Kanady. Po vzoru jejich soukmenovců z celé Evropy, kteří poslední desetiletí, ve velkém, stejným způsobem okupují Velkou Británii.


A nedělejme si iluze. Severoafričtí obyvatelé, migrující přes středozemní moře na lodích, které dnes vídáme obden ve zprávách, jsou z 99% pouze ekonomickými přistěhovalci.

Má vlastní rodina žije z velké části v západních zemích. Mám pro emigrantství pochopení. Ale pokud jde o přistěhovalce ze severní Afriky, je namístě každého z nich se ptát.

Jakým přínosem budeš ty sám pro moji zemi ?

EVROPA MÁ JEN DVĚ MOŽNOSTI. BUĎ LEVICOVĚ DISKUTOVAT A PROBLÉM NEŘEŠIT, NEBO BÝT ODMÍTAVÁ A SPRAVEDLIVÁ.

Je načase se začít učit jinde. Někde kde už přišli, jak na věc. Začal bych za oceánem.


Zdroj: Blog autora