Proč se lidé chovají jako idioti a to nejen k dětem?

Slovo idiot odborníci ně nepoužívají. Pro ně je to pacient s těžkou nebo dokonce hlubokou mentální retardací. Ale zkuste si třeba za volantem mumlat: „Co do proboha ten člověk s těžkou mentální retardací dělá? To půjde stěží, že?

Jiří Hermánek

Jiří Hermánek

A i když jsem si říkal, že dnes nezabrousím do oné tak populární migrační krize, tak musím.

Jen jsem ráno zapnul bednu, tak slyším, že francouzský senát, kromě projednání výjimečného stavu jednal i o odnětí francouzského občanství odsouzeným teroristům.

A světe div se, jacísi kreténi (to bych řekl, ale je to bez záruky, že je lehká mentální retardace), aktivisté lidských práv proti tomu protestují. Jistě, samozřejmě, je lidským právem nechat se v Paříži roztrhat bombou, být zastřelen nebo sejít ze světa jiným Teroristicky-lidskoprávním způsobem.

Ale myšlenka na tento článek vznikla v okamžiku, kdy jsem si na serveru Seznam,cz přečetl: Babička si vymyslela, že dcera týrá vnuka. A sebrala jí ho. Tak to úplně zírám, jak je tohel možné. Protože obě možnosti, které se nabízejí jsou otřesné.

Buď si babička vnuka všechno vymyslela a „ukradla“ si chlapce jen pro sebe. Možné je samozřejmě všechno na světě, ale mně se to zdá strašně přitažené za vlasy.

Každá zaměstnaná matka samoživitelka je v sedmém nebi, když jí s dětmi někdo pomůže. A proč tedy zde nastala taková situace? A nebo na tom týrání něco bude a matce dítě odebrali právem.

A matka pak krmí noviny nějakými svými smyšlenými historkami, že si člověk, který si to přečte musí připadat jako idiot a matka prostě indoktrinuje věřejné mínění svou verzí událostí přesně tak, jak to dělá paní Michaláková.

Málokdo si uvědomuje, že skoro veškeré argumenty, které k tomu případu jsou, máme od ní. Jsou sice lidé, kteří se v tom více vyznají, mají snad i nějaké podklady, ale stejně je jejich soud vždy zaujatý, protože k věci přistupují, jakoby se paní Michalákové stala křivda.

A co, když to je standardní postup norských orgánů, které jsou asi o dost přísnější než ty naše. Ale znamená to, že jsou také méně spravedlivé? To já nevím. A hlavně si myslím, že v Norsku je tím hegemonem dítě a na biologické rodiče se příliš nebo vůbec nehledí.

A to je případ jak Svatavy z Orlové, která „přišla o syna“, tak i paní Michalákové. Prostě se hledí na zájem dítěte a ne na zájem biologického rodiče. A je to tak správně? Rádio Jerevan by řeklo: „Jak a kdy, záleží na tom.“

A teď abych odbočil z populárního český stát a Michaláková proti Barnevernet a norskému státu ještě jednu zmínku z o rok starého případu v Nýrsku. Vdova nebo pozůstalá po sebevrahovi neustále vyvolává duchy a snaží se na českém státu něco vysoudit.


A co? Odškodnění za psychickou poruchu mrtvého? Každá sebevražda, snad kromě těch bilančních, má nějaké psychiatrické kořeny. Zdravý člověk si „nehodí mašli“ pouze proto, že ho někdo obvinil, když, notabene má čisté svědomí a může bez újmy přestát výslech.

Nechci to dál rozpitvávat, jenom si myslím, že celý ten případ s „logopedkou“ resp. správně speciální pedagožkou je nádherným zrcadlem omezeného myšlení této společnosti. Pokud prostě nejsem o vině přesvědčen, tak neodsuzuji…

…Ale také, když si něco myslím, tak zběsile neobhajuji. A to se v tomto případě stalo se zcela flagrantní naléhavostí. Psycholožka kamenována, naštěstí je slovy a mrtvý podezřelý glorifikován. A za co? To bych tedy opravdu rád věděl.

Viděli jsme velmi kvalitní inscenaci Zločin v Polné a po jejím shlédnutí mohu říci, než se v psychice českého člověka nezměnilo vůbec nic a jeho náchylnost k davové psychóze je možná ještě větší dnes, než nyní.


Zdroj: Blog autora