Lekce názvosloví pro Jiřího Dienstbiera; Ovšem on to asi jako blbec nepochopí

Jiří Dienstbier je takovým vděčným dárcem námětů na kratší zamyšlení. Hloubka jeho myšlenek je tak inspirující, že se člověk cítí až rozpolcený. Neví, jestli mlátit hlavou o stůl nebo rukou o hlavu.

Jiří DienStBier - homosexualista, neomarxista a feminista

Jiří DienStBier – homosexualista, neomarxista a feminista

Dnešní perla z myšlenkového trustu pana ministra se týká názvosloví. V pořadu Události, komentáře se jej David Borek zeptal, proč používá sousloví „sociálně vyloučené lokality“ a neřekne třeba „chudí“ lidé. Ministra takový dotaz nerozhodil a odpověděl, že pojem „chudí“ je stigmatizující a dopředu oslabuje postavení určité skupiny lidí. Zato pojem „sociálně vyloučený“ je neutrální.

Trochu jsem zapřemýšlel. Byl bych raději označen za chudého nebo sociálně vyloučeného? Být chudý není zajisté nic příjemného. Nedostatek, nejistota, hlad, obavy o budoucnost… Na druhou stranu, být chudý skýtá naději. Známe to přece z pohádek. Většina z těch klasických českých, kterak hloupý Honza ke štěstí a bohatství přišel, má výrazný sociální podtext. Takový Honza vždy pochází z chudých poměrů, chalupa má děravou střechu, kravka dojí z posledního, do kamen byl právě přiložen poslední špalíček dřeva, předmětem závěti je nanejvýš výřečný kocour… Ale chudý chasník se nedá. Najde v sobě odhodlání, vypraví se do světa a svým důvtipem, silou, pracovitostí či s přispěním štěstí změní svůj život. Také mnohé životopisy slavných osobností historie chudý původ těchto velikánů nezapomínají zdůrazňovat.


Život samozřejmě nebývá příběhem velikána či pohádkou. Přesto jsme těm příběhům tak nějak věřili a toužili po tom, že se nám také něco v životě podaří.

Já nevím, jak ostatní čtenáři, ale za sebe musím říci, že kdyby se do světa místo chudého pracovitého chasníka vypravil člověk sociálně vyloučený, byl bych ve své důvěře v jeho schopnosti splnit tři přání a zasloužit si království s půlkou princezny o poznání obezřetnější. Myslím, že i princezna byl pocítila jistý ostych, když by její nápadník nebyl chudý, ale spíše sociálně vyloučený. Komnaty jsou uklizené, odpadky pravidelně vynášené… A kdo vůbec ví, co si takový sociálně vyloučený manžel bude zvát domů do zámku za kámoše. A kde bude trávit volný čas…

Co se v dětství naučíš… Asi všichni jsme ovlivněni názvoslovím, které je kolem nás po dobu našeho života používáno. Ale pro nás, co jsme odrostli na těch chudých hloupých Honzech, co svým přičiněním přišli ke štěstí, bude asi nesrovnatelně více stigmatizující pojem „sociálně vyloučený“.


Zdroj: Blog autora | Titulek redakčně doplněn