O udavači Čulíkovi; Bajky Škota Eurohonzy

Každý den se pilně grafomansky snaží podivuhodný publicista Honza Čulík na Britských listech ovlivňovat neblahou vlastnost českého občana myslet si své.

čulík(n) v akci

čulík(n) v akci

Truchlivé výsledky své euromise pak zachraňuje „tezemi“ o „jazykovém ghetu“, v němž jsme my Češi, odsouzeni žít navzdory bohulibé idei, že evropské národy jsou již překonanou záležitostí, hlavně ty menší a nejhlavněji ty slovanské. A také, sám dobře zajištěn, žebrá o přídavky do redaktorských kapes svých žurnalistických souputníků.

Udavačství – to je ta správná humanita

Soudě dle jeho obhajoby na vlastní udavačskou a dehonestující činnost vůči naivnímu doktoru Rogozovovi, je povinností žurnalisty „informovat“ nikoli na základě (jakékoli) profese, ale ideologické čistoty. Náš doktor, léčící v Shefieldu pacienty, je pro pana Čulíka nepřijatelnou položkou pro nějaké to sbližování kultur, neboť Rogozovovou prvotní a základní ideou, o níž nehovoří, je Aeskulapova přísaha.

Evropská medicína, v níž po právu hraje vynikající roli i ta česká, totiž přijala již před více než sto lety osvědčený princip, že hygiena na operačním sále, je základem úspěšnosti. Na toto konto se evropští operatéři vystrojili do dezinfikovaných hábitů a roušek, aby co nejlépe čelili možnosti infikování otevřených částí lidského těla. Netušili ovšem v té době, že jejich počin nebude ve 21. Století brán na pozadí islamizace Evropy ideologicky čistým.


A tak MUDr. Rogozov, jenž požádal asistující kolegyni islámského vyznání o odložení infikovaného muslimského nikábu a  o předepsanou ústroj na operačním sále sice na okamžik vítězství slavil, leč dlouhodobě na tomto medicínsky běžném požadavku trpce lidsky i profesně tratí. Muslimka si stěžovala a pan Čulík (prost od pokusu o nějakou debatu) jej promptně udal.

Velká Musultánie

Bretschneiderovsky „čisté“ podání Čulíkova (úspěšného?!) pokusu o likvidaci slušného doktora je na „dobré“ cestě. Vyděšené vedení sheffieldského špitálu postavilo dobrého lékaře mimo službu. Vůbec totiž nehraje roli to, že v konkrétní situaci měl pravdu a hájil prospěch pacienta. Tím se také pan Čulík naprosto nezabývá. Zabývá se jen tím, že MUDr. Rogozov dlouhodobě „podrývá, osočuje, zveřejňuje…..“.

Kdysivelmoc Elí za Bét 2. se svými no-go zónami, znásilňovanými dětmi, „aktivisty“ temnější barvy pleti, co na potkání reportérům sdělují, že zkrátka “přebírají tuto zemi“, je nejkrásnějším kadlubem novoevropanství pana Čulíka. Sám se pochopitelně už dávno také necítí být Čechem. (Zaplaťpánbůh..) Jelikož však byl v mládí potrestán místem, kde se narodil a rodiči, kteří vládli jen jazykem „jazykového ghetta“ České kotliny, cítí povinnost sdělovat nadřazenost anglosaského (historicky spíše loupeživého) světa nad tím slovanským.

Blbost je blbost

V tomto duchu se i nese poslední rozvášněný útok na obyčejné sdělení prezidenta Zemana, že ten, kdo kdo ostouzí svůj český původ a národ, v podstatě ostouzí sám sebe. Jde to říci i jinak. – Kdo se snaží udělat z někoho vola, udělá jej nakonec sám ze sebe -.  Dle vyjádření pana Čulíka nicméně prezident Zeman tímto vyřkl „další blbost“.

Těžko říci, kdo v České republice cítí svou vlastní přináležitost k vlasti jako „blbost“, (pomineme-li nějakých těch 99,9% Čechů). Pan Čulík, dlící ve skotském „euroazylu“, zjevně ano. Jenže většina Čechů, co nepoznala „dobrodiní“ merkelovské pseudoideologie „Svaté říše Římské Národa Německého pod vedením Snědého vykladače hodnot z USA“, se prostě chce i nadále častovat lichotkami, urážkami,  nejrůznějším škorpením a smiřováním v krásném Českém jazyce.

A tak po zániku humoristického časopisu Dikobraz, kde textově i obrazově nakonec vždy byla příležitost „smlsnout si“ na nekonečné debilitě totalitarismu, lze doporučit pro čtenáře a hledače humoru v temné přítomnosti silně Britské listy. Škota Čulíka najmě.