Asimilovaní nacisté v akci

Velká Musultánie (dříve Británie) není dost muslimská. Termín ilegální migranti je nesprávný, vlastně nelegální. Více „integrace“ (zbavit evropské okresy zbytků suverenity), méně svobody tvorby názorů (cenzura všude, kde hrozí možnost jiného, než „našeho způsobu života“ vidění světa).

Svatopluk Otava

Svatopluk Otava


A ovšem – za vším zlým hledej Rusa. Toť stručná charakteristika myšlenkových pochodů Vysokého komisaře pro „lidská práva“ Nilse Muižniekse. Podobnost názorů Lotyameričana Mužniekse s Čechoameričanem Dientsbierem je jistě jen čistě náhodná.

Začalo to importem fašistů…

Když v roce 1944 árijští rodičové budoucího eurokomisaře pod ochrannou paží prchajících SS mizeli na rychlo z rodného Lotyšska, ještě netušili, jak vlídného přijetí se jim dostane od jednoho z členů protihitlerovské koalice – USA. Specialista na kradení nacistických mozků moudře usoudil, že i lotyšská rodinka oplatí projevenou přízeň neomezenou poddaností. Narodil se Nils, k americkému fotbalu nehodící se jedinec, ke vzdělání (vymatlání mozečku) prostřednictvím „politologie“ na Bekeley a Princentonu však zcela vhodný adept.

Povedlo se. Po mc carthneyovské nalejvárně ve zmíněných institucích zakotvil milý Nils pevně v názorovém kroužku „našeho způsobu života“, absolvoval kariéru, jejímž vrcholem je vedle praxe v Sorrosově neokolonizační „nadaci“ právě onen flek Vysokého komisaře pro „lidská práva“ EU. Eurolotyš (či Euroameričan?) má dnes jak americké, tak i lotyšské občanství. A chrlí moudra.

…pokračovalo to exportem fašismu…

V arabizované Anglii by prý měli zcela zrušit slovní spojení – nelegální imigrant – , protože i když někteří vysavači sociálních dávek sice „možná“ nemají v pořádku všechny regulérní náležitosti pro legální invazi, zato však mají „lidská“ práva a věří v „hodnoty“. Výroky typu – „…zabíráme tuto zemi..“ – jsou podle pana Muižniekse tedy naprosto v pořádku. Velká Musultánie nepotřebuje více zpozdilých slovanských lékařů, vyžadujících na sále jakousi hygienu a odmítajících dávat personálu uprostřed operace přestávky na modlení. To je zpozdilé. Respektu k „jinakosti“ je třeba, vůle nechat se obohatit a za znásilnění původních ostrovanek by patrně v budoucnu měli nevěřící psi ještě platit. Však ono už se vynajde nějaké další „lidské“ právo….

Nejen Nils Mužieks, ale i Jirka Dientsbier věří v elektorát mixovaných voličů budoucnosti a v sunnitsko-germánskou unii. Jirka to má těžší, protože slovanský živel na východě Evropy je dosud příliš homogenní a jediná neslovanská enkláva maďarská zase moc vzpurná. Nils na to jde nekompromisněji. „Lidská“ práva se totiž Slovanů netýkají, žádní lidé to nejsou. Zářný model budoucnosti představuje právě Lotyšsko. Sice tam více než třetina obyvatel hlaholí jakousi nesrozumitelnou hatmatilkou a říkají si Rusové, ale snadným administrativním opatřením těmto untermenschům odebereme občanská práva, včetně možnosti být kamkoliv volen. „Lidská“ práva? Ale vždyť přece v tomto případě nejde o lidi…

…končí to vládou fašismu

A zase to má Jirka těžší. Sice podobně jako Nils blábolí unterjazykem českým (Nils lotyšským), ale ten tón…! Lotyšština zní přece tak mnohem více anglosasky… Ale ta čeština… A to myšlení… Lotyšům je jasno, že jsou „nedělitelnou“ součástí světa „hodnot“, Češi si ale stále myslí to své a navíc se ještě chechtají. Tady si jistě amerikanoeuroobčané Dientsbier a Muižnieks podají pařátky: Pravdu měl kammerade Heydrych, který řekl, že „Češi jsou smějící se bestie.“.

A vůbec… Veselí se zakazuje. Viděl snad někdo veselého euroobčana? Viděl snad někdo veselícího se Muslima? Možná krom vzácného okamžiku, kdy mu bylo umožněno pálit z kulometu na katapultovaného ruského pilota? Humor napříště nebude vůbec povolen, snad kromě přísně nařizovaného „veselí“ nad jakýmkoli pohřbem bývalých evropských národů s výjimkou Panosmangermánského, na Afrolatinoeuroameckém totálně závislým. A – Čína a Rusko neexistují…
Více a veselejšího čtení doporučuje autor na stránkách humoristického magazínu Britské listy.