Muslimka žaluje školu kvůli zákazu nosit hidžab

Kauza ohledně zákazu nosit hidžab na střední zdravotnické škole v Praze bude mít po pár letech soudní dohru. Jedna ze studentek podává na školu, z níž v roce 2013 odešla, soudní žalobu.

Eva Valerie Maxová

Eva Valerie Maxová

Právní zástupce studentky, hidžabnice, Radka Korbelová Dohnalová sdělila médiím:„Žalobu vůči škole jsme podali počátkem roku. Věc je řešena u Obvodního soudu pro Prahu 10, jednání nebylo dosud nařízeno.“

Jistě právo podat žalobu má v naší zemi každý. Píše se rok 2016, tedy pár let po tom, co kauza hidžab zvedla ze židle nejednoho českého občana. Přiznám se, že ve své době i mě.

Zarážející na ní bylo, že v ní významnou roli sehrála ombudsmanka Šabatová, která dvě muslimky, studentky střední zdravotnické školy, tedy budoucí zdravotní sestry, podněcovala k boji za svobodu náboženského projevu na půdě školy, a to i přesto, že nošení jakýchkoli pokrývek v této škole bylo zakázáno školním řádem a všichni studenti včetně zahraničních toto respektovali.

O co tehdy šlo? Dvě muslimky – Somálka (23) a Afghánka (25) – zjistily po nástupu na střední školu, že výuka v hidžabu není možná. Nasra sdělila ředitelce školy, že bez šátku chodit nemůže, protože je to projev jejího vyznání. Neobhájila to, proto školu opustila.

Zelmina zkusila bez šátku chodit do školy dva měsíce, ovšem nemohla se soustředit. Měla prý pocit, že jí něco chybí.„Jakto? Má přece svá práva a své náboženství?“pomyslela si a pak školu opustila. A kauza diskriminace kvůli zákazu nošení hidžabů v ČR mohla začít!

Koncem srpna 2014 jsem na kauzu hidžaby musela zareagovat napsáním svého blogu„Zákaz nosit hidžab není o diskriminaci! Je o respektu k naší zemi!“Blog visel nějakou dobu na titulu idnes.cz a dosáhl přes 20 tisíc přečtení. I dnes je jeho obsah aktuální a za jeho napsáním si po více než roce stále stojím.

Pro připomenutí zásadních skutečností zde pro vás uvádím odkaz.

Ombudsmanka Šabatová koná bohulibé skutky ve víře, že se někomu zavděčí a polechtá si své ego. Bohužel si vybírá nepopulární skupiny jedinců, v tomto případě šlo o dvě muslimky nerespektující pravidla školního řádu.

Nikde ve své době ovšem nezazněla odpověď na otázku, jak by ošetřovaly tyto muslimské sestry, pokud by dostudovaly, své pacienty v prostředí, které nepřipouští jiné než sterilní pracovní oděvy? Mohly by snad i v nemocnici nosit projev svého náboženství, běžné nesterilní hadry -hidžaby?


Nepřímá diskriminace je to, co má Anna Šabatová nejčastěji ve svém slovníku. Podle ní je muslimský šátek projevem náboženství navenek, školní řády, netolerující hadry na hlavě odporují prý ústavnímu pořádku České republiky, školskému i antidiskriminačnímu zákonu.

Proti ombudsmančiným šátkovým výkřikům do tmy se tehdy ohradil její zástupce Stanislav Křeček, stejně jako zcela jasně vystoupil i prezident Miloš Zeman, který poznamenal, že to „začíná šátkem a končí burkou“, přičemž dodal, že stát by neměl přiznávat muslimským ženám právo se zahalovat ve školách a zdravotnických zařízeních.

Na nátlak ombudsmanky Šabatové Rada SZŠ v roce 2014 upravila školní řád, s tím, že nosit pokrývku hlavy může povolit ředitel školy z náboženských důvodů. Ombudsmanský vlk se tedy nažral a zdravotnická koza zůstala celá.

Za zmínku ještě stojí fakt, že stávající islámští fundamentalisté povyšují hidžab a všechny jeho implikace na důležitý znak požadavku islamizace či reislamizace společnosti a dokonce ho ve společnosti Evropanů prosazují zastrašováním i násilím.

Více informací uvádím ve svém výše zmíněném blogu, i popis tzv. „šátkové aféry“ ve Francii a přístup některých islámem obohacených evropských zemí. Ve Francii žije v současnosti podle odhadů asi šest milionů muslimů, Francie byla první zemí v EU, která v roce 2012 zakázala nosit na veřejnosti islámské závoje a šátky, které halí celý obličej. Sekulární země také zakázala modlení na ulici.

V roce 2014 rozhodl Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, že nosit hidžab není základní lidské právo. Francie tak může zakázat náboženské symboly, včetně hidžabu ve státních institucích, veřejné projevy víry se musí přizpůsobit sekularitě státu! Žádné hidžaby, burky, jarmulky, ani kříže ve francouzských školách a státních institucích.

Taková je zkušenost, taková je realita v jedné ze západoevropských zemí, která má s islámem bohaté zkušenosti. Bohužel i ty negativní.

Po více než dvou letech se dostává kauza hidžab k českému soudu. Zřejmě bude prezentována jako nepřímá diskriminace a poškozená muslimka bude trvat minimálně na omluvě, lépe však na odpovídajícím odškodnění pro psychickou újmu, kterou kvůli zákazu nosit svůj hidžab ve škole, chudinka utrpěla.

Proběhne další diskriminační divadlo, dozorované českou „ochránkyní“ práv. Zajímavé bude sledovat, na jakých pilířích bude šátková žaloba vystavěna. Pokud budou stejně vratké, jako v případě vykonstruované žaloby romské figurantky provokatérky vůči realitní kanceláři, bude českou veřejnost víc než kdy jindy zajímat verdikt tohoto soudu.

V naší zemi platí naše zákony. V našich školách naše řády. Jsou sepsány proto, aby byly jednotlivci dodržovány a respektovány, bez výjimky a bez ohledu ohledu na jejich náboženství. A ať soud v kauze hidžaby rozhodne jakkoli, nic to nezmění na neoddiskutovatelném faktu, že: „Zákaz nosit hidžab není o diskriminaci! Je o úctě a respektu k naší zemi!“

Zdroj: Blog autorky