Je třeba zničit Bartoše!

Takhle zní politické zadání, které se policie poslušně snaží splnit. Jenže její snaha ohýbat zákony v souladu se zájmy vládnoucích politiků neohrožuje jenom jednoho nepohodlného buřiče, ale občanské svobody nás všech.

Adam Benjamin Bartoš

Adam Benjamin Bartoš


Ještě zhruba před rokem byl A. B. Bartoš pro většinu české veřejnosti naprosto neznámou osobou neúspěšně se snažící prorazit do vysoké politiky, jakých jsou v různých pidipartajích přinejmenším stovky. Protože neměl za zády žádného oligarchu, který by mu zaplatil kampaň, začal se střídavým úspěchem systematicky zviditelňovat sebe a svou stranu sérií provokací a přehnaných výroků. Úspěšně vyvolal skandál například svým předvolebním spotem, který ČT odmítla vysílat, naopak akce u symbolického hrobu Anežky Hrůzové na místě její vraždy v lese poblíž Polné zcela zapadla bez zájmu veřejnosti i policie, která ji neshledala nijak závadnou.

Jenže potom přišla tzv. uprchlická krize. Z dosud bezvýznamné postavičky náhle pro mainstreamové politiky vyrostl reálný konkurent, který společně s dalšími antiimigračními aktivisty dokázal mobilizovat veřejnost k jedněm z největších pouličních protestů po roce 1989. Přestože se vláda nejprve snažila tvářit, že o existenci nějakých Bartošů nebo Konvičků vůbec neví, byl to právě občanský odpor k masové nelegální imigraci, který ji donutil korigovat z Berlína nalinkovaný „jednotný celoevropský“ proimigrační kurs, o čemž výmluvně vypovídá obsah uniklé korespondence premiéra Sobotky s poradcem Novotným a dalšími šedými eminencemi ČSSD.

Na oplátku si pánové ministři spravedlnosti a vnitra veřejně přes média objednali trestní stíhání nepohodlných politických konkurentů. A světe div se, netrvalo dlouho a policie skutečně našla záminky pro obvinění. U Konvičky to byly několik let staré výroky o muslimech v masokostní moučce, zatímco na Bartoše se vyhrabala rok stará akce v Polné, která přitom před tzv. uprchlickou krizí policii nijak nevadila. Proces s Bartošem pak nabral obrátky odpovídající jeho nově nabyté politické důležitosti. Zatím nepravomocné rozhodnutí v první instanci padlo pouhý týden po podání obžaloby, což je na poměry české justice vysloveně expresní tempo.

Jenže A. B. Bartoš si dostatečně nevážil shovívavosti vlády, která se rozhodla ho hned neposlat do vězení a jako první varování zvolila pouze výchovnou podmínku. Místo pokorného pokání a útěku z veřejného života dokonce svolal další mítink, na němž si dovolil okomentovat dohodu s Tureckem, podle které si za každého vyhoštěného nelegálního imigranta musíme přivézt a legalizovat jiného, těmito slovy: „To už není jenom nějaká liknavost nebo neschopnost vlády, to už je vědomé budování rozvratu země. To je vlastizrada. To je vlastizrada, která musí být potrestána trestem nejvyšším.“ Hned poté byl zatčen, spoután a odvlečen, aby mohlo být zahájeno vyšetřování pro podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo omezování jejich práv a svobod podle § 356 trestního zákoníku.

Pokud policii tento „extenzivní výklad“ zákona u státního zástupce a pak u soudu skutečně projde, stanou se vládnoucí politici v podstatě nekritizovatelnými. Podle této policejní logiky by totiž klidně mohlo být účelově kriminalizováno třeba i prohlášení, že Babišova „klička“ s dotacemi na Čapí hnízdo je dotačním podvodem a musí být potrestána. Šíření nenávisti vůči členům ANO a veřejné výzvy k potlačování jejich práva na podnikání přece nelze ve veřejném prostoru trpět, že soudruzi;-)


Navíc by pak bylo možné zkusit ostrou kritiku kteréhokoliv vládnoucího politika ohodnotit třeba také jako nebezpečné vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci případně rovnou jako rozvracení republiky ve fázi přípravy s trestní sazbou až dvacet let. Nemyslete si, on takový iniciativní vyšetřovatel hnaný politickou objednávkou a touhou rychle povýšit dokáže divy. Když se k tomu přidá dostatečně průbojný státní zástupce a soudce, který ví, co si žádá státní zájem, může být jakékoliv kritice mocných brzy odzvoněno…

Komu připadá, že A. B. Bartoš zaslouží potrestat, protože ještě nikdy beztrestně nezazněla ostřejší nebo výhrůžnější kritika vlády, tomu bych doporučoval si vzpomenout třeba na to, jak kdysi Jiří Paroubek „šel vládě po krku“. Nebo jak před několika lety odboráři táhli Prahou na demonstraci konanou pod záštitou tehdy ještě opoziční ČSSD (s osobní účastí Bohuslava Sobotky) pod transparenty hrozícími tehdejšímu prezidentu Klausovi a pravicové vládě šibenicemi a defenestrací. Mimochodem, proč jste tehdy nevolali po jejich potrestání a zapsání na seznam extrémistů, když vám tolik vadí šibenice, pánové Chovanče a Sobotko? A neměli byste jako politici být povinni snášet kritiku nad hranici obvyklou u běžného občana? Nebo to platí jenom pro vaše politické konkurenty, zatímco vás nikdo beztrestně kritizovat nesmí?

Radikální rétorika, přehnané výroky a teatrální gesta některých politiků jsou nutnou daní za demokracii a svobodu slova. Nemusí se nám líbit, ale pokud necháme policii, aby zatýkala opoziční aktivisty za politické projevy a rozháněla jejich posluchače pendreky, o demokracii a svobodu brzy přijdeme všichni. Protože u nějakých „extrémistů“ to ještě nikdy neskončilo a neskončí ani tentokrát, jak ostatně naznačují třeba Chovancovy snahy o zavedení plošného šmírování všech uživatelů internetu atd. A to by mělo vadit i těm, kteří A. B. Bartoše a jeho názory či politický styl nemůžou vystát a viděli by ho nejraději mimo politiku.

Odboráři pod záštitou ČSSD vykřikují nenávistná hesla a hrozí vládě i prezidentovi smrtí. Tehdy v pořádku, dnes u Bartoše zločin… (foto: Mediafax)

Zdroj: Blog autora