Velkej rejža za velkou louží

Vypadá to, že premiér Sobotka možná pověsí politiku brzy na hřebík a bude se věnovat se zápalem jemu vlastním umění filmovému.

Svatopluk Otava

Svatopluk Otava

Ač v oboru přísně vzato nevzdělán, praktických zkušeností a talentu projevuje dlouhodobě více než dost. Režisérské umění jemné i hrubší manipulace herci i statisty ovládá, obelhávání všech za nejrozličnějších okolností  mu  také jde  na jedničku a schopnost lísání se do přízně těch, co mají peníze na opravdu velké projekty, je mu skutečně vrozená. A ukrást kdekomu vhodný scénář? Maličkost.

Nejlepší kulisa bude Praha

Mekkou filmového průmyslu je Holywood. Tož pan premiér využil oficiálního výletu na téma jaderného odzbrojení pod záštitou neziskovky OSN a jen co vládní speciál na new yorském letišti doroloval, jal se kout železo, dokud je žhavé a „rozjel“ schůzky s významnými filmovými producenty.

Amerického škváru bylo v ČR natočeno v posledních letech dost. Ale pořád šlo spíše o tzv. nezávislou produkci a velké ryby nijak zvlášť do Bohemie nespěchaly. Budoucí velký režisér se tedy vybavil kapitálem daňových poplatníků (kolikpak jim dáme „do začátků“?  Nějakých 800 miliónů by mohlo stačit…?) a atom neatom, počal lovit americkou produkci. Zatím se jednalo v New Yorku, pan Sobotka však v rámci jaderně-odzbrojovacího tlachání hodlá vyrazit i do Los Angeles.  Zde se filmovému „světu“ může pochlubit i vlastní spektáklovou chloubou na základě ukradených scénářů.

Třikrát o talentu…

Tak co dosud předvedl? V rovině produkce akčních filmů musí zaujmout jeho počínání na životem prověřeném tématu únosů dětí. Dokonce únosech v režii státní organizace, jako je norský Barnevernet a neohroženým bojem České vlády proti tomuto nešvaru. Happy endem pak bude „vybojovaná“ a „vynucená“ náprava norských gangsterů a návrat dětí do biologických rodin. Že autorem scénáře je vlastně prezident Zeman? Ale kdopak by si ještě dnes vzpomněl…?


Rezort romantických příběhů pak může reprezentovat nosný příběh organizace sloužící bezprizorným dětem Klokánek, co se dostala do finančních potíží a byla nakonec zachráněna vládní injekcí 20 miliónů, jíž krvavě a s nasazením života vybojoval navzdory nepřejníkům režisér Sobotka a jeho oddaná budoucí klapka (prozatím ministryně) Marksová. Že v původním scénáři jakýsi autor Zeman tento příběh jako první sepsal a jelikož vycházel z reality i sám osobně finančně podpořil? Kdopak by si ještě dneska vzpomněl?…? (Navíc to v aktuálním období bylo přece tak „nesystémové“.)

A nemůže také chybět scénář na příběh ideologicko-politický, kdy jakékoli počínání politika jasně vyzní ve prospěch lidu země, kde se hrdina narodil. Pan Sobotka tedy může předvést  kus, kdy vizionářský premiér mravenčí pílí a profesní zaťatostí docílí nakonec návštěvy prezidenta ekonomické velmoci číslo jedna – tedy Čínského prezidenta – ve strategicky dobře umístěné malé zemi v Evropě. Aby se stomiliardové investice tohoto tygra nasměrovaly do uvedené malé zemičky a její obyvatelstvo z výhodné výměny zboží, nárůstu pracovních příležitostí a rozvoje ekonomiky mohlo těžit i v budoucích generacích, bylo třeba až nelidského úsilí a probděných nocí. Že se jedná i zde o scénář ukradený jakémusi Zemanovi? Ale kdopak by si dnes ještě vzpomněl…?

„Kulturní fronta“ a na věky nijak!

Stejně je dobře, že pan Sobotka konečně vstupuje do řad „kulturní fonty“. Herci a dnes příbuzné profese totiž po staletí patřili k obveselovačům panovníků. Královským šaškům.  Bylo jim leccos dovoleno a bez nutnosti skutečně pracovat, padaly jim ze stolů velmožů nedostatečně obrané kostičky, z nichž žili.

Krédo – koho chleba jíš, toho píseň zpívej – se jim rodově a profesně (bez paušalizace…, i zde platí ověřené přísloví o bílých vránách.) zarylo pod kůži. A tak dnes máme komedianta ministrem cílené bezbrannosti, jeho paní pak je mistryní multikulturní obohacenosti (budoucí ministryní téhož), celá „kulturní fronta“ se „aktivisticky“ prezentuje, „bojuje za..“, žije v pohodě z peněz těch, co je živí. Inu – do budoucna nevolitelný pan Sobotka se bude cítit v této společnosti jako ryba ve vodě. A s ním i celá pozoruhodná squadra orange. Přejme jim to…

Za dob „třeskutého komunismu“ se lidé těšili a jednou dvakrát do roka se jim i poštěstilo, jít do kina na americký film. Hodně dobrý film..! Dnes nejsou. Kde jsou?