Debilové z Bruselu navrhli hromadou evropskou sebevraždu…

Poslední varianty evropské sebedestrukce v podání EK jsou na pováženou. „Vylepšení“ dublinského modelu imigrační politiky v podobě dvou možných podob národních sebevražd volá v lepším případě po psychiatrické hospitalizaci rozhodovatelů na doživotí, v horším pak spíše rovnou po polním soudu.

Svatopluk Otava

Svatopluk Otava

Dá se předpokládat, že při hypotetickém celoevropském referendu na dané téma by se evropská veřejnost přiklonila na stranu polního soudu bez možnosti odvolání a okamžitou vykonatelností rozsudku.

Když do propasti, tak jedině kolektivně

Dle názoru stovek bruselských schultzů se nám předkládají v řízené islamizaci a degeneraci evropských zemí jen dvě možnosti jak tuto sociální chirurgii podstoupit. Buď zvolíme národní anestézii a záplavu nájezdníků budeme akceptovat na bruselský befél tehdy, když soudruzi uznají, že jde o mimořádný, nárazový stav nebo anestézii odmítneme, potom se už eurobyrokracie ani nebude zdržovat s tím, že by snad své satrapy k vyhlašování nějakého stavu vůbec svolávala a muslimským dobyvatelům budou léna určována rovnou.

Také dalšími skvělými myšlenkami ve jménu „lidských práv“, „práva na azyl“ a „rovnosti příležitostí“ se už eurokomisaři zabývají. Prý by se mělo přistoupit k narovnávání podmínek života „uprchlíků“ tím, že evropské země jaksi zunifikují přijímací procesy a podmínky pobytu dobyvatelů. Samo sebou se tím nemyslí oklešťování nadstandardních norem, které parazitům nabízí třeba  Německo, ale naopak se všechny „státy“ přinutí, aby musulmané mohli očekávat totéž všude, po celé Evropě. Takže – kdopak by pak z České republiky utíkal, pobíraje výpalné v hodnotách nad průměrem zdejšího platu a s vizí doživotní „integrační“ renty pro sebe i své cizopasnické ratolesti bez nutnosti pracovat? Nikdo. A nefunkční systém kvót může EU ve jménu civilizace opustit.

Co na to „naši“?

Pravdou je, že z těchto neronovských šíleností bruselských mocipánů padají čelisti i jejich lokajským aklamátorům, co sami sebe nazývají europoslanci. Ale dějí se i pozoruhodné, zmatené, názorové veletoče.

Tak například „nezávislý“ pan Jiří Pospíšil, zvolený za TOP-09, jíž by slušel jednodušší a výstižnější název KSČ (Kolaborantská strana česká), se v rozhoru s Ukradenou televizí vyjadřoval poněkud chladně. Prý nevidí důvod přistupovat k tomuto přístupu rušení zbytků suverenity, protože neřeší původ migrace a sám by se raději přikláněl k naplňování poddanského paktu Alemánsko-Osmanského, který byl již oklepnut a „nadějně“ se rozjíždí. Tak na sebe prozradil, že je sice kariérista a zbabělec, ale aspoň inteligentní zbabělec. Ví, že se čas od času bude vracet do českých luhů a hájů a musí si tedy nechat jakýsi prostor pro oblbování spoluobčanů, aby snad v nepravděpodobném případě, že jej při pěší chůzi po městě někdo pozná, neutrpěl argumentačních pár facek od někoho, kdo má blíže k činům než ke slovům.


Na druhé straně euroklaněč zvolený za Hnutí ANO, pan Petr Ježek, se v téže televizi vyjádřil tak nepokrytě kolaborantsky a přitom alibisticky, že jej lano do KSČ (pardon – TOP-09) nemůže v budoucnosti minout. No, on se ten Dublin neosvědčuje.., je to překonané.., vlastně jde o zjednodušení.., jsou přece hned dvě varianty.., plkal, plkal a redaktorka z něj silou mocí nevymámila, jaký má vlastně on názor.  Vyznělo to – já neříkám tak ani tak, ale na jejich slova (i má) dojde a já prostě budu „u lizu“, kdyby trakaře padaly.

…proč nás nemá nikdo rád?

No, uvidíme. Situace je taková, že i Ukradená televize začíná kapku „názorově tápat“, postupně se k bezradnosti přiznávají bezobsažným žvaněním nejraději o ničem i její mediální souputníci. Objevují se „překvapivá“ zjištění, že občané nevěří politiků ani novinářům, stále je zachován systém voleb a leccos se může do budoucna změnit.

Volební preference politických subjektů padají takovým tempem, že ani profesionální falšovatelé cinknutých zakázek nestačí pořádně reagovat a výsledky agentur, které se tímto byznysem zabývají jsou dnes již odrazem zdařilé science fiction. A tak máme snad poslední šanci odeslat všechny hochštaplerské pospíšily i ježky do míst, kde už nebudou škodit. Třeba celoživotní bruselský exil by pro naše politikáře byl ideální. Někteří by mohli taxikařit, jiní třeba i učit „evropskýn hodnotám“ v no-go zónách.