Otrávené koblihy zkrachovalého pekaře

Také třeba: – Co my vám slíbíme, vám nikdo jiný neslíbí – , i tak by mohl svolávat prořídlé oranžové voje bláhových voličů ČSSD Bohuslav Sobotka a jeho deprimovaný tým.

Plešatý Slávek Sobotka se chystá vykouřit mikrofon

Plešatý Slávek Sobotka se chystá vykouřit mikrofon

Analogie s koblihovým předvolebním atakem Andreje Babiše  je sice na místě, ale přesto kulhá. Pekařské firmy dnešního ministra financí prosperují, slátané předvolební pekařství jalových slibů pana Sobotky krachuje už před založením.

Odvolávám, co jsem odvolal

Přidáme zdravotníkům, učitelům, policistům, úředníkům…, a co ostatním? Také jim přidáme. Přidáme i bezdomovcům, které jsme po léta i s opozicí pilně vytvářeli za pomoci exekutorské mafie rodinných příslušníků mafie soudcovské. Že je to nereálné, protože na tisknutí nekrytých peněz má celosvětový monopol pouze soukromá firma FED? Nevadí.

Po krajských volbách přijdou ke cti osvědčené repliky o „nezasazení některých priorit do reálného ekonomického rámce“, „změně mezinárodního politického ovzduší“ a na nějaké „objektivní příčiny“ se jistě také dostane. Nakonec asi ostrouhají všichni a zachována bude jediná priorita priorit. Pomoc potřebným, jinými slovy – dorovnání běžného  osmanského výpalného na německý, tedy evropský standart. A že to celé zaplatí daňoví poplatníci včetně těch, jimž bylo volební rétorikou slibováno, je na bíle dni.


Slovy mistra Neumanna z oblíbené socialistické pohádky Pyšná princezna pak předseda Sobotka zavelí k úsporám na úkor občanů: „Odvolávám co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil. (A teď to zase odvolávám.)“.

Na virtuální koblize si nepochutnáte

Bouřlivé politické procesy probíhající v Evropě mají charakter divoké cyklóny. Česká republika se díky své strategické poloze prozatím nachází tak říkajíc v oku hurikánu, tedy oblasti relativního klidu. Sobotkova squadra orange nachází zatím  relativní dostatek času na opíjení voličstva rohlíkem. A činí se . Nejen Ukradená televize, ale v podstatě všechna média dávají prostor zoufalému výkřiku do budoucí politické tmy ČSSD.

Slibujeme, slibujeme, slibujeme…. Přidáme, přidáme, přidáme… A koho že v posledku nakonec obereme? Inu, jen nás zvolte živitelé a my vám to po marks-dientsbierovsku zase ukážeme!

Autor těchto řádků po posledních (parlamentních) volbách vyslechl zajímavý rozhovor dvou přátel v restaurantu. První: „Člověče, ujel mi autobus. Vzal bys mi jedno pivko?“ Druhý: koho’s volil?“ První: „No, socialisty…?“ Druhý: „Tak to si skoč do Liďáku…“