Války byly, jsou a budou

Válka, války, slavné bitvy, slavní vojevůdci, maršálkové, generálové a maršálové. Sláva získaná na vojenském poli je věčná. Je to ovšem jen pouhá sláva světská.

Válka bude

Válka bude

Válka je především obrovský obchodní podnik, kde bohatnou ti, co jsou v pozadí, co dodávají strategické zboží, zbraně, pohonné hmoty atd. oběma stranám v konfliktu. Vždycky se na každé válce v minulosti i v současnosti nesmírně napakují ti, kteří nikdy nebojovali a nikdy bojovat nebudou a ani jejich synové, dcery.

Války existují od nepaměti lidstva. Války byly, jsou a budou, dokud se lidstvo nestane tím tvorem, latinsky Homo Sapiens, kdy rozum zvítězí nad chtíčem a mamonem. Válečný obchodní podnik je vždy spojený s politikou. Jsou to siamská dvojčata, kdy jedno nemůže existovat bez druhého. Teď je otázka, zda je hlavní ta politika nebo ten byznys.

Haškův Švejk nám velice důsledně podává politický popis války (tehdy zvané Velká válka, nyní je označována jak 1. světová válka) a je velice zajímavé nacházet totožné prvky jak ve 2. světové válce, tak i nyní v tomto období, které se nebojím nazvat „klidem před bouří“, kdy se schyluje k další Velké válce. Nevěřte tezím, že již nějaká podoba 3. světové války probíhá a to prý studenou formou, mediální či informační válkou atd. Ne, ještě válka není, ale všechny příznaky vzniku válek z historie naznačují, že brzy dojde ke konfliktu, možná záměrně-informačně pomocí tajných služeb vyvolanému a eskalovanému.

Co si o tom tehdy myslel Švejk?

Švejk se napil důkladně a pokračoval:
„Vy myslíte, že to císař pán takhle nechá bejt? To ho málo znáte. Vojna s Turky musí být. Zabili jste mně strejčka, tak tady máte přes držku. Válka jest jistá. Srbsko a Rusko nám pomůže v té válce. Bude se to řezat.“
Švejk v té prorocké chvíli vypadal krásně. Jeho prostodušná tvář, usměvavá jak měsíc v úplňku, zářila nadšením. Jemu bylo vše tak jasné.
„Může být,“ pokračoval v líčení budoucnosti Rakouska, „že nás v případě války s Tureckem Němci napadnou, poněvadž Němci a Turci drží dohromady. Jsou to takový potvory, že jim není v světě rovno. Můžeme se však spojit s Francií, která má od jedenasedmdesátého roku spadeno na Německo. A už to půjde. Válka bude, víc vám neřeknu.“

Všimněte si u Švějka toho spojení „Němci a Turci“!!! To je najednou prohlédnutí, ba přímo záblesk spojitosti,  což?

Nejsme vůbec mírumilovní tvorové. Ačkoliv se říká, že mír je opakem války, není to vůbec pravda. Mír je jen vyjednaný stav a pomlčka mezi válkami. My, lidé, jsme krvelačné bestie – boje a války doslova vyhledáváme a iniciujeme. Když je delší období bez válek, jsme z toho nervózní a hledáme jakoukoliv příčinu pro násilí, boj, ubližování. Odráží se to i ve společnosti. V době relativního míru se po určité době začínají množit násilné útoky lidí proti lidem. Po každé válce zavládne na pár let euforie z míru, lidi jsou šťastní a veselí. Je to normální stav. Stejně tak je i normální stav, že po této sladké euforii přichází doba frustrace. Pach krve, čerstvé krve a touha po moci, ochutnání moci je silnější. Lidi přirozeně začínají hledat násilí. Buď jednotlivě – rvačky, znásilnění, vraždy nebo ve společenství a systematicky – státní teror, policejní násilí, popravy.


Ostatně popravy v minulosti byly vždy velikou společenskou událostí, kterých se účastnily tisícové davy, jen aby viděli, jak kat usekne hlavu nebo jak bude někoho lámat v kole, věšet, mučit. Některé dámy doslova omdlévaly – ne šokem, ale vzrušením, orgasmem. Mnoho mladých i starších mužů při popravách žen zase zažívali spontánní ejakulaci. V našich dějinách bylo mnoho poprav. nejznámější veřejné jsou zřejmě tyto tři:

  1. Poprava 27 českých pánů, stavů na Staroměstském náměstí dne 21. 7. 1621, jako důsledek prohrané bitvy na Bílé hoře, kdy přihlíželo podle dobových záznamů až deseti tisíce lidí z řad Pražanů (střízlivý odhad jsou 4-5 tisíc lidí), jež byli na náměstí obehnáni císařským vojskem pod vedením generála Albrechta z Valdštejna.
  2. Poprava německého náměstka pražského primátora za Protektorátu Josefa Pfitznera na Soudním náměstí na Pankráci dne 6. 9. 1945, kdy přihlíželo popravě oběšením 30-50 tisíc přihlížejících.
  3. A poprava Karla Hermanna Franka, německého státního ministra pro Protektorát Čechy a Morava dne 22. 5. 1946, na velkém vězeňském nádvoří Pankrácké věznice, kde přihlíželo asi pět tisíc lidí.
    [Po popravě K.H. Franka a následně ještě dvou veřejných popravách 12. a 13. 9. 1946 v Třešti (Walter Engelmann, vedoucí NSDAP v Třešti a Herta Kašparová, pracovnice německé kriminální policie a gestapa v Jihlavě, Zlíně a Třešti), bylo od veřejných poprav upuštěno a nadále se konaly jen za zdmi věznice za přítomnosti maximálně desítek osob, které byly v tomto ohledu upozorněny na naprostou mlčenlivost o průběhu exekuce.]

Ale zpět k válkám a násilím s nimi spojeným či předcházejícím. Nevyhneme se jim, dokud bude násilí v médiích doslova oslavováno jako normální věc. Všímejte si kolik je seriálů, filmů o násilí, zabíjení, vraždách, válkách a kolik potoků krve v nich proteče. Některé filmy ty vrahy oslavují a dělají z nich hrdiny. Čím více hlavní hrdina pozabíjí „nepřátel“, tím je slavnější a stává se vzorem. Vzorem pro děti a mládež. Lidi fascinuje násilí, vraždy a krev. Na mnohých videoserverech si přehrajete skutečné popravy a vraždy, nehody, katastrofy. Lidi to násilí hledají a chtějí. Díky (zatím) svobodnému médiu internetu vidíte tu surovou podstatu a skutečnou realitu zabíjení lidí lidmi.

Ne, nejsme mírumilovní beránci, jsme krvelační tvorové. Ale jen málokdo si uvědomuje, že zde funguje po milióny let ověřená pravda, že silnější vyhrává, že zákon džungle dává za pravdu těm silnějším a krutým, kterým podlehnou ti slabší a mírumilovní. Je snaha to změnit? Není… Ani pomocí jakéhokoliv náboženství  nebo filozofie (mnoho z nich na násilí založila svoji existenci, byť již v dnešní moderní době tohle nepraktikují, nemusí – strach byl zasetý!). Ani křesťanství není bez poskvrny, ani judaismus, jež vychází z krvavé Bible.  O islámu ani nemluvím – tam je násilí snad na každé stránce Koránu, včetně doprovodných textů a výkladů. Ani prvotní Buddhismus nebyl bez krve či násilí a tibetský lámaismus byl dokonce na krvi, otroctví a teroru přímo postavený… Všechny ty -ismy jsou nějak tak postavené na válce, krvi, vraždách a násilí.

Snad jedinou světlou výjimkou je Zen, přesněji Zen Buddhismus. Tam násilí nebylo, není a nebude. Proč? Hledejte a naleznete!


Zdroj: marps.cz