Nepůjčil jsem si, takže nic nedlužím..!

V našem státě se opět ukazuje, že ti, kterým byla propůjčena možnost řídit tuto zemi a plnit sliby jak občanům, které jim tyto definovali před volbami a hlavně plnit slib ústavního činitele, tak tihle „nadlidi“ prostě sliby nemusí.

Vládní esa neschopnosti, vlastizrádci a lidské zrůdy

Vládní esa neschopnosti, vlastizrádci a lidské zrůdy

Ovšem… platí, že slibem se nezarmoutí a není závazný. Vidíme, že ani Ústavou předepsaný slib poslance či člena vlády je vlastně pouhých pár vět na papíře, které dotyčný jen potvrdí. Už jsem to popsal v mých minulých článcích…

Tak je u nás právní stát (zaručený Ústavou!) nebo není? Troufám si díky událostem, které doslova křičí z titulků mainstreamových médií, tvrdit, že bohužel. Nebudu opakovat všechny témata, které se rojí jak houby po dešti. Myslím, že smysl všeho je nám, obyčejným smrtelníkům, podlidem, kteří mají právo jen držet hubu a krok, trvale a systematicky skryt. Nejsme hodni znát pravdu. Pravda se nesmí! Je zakázáno znát pravdu.

Prostý lid je zde od toho, aby pracoval, platil daně a všemožné poplatky a poctivě splácel svoje dluhy, protože pokud ne, tak stát si na nás vyšlápne a zavře nás, až zčernáme. Exekutorská mafie se třese na každé naše uklouznutí, zaváhání nebo zapomění, mávnutí rukou nad směšnou pokutou, která nám za pár dní vyšumí z hlavy. Pak už to jede, tancujeme, jak stát píská. To je holt úděl pracujícího „podlidu“, ti „nahoře“ přeci svoje dluhy neplatí.

Nemusí. Ohnou si právo dle svého a když to nejde kličkami, tak se vymyslí zákon, novela zákona nebo jiný právní nesmysl, který je očistí. Však ty cestičky jsou. A když to nejde, někdo poukazuje, má důkazy (které shromáždil sice divným, pochybným způsobem, ale má je – viz Mrázkův dosud nenalezený archív!), tak je prostě a jednoduše natvrdo odstraněn.


Je spousta divných nehod i náhod a hlavně tzv. policejních pomníčků, které se nikdy nevyřeší. Na příkaz zhora. Jako třeba zmiňovaný „boss podsvětí Mrázek“. Policisté i politici velice dobře znají jméno střelce, jistého bývalého náčelníka elitní zásahové jednotky v krajském městě O. s iniciálami plk. V. U. (psal jsem o tom už dříve, několikrát!), kterého se mimochodem snažili již několikrát natvrdo eliminovat, ale jaksi se nepovedlo. Na profíka musí být totiž vždy větší profík. Ale hlavně vše vyšumělo do ztracena, takže je klídeček, lehárko a cigárko… Inu, V. U., muž všehoschopný, jehož vazby na ČSSD byly a stále jsou velice pevné (strach z dalšího archívu?), včetně na nynějšího prezidenta, se někdy zase může hodit, že? O metodách, jak se odstraňují, likvidují nepohodlné osoby jsem napsal celý seriál. Takže si (opět!) dovoluji tvrdit, že u nás žádný právní stát není. Ale nebojte se, ten není ani ve většině zemí světa, včetně příkladných „demokraciích“.

Tak si zase, milé děti, zopakujeme definici z Wikipedie:

Právní stát je právně-filosofický koncept státu (politického systému), ve kterém je právu podřízena veškerá státní moc, tedy stát který jedná v souladu s vlastním právním řádem. Předpokladem fungování právního státu je právní jistota, tedy zejména jednoznačnost a vymahatelnost práva a nezměnitelnost právního řádu. Což znamená, že občan může od systému očekávat některé stálé hodnoty (například nezávislou soudní moc), neznamená to však, že nemůže docházet k dílčím změnám právního řádu.

Koncept právního státu vznikl v Anglii 18. a 19. století. Ústavní teoretik Albert V. Dicey formuloval tři principy:

  1. Nikdo nesmí být trestán ani omezován, pokud neporušil zákon. Důraz byl kladen i na poznatek, že ani majetková práva jednotlivce nesmí být bez porušení zákona narušena.
  2. Každý je subjektem práva.
  3. Vláda lidu (demokracie) musí být založena na vládě práva. Z tohoto principu vychází myšlenka, že stát je garantem rovnosti před zákonem a sám je právu podřízen.

Za právní je označován takový stát, v němž

  • výkon státní moci je omezen zákonem (princip omezenosti a zákonnosti výkonu veřejné moci, tj. orgány veřejné moci smějí činit a také činí jen to, co jim zákon výslovně dovoluje, stát je svému vlastnímu právnímu systému podřízen)
  • občan smí činit vše, co zákon výslovně nezakazuje (nikdo nesmí být trestán a omezován, pokud neporušil zákon)
  • původně byl právní stát definován pouze těmito formálními rysy. Za další podstatné rysy, které k pojmu právního státu přibyly později, bývá považována
  • spravedlivost zákonů (nikoliv nadvláda většiny, ale ochrana jednotlivců i menšin, nadřazenost občana nebo přirozeného práva nad státním právem, například uznání nezadatelných práv, princip suverenity lidu nebo člověka)
  • právní jistota, tj. jednoznačnost právních norem v zákonech – jejich význam musí být v zákoně formulován natolik přesně, aby nebyl fakticky vytvářen až prováděcími předpisy nebo výkladem výkonné nebo soudní moci
  • vymahatelnost práva a jeho garance státem
  • dělba moci do nezávislých a vzájemně se kontrolujících složek, zejména nezávislost zákonodárné, výkonné a soudní moci

Zdroj.

A na závěr si dáme něco z tisku, včetně názorů běžných obyvatel:

„Dluhy se musí platit, ale my jsme si od pana Altnera žádné peníze nepůjčili,“ řekl Sobotka poslancům.

Občan: Má toto být veřejné pobídnutí k nezákonnému jednání a nerespektování soudu a zákonů pro občany této republiky?

„Rozsudek nepokládáme za správný a spravedlivý,“ prohlásil. Není možné, zdůraznil Sobotka, aby za protahování soudního sporu platila pouze jedna strana.

Občan: Za protahování soudního sporu až doteď platila jedna strana, a to ta, která se 16 let musela obejt bez milionů, které jí právem náležely. Těch pár dnů sem, pár dnů tam, kvůli kterým teď naříkají socani, je proti tomu nic. Toto je smutný den pro demokracii a náš stát. Ve chvíli kdy se předseda pravomocně odsouzené strany takto vymlouvá ohledně vzniku dluhu, ztrácím naději v jakékoliv zlepšení.

Občan: Quod licet Iovi non licet bovi neboli česky: Co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi.

Takže si to shrňme – daně není nutné platit, protože jednak jsem si od státu nepůjčil, tak mi žádný dluh nemůže vzniknout, jednak jsem přesvědčen, že za své daně nedostávám to, co jsem si zaplatil. Já totiž daně budu platit za funkční stát a ne za kašpárkové divadlo. Navíc by mne daně v současné výši mohly uvést v existenční potíže, ale jsem ochoten poslat pár korun těm, kterým stát něco dluží. Třeba svému oblíbenému důchodci koupím něco pěkného – přeci jen si moje babička za svou celoživotní práci zaslouží určitě větší důchod než tu almužnu. – Zdroj.


Zdroj: marps.cz