Čarodějnice a plačky; Jak se vede genderu v politice…

Není to žádná chybná idea feminismu, boj (věčný?) za rovnoprávnost žen a mužů.  Ovšem agresivní linie rovnostářského přístupu za každou cenu už chybou je. Komické vydávání většiny lidstva za utiskovanou menšinu v politice nebo vysokém managementu je pak takovou kolosální pitomostí, až bere dech. Ovšem – my přece žijeme v bezprecedentně kolosálním světě pitomin.

Svatopluk Otava

Svatopluk Otava

Andělka a plody její práce

Před pár dny se vydala „nejmocnější“ (spíše nejnemocnější) žena planety Angela Merkelová i se svým štolbou Donaldem Tuskem na revizní trip po Turecku, kde jí sice její pán a velitel sultán Erdogan osobně nepřivítal (to se po muslimsku nehodí), ale svěřil ji do péče vezíra Davutoglua. Davutoglu Merkelové napřed ukázal svou vlídnější tvář, kdy kancléřku provedl po jedné z tureckých Potěmkinových vesnic (oficiálně uprchlickém táboře), aby  jí dal poté nepokrytě najevo, že půlměsícovitá šavle na jejím i unijním krku je fakt, se kterým je nutno do budoucna počítat za jakýchkoli okolností. A o dobyvatelských vízech pro Osmany se diskuze prostě nepovede.

Za pokorné přijetí evropských národů do muslimského područí pochválil Merkelovou i její další „návštěvník“ a pán – Husejn Obama. Ten přátelsky upozornil Evropany, že jejich osmanské poddanství je do budoucna fakt politický, kdežto poddanství ekonomické v podobě vazalského paktu TTIP se bude odehrávat v režii největšího světového bandity – USA. Svazačtino ženství je tedy nepochybným přínosem pro evropskou část lidstva a těžko může být překonána. Jakpak si vedou její genderové spolubojovnice?

Soudružce Clinton evropské plačky nemohou konkurovat

Hilary Clintonová je asi nejtěžší váhou, která by v budoucnu mohla Angelino prvenství v konání „dobra“ překonat. Její válečná rétorika proti Rusku i Číně dává celému světu „naději“ na obrodný proces, v němž se lidstvo bude utěšeně rozvíjet po III. Světové válce. V případě jejího vítězství v prezidentských volbách USA nebude tato pokroková politička potřebovat na uskutečnění svých cílů ani služeb česko-americké bývalé ministryně zahraničí s poetickým názvem – Balkánská řeznice – Madlény Allbrightové.

Evropská konkurence těchto zástupkyň něžného pohlaví  je v tomto směru nevalná a uchyluje se prostřednictvím skandinávských ministryň či italské eurokomisařky Mogheriniové k ronění slzí nad nevlídným přijímáním kdysi nadšeně vítaných muslimských pánů Evropy podfouknutým obyvatelstvem starého kontinentu. A jakpak si vedou v takovém dění naše bojovné Čechyně?

Marxová, Marxová a pak třeba zase Marksová…

Inu přiměřeně. Nejme žádnou velmocí, takže největším přínosem na cestě do otroctví bude asi pozice eurofilní komisařky pro „spravedlnost“ Jourové. Má totiž neodolatelný mateřský úsměv na rtech při obhajobě nešílenějších bruselských obojků, nasazovaných průběžně hlavně východoevropským zemím.

Triumvirát vládních neomarxistek Šlechtová, Marksová, Valachová se také statečně pere o genderové uznání. První je profesionální bruselskou byrokratkou, kde žádné evropské nařízení či norma není ničím jiným, než novodobý Písmem svatým, druhá má své poslání vetknuto již ve fonetické podobě svého jména. A ve své teorii o nadřazenosti menšin nad většinou, která všechny živí, si náramně notuje se svou transsexuální dvojnicí Jiřinou Dientsbierovou. Ta třetí , paní Valachová, je natolik zaměstnána výrobou a výchovou generace euroblbů, že na jí na přemýšlení o důsledcích svého svatého zápalu nezbývá ani čas, ani potřebná myšlenková kapacita..

Olga Sommerová by možná měla natočit dokument o tom, jak jsou všechny jmenované bojovice genderově znevýhodňovány například platově. Výsledek by jistě mnohé podřadné mužstvo zajímal, poněvadž ani autor těchto řádků ani jeho přátelé a známí v různých profesích, co se dnes zvou manažerskými, jsme nezaznamenali nějakou konkrétní diskriminaci. Ale – jistě to bude jen odraz našeho macho-myšlení.