Jedna zrada a jedna zrada jsou celkem dvě zrady, pane Černochu. A co ti další?

Jakousi řečí čísel a odkazy na má dáti dal, se snaží Marek Černoch „vysvětlovat“ rozchod hnutí Úsvit s Blokem proti Islámu.

Marek Černoch

Marek Černoch

Pozorovatele zvenčí však spíše zajímají podrobnější zprávy o nositelích politických myšlenek v oněch dvou subjektech. Jejich motivaci k politické práci, motivaci k případné pohodlné jízdě na cizích zádech. Je to smutné, ale z takového úhlu pohledu vyznívají Markem Černochem medializované „zásluhy“ poněkud zvláštně.

Zásluhy, zásluhy, cizí peří, ale co přímá demokracie?

„Nechali jsme vytisknout 7 miliónů novin…, organizovali jsme…, nechali natočit videa…, platili jsme to a ono… Jistě, záslužná činnost a prostředky na ni vynaložené, jsou pro běžného občana značné. A kdepak Úsvit ty peníze vlastně vzal? To znechucení Češi sami vybírali do kasiček podobně, jako jejich předkové při sbírkách na stavbu Národního divadla? Nejedná se náhodou o využití státního příspěvku na činnost politické strany, ke které Úsvitu malinko dopomohl svržený předseda Tomio Okamura?

Původní myšlenka pana Okamury o přímé demokracii (jediné autentické demokracii) byla alfou a omegou nástupu Úsvitu do parlamentních lavic. Dnes si ji zavržený zakladatel vložil i do názvu svého dalšího subjektu SPD a neúnavně ji dále prosazuje. Zato v samotném hnutí Úsvit o ní až tak příliš slyšet není a tak to vypadá, že pan Okamura posloužil jako mouřenín hozený přes palubu.

Taky na invazi vetřelců se dá dobře přiživovat její kritikou a skutek utek‘

Parazitická invaze do Evropy je dalším nosným tématem pro politiky, co chtějí zodpovědně chránit svou vlast, jsou však i tématem pro kolaboranty, kteří se podílejí na výprodeji státní suverenity a jejich „vysvětlovací“, prostě oblbovací, kampaně. Pánové Konvička s Hamplem průvodní jevy společenské krize na tomto prostoru pojmenovávají konzistentně a jasným směrem k nápravě. (Podobně i zavržený Tomio Okamura či z jiné pozice i prezident Zeman.)

Nějaké veliké aktivity lídrů Úsvitu však prakticky vidět nejsou. Pan Černoch občas jede vyslechnout novinky až do Bruselu, paní Volfová se zabývá spíše koordinací vnitřních procesů uvnitř hnutí směrem… kam vlastně? Lidovou podporu na antiislámských demonstracích, kterým se začíná dostávat až „sametové“ podoby však hbitě začínají využívat i další zajímaví „hosté“ na tribunách.


Tu si vlastenecky zarétoří paní Černochová (ODS), onde na nás zatím z pozadí vykukuje provařená postavička pana Sládka, zpronevěřitele členských příspěvků SPR-RSČ a hrobaře republikanismu u nás. Hochštaplerů sbírajících voličské hlasy na ulici přibývá a ti, co to myslí se záchranou vlasti opravdu, by si měli dát pozor. Pan Černoch se ve všem tom mumraji čile pohybuje a občas si s davem zapěje státní hymnu. No, trochu málo, pravda?

Země pučům zaslíbená

On totiž celý ten politický rozvod silně připomíná jiné ukradené a pak cíleně zprofanované ideje. Takovou další českou politickou specialitu. Na „pravici“ se podobně provedl puč proti otci zakladateli ODS Klausovi. Po jeho odstranění se strana rychle kmotrovsky zprivatizovala, (pěkně po topolámkovsku), dlouho ještě žila z podstaty vytvořené Klausem a po rozkradení všeho, co se dalo, po zásluze zkrachovala. Smutný příběh v modrém.

Na tzv. levici se podobně se zlou potázal otec zakladatel Zeman. Vykopnut do prezidentské kandidatury jen proto, aby se je „socialističtí“ kmotříci definitivně zbavili a v čele s tehdejším „sexy mozkem“ (kdo na to má, pánové?) Paroubkem nastolili poněkud komerčnější kurz. Ten vedl např. k výprodeji střech nad hlavou ostravských horníků, o výprodeji státní suverenity se netřeba podrobněji zmiňovat. Smutný příběh v oranžovém.

A vůbec ta obliba vnitrostranických nebo i nadstranických pučů v české politice (jako třeba právní puč ohledně „výkladu“ právoplatných rozsudků, made in ČSSD) je zajímavá. Oranžová – modrá. Právo – gangsterismus. Pravda – lež. Už víte, proč si naši zemi tak oblibují Ukrajinci? Musí si připadat jako doma, v zemi porošenkům a sobotkům zaslíbená.

Komu věřit?

jestliže se tedy Bloku proti Islámu podařilo na poslední chvíli vyklouznout z připravované pučistické oprátky, na které se před tím zhoupnul Okamura (přežil, zaplať pán bůh) – to se jen tak neodpouští.

Ale krátce zpět k podstatě psaného.  Můžeme mít nejrůznější výhrady k takové nebo makové myšlence. Jde o to, zda ji jejich nositelům věříme. Z  takového srovnání vychází lépe pánové Konvička s Hamplem, rovněž pro Tomio Okamuru nebo Miloše Zemana hovoří více činy, než cvičená huba. U pana Černocha a jeho patru to však spíš vyznívá pro jakousi jinou bravuru. Jako by si dobře osvojili hlavně již zmíněnou jízdu na cizích zádech. A to je veliká škoda. Pro Republiku.