Spasitel Konvička vyráží zachránit naši nebohou zemi

Tak Konvička se konečně rozhoupal a chce založit novou stranu. Tedy prý až po sněmu, ale to bude jen formalita. Můžeme se tedy těšit na pěkný cirkus, jelikož Konvička a spol. už prokázali slušný politický amatérismus.

Martin Konvička na demonstraci | foto IVCRN.cz

Martin Konvička na demonstraci | foto IVCRN.cz

Že se Konvička chystá do politiky se tušilo už dlouho. Jenže BPI jako zájmový spolek na vstup do politiky není příliš vhodný, takže si na to založí novou stranu. Myslím, že průběh se dá celkem dobře předvídat. Vznikne útvar, který bude jakousi hlavou bez těla – bude mít stranické vedení, ale žádnou členskou základnu. Půjde do voleb s jednorozměrnou myšlenkou, zatímco zbytek programu se bude nějak hledat při cestě.

Obávám se, že řešení ekonomických otázek je o dost těžší než sbírat „lajky“ na facebooku. Na zdravotnictví, školství, nebo důchodové reformě si vylámal zuby zatím každý, a nemyslím si, že by Konvička s Hamplem mohli přijít s něčím zásadně novým. Samozřejmě, že nějaká koncepce se vymyslí, jenže to bude zase proces postupující seshora.

Etablovaná strana zpracovává svůj program na základě priorit, které vycházejí z požadavků jejích voličů a členské základny. Strana, která ještě nemá ani jedno, si program sestaví uměle podle toho, kterou kapitolu dostal zrovna kdo na starosti. Asi jako když Babiš kdysi prohlásil, že ANO ještě nemá program, ale Komárek už ho sepisuje. Petr dostane za úkol sepsat školství, Lenka zdravotnictví a Radek životní prostředí… I kdyby jednotlivé ingredience tohohle guláše byly sebelepší, konečný výsledek nemusí uspokojit nikoho.

Pokusy vybudovat stranu z ničeho tu už byly a výsledek je tristní. Po nadšeném začátku přijdou frakční boje a následně úpadek. Problém je, že Konvička s Hamplem nemají čas stranu postupně vypiplat, nutně potřebují bodovat už v následujících volbách, dokud je migrace ještě dostatečně „horké“ téma. Pokud ho nestihnout zužitkovat teď, tak jim hrozí osud Sládka nebo Vandase – totiž postupný odchod do zapomnění. Jen z radikální rétoriky pořád žít nelze, protože každé číslo se dřív nebo později ohraje.

Není tedy divu, že si Konvička své parťáky nevybírá, nepohrne ani politickou turistkou Volfovou nebo Vítkem Bártou, který přišel s „nabídkou jaká se neodmítá“. Těch 60 slíbených milionů asi znělo dobře, ale Konvička očividně nebral v úvahu, s kým vstupuje na parket. Když Bárta rozvrátil Okamurův Úsvit, tak v BPI už viděl další slibný podnikatelský projekt, který mu vynese penízky ze státních příspěvků. Bártova motivace je tedy celkem jasná, s Konvičkou je to horší. Potřeboval ty peníze tak zoufale, že se vůbec neohlížel na to „koho si bere“?


Volfová s Bártou mu pak převedli, jak roztočit peníze, takže Konvičkovi nezbylo, než z dohody za značné mediální pozornosti vycouvat. Tomu se říká lekce z politické důvěryhodnosti. Můžeme teď s napětím čekat, kdo bude novým mecenášem a co za to bude chtít. Samozřejmě za předpokladu, že se Konvičkova strana bude ještě někomu jevit jako perspektivní…

Opravdu si nemyslím, že by náš hlavní problém byl nedostatek politických stran, zejména těch s jepičím životem. Problém vidím jako nezájem lidí o politiku obecně a v neschopnosti stranických lídrů komunikovat s voliči potažmo s členskou základnou. Na tuhle nemoc ale zázračný lék není a ani Konvička na bílém koni žádné zlepšení nepřinese. Jeho srážka s reálnou politikou zatím plodí spíš chaos a nechtěnou komedii.


Zdroj: Blog autora