Smíšená vítaco-odpůrčí manifestace k uctění a zneuctění padlých hrdinů

Je to tak. Květen, neboli máj je měsícem povstání, demonstrací a lásky. Každý podle svého gusta. Ve dni, který přesně kopíruje průběh pražského povstání se naše metropole dočkala další prapodivné akce.

Jiří Hermánek

Jiří Hermánek

Myslím si, že pokud takto budeme pokračovat, tak za několik let přijede na motocyklech BMW squadra vnuků a pravnuků hrdinných vojáků SS.

Vojáků, kteří tak skvěle provedli rozkaz k vyhlazení obce Lidice a alespoň trochu pomstili smrt geniálního, hodností „SS-Obergruppenführera a generála der policie Reinharda Heydricha.

Toho zlikvidovala zbabělá banda českých teroristů, vyslaných britskými imperialisty, aby narušili poklidný život v protektorátu Čechy a Morava, který Čechům tam žijícím poskytoval nebývalý komfort a odehčil jejich potravinové zásobování o asi 350.000 hladových krků.

Samozřejmě, píši to v nadsázce. Ale myslím, že ta nadsázka vůbec není daleka od pravdy. Vždyť již v současné době, kdy ještě žijí pamětníci německé okupace, sekyrárny na Pankráci, popraviště v Kobylisích, Malé a velké pevnosti v Terezíně, Kounicových kolejí a v neposlední řadě také tábora v Letech u Písku.


A pro ty, kdo tyto hrůzy již nezažili na vlastní kůži, se pomalu přepisují dějiny. Sovětská vojenská intervence, někdy též nazývaná okupací, měla oběti menší než jedno promile obětí okupace německé a přesto je vykládána jako daleko větší tragédie pro náš národ.

A zcela se pomíjí skutečnost, že to bylo Hitlerovské Německo, které si jako záminku k rozpoutání druhé světové války vzalo tehdejší německou menšinu žijící v Československu.

A že ke ztrátě naší svobody nedošlo 21.8.1968, ale postupně v letech 1945-1948 a lví podíl na tom mají komunisté, z nichž někteří byli později glorifikováni jako disidenti, „bojovníci za svobodu“.

Možná se Vám tento krátký historický exkurz zdá zbytečný, ale, jak se říká „bylo to ve mně jako v koze“ a muselo to ven. A největší legrací je, že ony rudé transparenty na Václavském náměstí by se při troše manipulace daly klidně vydávat za transparenty vítací.

A ještě jedna legrace mě napadla: „Nafukovací demonstrace“. V jednom filmu, s učitelkou angličtiny v Thajsku, zvítězil místní vládce v předem prohrané bitvě tím, že vojsko vydávalo daleko větší hluk než příslušelo jeho vojenské síle.

A v prvních záběrech z „Václaváku“ byly také vidět nějaké nafukovací panny s portréty různých nenáviděných politiků. Takže, síla demonstrace by se napříště definovala jako objem vzduchu, popřípadě lehkého plynu (nevím, zda také existují horkovzdušné nafukovací panny) použitý na panny.

Ale před časem visel v těch místech také nenafukovací, tedy „solid state“ větru odolný velkoplošný portrét Václava Havla a tak by demonstranti měli k těm nafukovacím pannám dát ještě velkoplošné vysvětlivky, who is who, aby nedošlo k mýlce.

And Last but not Least: aktivista a člen skupiny Kaputin Otakar vanGemund.Tohoto člověka bych tam přímo očekával, jak svlečen do půli těla s nesmývatelným nápisem Hell’s wolves go to Hell. To by bylo kataklyzma podle mého gusta.


Zdroj: Blog autora