Od setkání s ruskými motorkáři je Hašek můj člověk

Stává se, že někdy potřebujete být svědkem činu, ne slov, abyste poznali, kdo si zaslouží vaší důvěru a za kým byste tedy měli stát. Jedním z takových činů, který mi tuhle otázku zodpověděl, pokud jde o můj problém, koho z vedení současné sociální demokracie – a jestli vůbec ještě někoho – mohu brát za politika své chuti a gusta, bylo setkání jihomoravského hejtmana Haška s ruskými motorkáři, zvanými Noční vlci, kteří k nám přijeli poklonit se hrobům a památníkům svých padlých krajanů z poslední války.

Michal Hašek hrdě s Nočními vlky po uctění památky padlých

Michal Hašek hrdě s Nočními vlky po uctění památky padlých

Bylo těch padlých přes půl milionu, přesně 551 432, ohromující číslo, které se vzpírá možnosti představit si ty zástupy mrtvých v jednom obraze, směstnaných na nějaké zvlášť k tomu účelu ve vaší fantazii vytvořené krajině. A už pro to množství, když pro nic jiného, by člověk čekal, že možnost setkat se s potomky těch na naší půdě padlých využije nejen jediný náš hejtman, ale i desítky dalších našich politiků, že mezi nimi budou i zástupci vlády, protože lidský cit jim řekne, že jsou k tomu povinováni za to, že dík oněm mrtvým nebyl náš národ nucen projít onou strašlivou poutí od koncentračního otroctví až ke koncentráčnické smrti, která už pro nás byla naměřena a vykolíkovaná, ale nic takového se nestalo.

Cit v těch politicích zůstal němý, a pokud některému z nich i cosi slyšitelného zašeptal, umlčil jej strach. Z toho, jak by ho za jeho spoluúčast s ruskými motorkáři zhulákali naši zběsile protiruští politikové, a jak by je za ni na kusy strhala naše poameričtělá média.

Jediný Hašek – a za to si jej nesmírně vážím – měl odvahu udělat to, co měli udělat i jiní a co by udělal každý rozumem i citem obdařený člověk, kdybychom žili ve skutečně svobodné zemi, a ne v zemi, kde začíná být nedobře a až fašisticky nesvobodně. Vždyť sledujme, abychom si ona poslední slova potvrdili, co se dělo s Haškem po jeho účasti na pietním aktu s ruskými motorkáři v Brně, a co se s ním děje dodnes.

Už snad druhý den, co se nechal vyfografovat společně s Rusy na brněnském hřbitově, si jej ke zpovědi pozvali do ČT, kde si jej vzal do práce redaktor Dolanský. A jako by neměl ani zlomeček tušení o tom, že nebýt těch zlotřilých Rusů, pro které nemá nic než zlobu a pohrdání, by on dnes sám nežil, začal Haška za účast na pietním aktu s Rusy tvrdě peskovat, a jako důkaz jeho téměř zločinného jednání na něj vytasil americký sankční seznam osob a organizací, se kterými je – a zase podle amerického názoru – nevhodné se setkávat.


Samozřejmě včetně ruských motorkářů, v onom seznamu též uvedených. A to za to, že tak zatvrzele připomínají památku svých ruských padlých, která by dle amerických „neokons“ nejen neměla být připomínána, ale měla by být minimálně na dva sáhy zašlapána do země. A to proto, že budoucí dějepis má jako vítěze nad nacizmem oslavovat jen výjimečný, vyvolený a nepostradatelný národ americký, stejně jako už jimi byl za nejvýznamnější událost poslední války vyhlášena nikoliv bitva u Stalingradu, svedená na rozmezí let 1942/43, kdy byl německý wehrmacht ještě v plné síle, ale invaze v Normandii z léta 1944, kdy se už vysílen porážkami na východní frontě jen plazil.

A teď si představte ten téměř zločin, když český politik Hašek, který by vzhledem k účasti ČR v NATO měl držet linii a veškeré zásluhy Rusů jen zlehčovat a od rána do večera na ně jen nadávat, se s nimi nechá na centrálním brněnském hřbitově vyblejsknout.

Honba na Haška samozřejmě pokračovala a pokračuje. Kriticky se k jeho setkání s Nočními vlky vyjádřili nejen téměř všichni politici z opozičního politického tábora, ale i jeho spolustraníci Hamáček a Marxová, takticky umírněnou kritikou přispěl i předseda strany Sobotka, ale to nejnelítostnější si brněnský hejtman schytává od našich presstitutek tištěných i vysílaných.

Co nejposměšněji o něm píši internetové Novinky CZ, celou sadu fotografií z brněnského hřbitova, uváděných téměř jako důkazy pro trestní stíhání, zveřejňují Hospodářské noviny, a známého činovníka think-tanku Evropské hodnoty Jakuba Jandu žádají o (negativní) posudek k Haškovu činu hned tři instituce, a to Český rozhlas, Blesk a Echo 24.

A tak se jako supi na kořist na něj slétají všichni, kteří mu mravně nesahají ani po kotníky, a jejich poselství, který nám svými útoky na troufalého hejtmana vyjadřují, se dá číst zhruba takto: Jak se teď vede Haškovi, povede se i vám, kdyby vás někdy napadlo jeho nehodného příkladu následovat.

A člověku se k tomu chce dodat: Ať žije a dál vzkvétá naše demokracie!