Nepřepisujme historii. Dělali to už ti před námi

Roku 1939 dobrá Německá orlice přijala pod svá ochranná křídla národy Evropy. Když pak dostala přes zobák od Bolševika, přispěchal Uncle Sam, aby vše zachránil. Tak nějak se budeme učit o 2. světové v budoucnu? Děkuji, nechci!

vzpomínka na válku v Sudetech

Ilustrační snímek

Píše se duben 1945 a v Evropě doznívají poslední výstřely války. Hitlerova tisíciletá říše se obrací po 12 letech vlády jejího prvního vůdce v prach. Od východu naši zemi v hrdinných bitvách osvobozují vojska slavné rudé armády otce národů Josifa Stalina, zatímco od západu je vystavována krutým a nesmyslným náletům amerických letců. Američané, jimž už v hlavách tkvějí zkázonosné imperialistické myšlenky, se činí, aby v Čechách nezůstalo nic, coby v budoucnu mohlo posloužit k rozkvětu naši milované vlasti.

Záměry jejich již tehdy byly víc než jasné. Odkázat Republiku Česko-Slovenskou do závislosti na hospodářství západních mocností. Už jen kruté a nesmyslné nálety na železnice v okolí Plzně a zvláště pak na Škodovy závody v závěru války, při kterých pak umírali především civilisté, si myslím, hovoří víc než jasně o jejich skutečných záměrech.

Říká se, že Američané osvobodili Plzeň. Je to ovšem jen další z jejich lží, neboť Plzeň se osvobodila sama. To její občané pod vedením komunistického odboje povstali, aby se zbavili nadvlády německé hydry. Američané tak vstoupili do již svobodného města a chovali se zde jako doma, aniž by při tom pomysleli na osvobozování dalších míst naší vlasti. Raději si zde užívali s Plzeňskými děvčaty.

To ovšem nic nemění na tom, co bylo skutečným cílem amerických mocipánů. Totiž dále ničit a plenit naši zemi od západu a svým bombardováním srovnat pokud možno co nejvíce měst se zemí. Po pár dnech tedy byly vydány rozkazy, aby americká vojska zamířila ku Praze a dále tak bombardovala náš průmysl a rozsévala tak smrt nevinnému obyvatelstvu. Opět by podaly bomby na průmyslová centra tolik důležitá pro obnovu této země a opět by lidé umírali. Tu však velení slavné rudé armády řeklo„A dost! Tohle vám nedovolíme!“a Američané se tak museli zastavit na velice šťastně stanovené demarkační čáře, jinak by i naše drahá krásná Praha lehla v plamenech.


Věřím, že jsem nyní nakrkl všechny milovníky historie a především pak a zcela určitě s prominutím nasral všechny proamerické rektální alpinisty, kteří dnes tak rádi dští síru na hroby bojovníků rudé armády. V tom druhém případě jsem tomu však velice rád. Ano, je to vskutku hnus velebnosti, takto si pohrávat s historickými fakty a přepisovat dějiny co? Pak se však naskýtá otázka, proč vy dnes činíte totéž?

Proč v souvislosti se započetím války ihned slyším, že ji nezapočali pouze Němci, ale i SSSR? Jakmile někdo řekne, že nás Sověti osvobodili, ihned se ozvou hlasy, že nás přišli okupovat. Zatímco američtí vojáci byli čistí a krásně nažehlení frajeři, Sověti byli zavšivení a zmuchlaní bandité, kteří plenili a znásilňovali co se dalo. Proč se vždy u příležitosti konce světové války vyrojí tolik článků o chybách a zločinech vedení rudé armády? Když se vedení města Plzeň rozhodlo netradičně zrekonstruovat setkání západních vojsk a rudé armády, ke kterému až tak daleko nedošlo, začala TOPka chrlit projevy o dalším rudém převratu. Ano, tradiční průjezd spojeneckých vojsk městem proto vskutku rušit neměli, ale je toto opravdu nutné? Vždyť se našlo víc než dost dobrovolníků, kteří onu jízdu uspořádali, tak proč se nedomluvit a nenabídnout lidem bohatý program a provést to i ono? Především mne však pak vaří krev z článků typu „Dlouho zatajovaná fakta,“ „Nově objevené skutečnosti,“ nebo „Zapomenutá historie,“ jež mají pokud možno co nejvíce pošpinit či znehodnotit válečné úsilí rudé armády.

Válku nezapočalo pouze Německo, ale i SSSR napadením Polska!

Tohle je snad nejoblíbenější téma všech rusobijců. To, za jakých okolností se tak stalo a co vše tomu předcházelo, jako by snad nehrálo žádnou roli. Především to, že totéž Polsko si o rok a půl dříve ukouslo nemalou část Československa, je naprosto prominutelné. Hlavní pro nás, zaryté vlastence dle zieglerovských směrnic, je důležité to, že je po té od východu napadli Sověti, kteří už roku 1938 chtěli jít do války proti Hitlerovi po našem boku a jako jediní odsoudili mnichovský diktát a to i na půdě Společnosti národů. Jak vidno, to, že se předtím Poláci mlsně vrhli na Těšínsko, je naprosto v pořádku. Jen a pouze vpád do tohoto Polska nás má pohoršovat natolik, abychom ze všech bývalých národů SSSR nenáviděli právě Rusy, ačkoli jim vlastně vládl Gruzínec.

Proč si vlastně nepřipomenout rok 1938? Adolf Hitler, teď už neomezený vůdce Německa, navzdory versaillské smlouvě, vstoupil armádou do demilitarizovaného pásma v porýní, anektoval Rakouskou a navzdory všem omezením horečně zbrojí. Jeho touha po očištění Evropy a rozsáhlém životním prostoru na východě nemůže být přehlédnutelná. Již si brousí zuby na naše pohraniční oblasti. Čechoslováci plni odhodlání chtějí svou zemi bránit. Spoléhají přitom na své spojence, Francii a SSSR. Co se však nestane? Západ, pro který má spolupráce s Německem větší cenu než dodržení závazků a případná spolupráce se Stalinem, se k nám obrací zády a v průběhu září předkládá nejrůznější možné ústupky Adolfu Hitlerovi, až nakonec dojde k Mnichovské zradě. Sovětské velení slibuje pomoc, nemá s námi však společnou hranici. Varuje však Polsko, že v případě, že vstoupí na území ČSR, můžou být mírové smlouvy uzavřené v předchozích letech, pro SSSR považovány za neplatné. Bez diplomatických skrupulí tak dostává Polsko jasnou pohrůžku. Kdo pochybuje, nechť mě kontaktuje, do víkendu mu články, z nichž čerpám, milerád naskenuji.

Ač Sověti toto jednání odsoudili, případné spolupráci se západem se však dále nebránili. Ocitnout se ve zničující válce vskutku nebylo ani Stalinovým zájmem. Avšak když se západ nadále raději bavil s Hitlerem a nebyl schopen uzavřít konstruktivnější smlouvu o tom, jak a za jakých okolností budou spolupracovat, proč by Stalin TAKÉ nespolupracoval s Hitlerem. Byl to zkrátka realista a nevěřil jako západní politici, že Hitlera zastraší pouze možná spolupráce SSSR a západu. Pakt Ribentrop-Molotov tak Stalinovi přinesl něco, co mu západ nikdy nemohl nabídnout. Možné územní zisky, ale i záruku míru na alespoň nějakou dobu.

A nyní se naskýtá otázka. Napadli-li Němci a Sověti Polsko společně, proč mezi tímto společným napadením uběhlo 16 dní? A proč mnozí Sověty zpočátku vítali a nekladli jim ani moc odporu? A proč vlastně Británie a Francie vypověděli válku pouze Německu, nikoli i SSSR?

Že nevíte? Inu, Stalin váhal. Vždyť onen nechvalně známý Pakt byl podepsán, aby se SSSR válce vyhnulo. Co když by se překročením hranice dostal do války se západem? Až tři dny po té, co Němci telegrafovali sovětům„Kde vězí? A zda si mají zabrat rovnou celé Polsko,“Stalin rozhodl, že pod ZÁMINKOU ochrany ukrajinských a běloruských obyvatel, bude překročena hranice Polska. A vskutku byli zprvu vítáni, neb si zdejší lidé naivně mysleli, že jde o pomoc a ochranu. Dosud je tedy Sovětský postup pochopitelný, nikoli však odpustitelný. A už vůbec nelze obhajovat následnou sovětizaci, přesidlování, popravy a další zvěrstva, jichž se sověti na Polácích dopouštěli.

Jo, a proč že západ vyhlásil válku pouze Německu? I spojenecká smlouva s Polskem totiž měla tajný dodatek, který zaručoval ochranu pouze před Německem.

Všem, kteří pak tvrdí, že se nikdo z Rusů k paktu Ribbentrop-Molotov nevyjádřil a ani jej neodsoudil či za něj neomluvil, bych pak doporučil kouknout na následující video. Sám Vladimír Putin zde přiznává, že šlo o chybu a že došlo ke spoustě chyb na obou stranách:

Sověti nás nepřišli osvobodit, nýbrž okupovat

Koukám, že jsem se trošku rozepsal, přeskočme tedy všem známý průběh války a neskutečné krvavé boje na východní frontě, v Itálii, Africe i Pacifiku, ale i vylodění v Normandii. Pojďme se přesunout na samotný konec války.

Ano, přiznávám, Sověti se v Evropě nechovali zrovna nejlépe. Hromadné znásilňování, krádeže, rabování a jiné rebelie, ke kterým docházelo především v Maďarsku a Německu, byly na denním pořádku. Avšak zamysleme se také nad tím, co tito Evropané natropili v SSSR a jak to po té na východě vypadlo. Vypálené vesnice, města srovnaná se zemí, vyhladovělý Leningrad a průmysl v troskách.

Přejďeme však přímo k oné okupaci. Ano, můžeme vskutku mluvit o okupaci Polska, kde vládla loutková vláda Lublinských Poláků. A taktéž se dá mluvit o okupaci Maďarska, bývalého spojence Německa, nebo i dalších zemí, které připadli pod Sovětskou sféru vlivu, které vypracoval a osobně Stalinovi navrhl Winston Churchill.

Avšak u nás, co já tak vím, proběhli svobodné volby a do roku 1948 jsme byli svobodnou zemí, nebo snad ne? To, kam nás po té odkázali NAŠI komunisté, řízení z Moskvy, a NAŠI lidé, kteří za nimi stáli, to už je věc druhá. Ti, kteří bojovali a umírali od Volhy po Berlín za kroky politických garnitur přeci nemůžou. Ostatně ještě dlouho po válce šlo Čechoslováky označit za národ rusofilní. Asi bylo stále v živé paměti, jak se k nim západ v roce 1938 zachoval, kdo jim chtěl pomoci a kdo téměř celou jejich zemi následně i osvobodil.

A pokud si někdo myslí, že v Hilerově říši by mu bylo lépe. ať si přečte „Mein Kampf.“ A tvrdit, že by Hitler padl i bez přičinění vojsk SSSR, je směšné. Vždyť i Britové to chtěli zabalit hned po Francii, a nebýt Churchilla, který Brity k boji dostatečně zfanatizoval, tak se tak i stalo. Stejně tak si myslím, že nebýt Stalinova kultu osobnosti, ať už to byl netvor, jaký byl, by se Sověti nikdy nezmohli k tak obrovskému odporu. Že bez Sovětů by snad ani nebylo možné Německo porazit byl ještě dlouho po válce všeobecně přijímaný fakt. Připouštěli to američtí generálové a velice dobře si to uvědomovali i Churchill s Rooseveltem.

Právě na Sovětech spočívala nejvyšší tíha bojů a zaplatili vskutku cenu nejvyšší, což je dle mého soudu nezpochybnitelný fakt. Jen u Stalingradu padlo víc vojáků, než na celé západní frontě. Tím ovšem nechci nikterak brát zásluhy Britů a už vůbec ne Američanů, jak mnozí dnes také rádi činí. Nezapomínejme prosím, že Američané byli přeci jen zaměstnáni i bojem v Pacifiku. Stejně tak to byl Roosevelt, kdo usiloval o brzké otevření druhé fronty na rozdíl od Churchilla, který zastával plán útoku přes měkký podbřišek Evropy – Itálii.

Avšak právě proto, kolik zahynulo Sovětů, bych se rád vyhnul jakémukoli plivání na hroby právě těchto osvoboditelů. Ať už jste četli knihy o válce jakékoli, přiznejme si, že oni za politický vývoj skutečně nemohli. Stejně tak se však musím ohradit proti přejímání tradic v podobě nesmrtelných pochodů. Nic nemám proti uctění památky, položení věnce či kytky na hrob a snad ani proti setkání s nočními vlky. Rusofilcky hluboce věřící v předobrého Vladimíra Vladimíroviče by si však měli uvědomit, že tady nejsme v Rusku a jakékoli napodobování jemu nás jen přibližuje a může být i kdykoli využito propagandou té či oné strany. Ostatně jak koukám, Sputnik se toho prý hned chytil. Vážení a milí, myslím, že je třeba si uvědomit si rozdíl mezi uctěním památky, lásky či obdivu k jiné kultuře či zemi a fanatismem a fanatickým následováním. Beztak sami odsuzujete jakékoli napodobování USA.

Závěrem bych snad chtěl pouze pro ty, kteří došli až sem, vysvětlit, proč užívám slova SOVĚTSKÝ, nikoli však RUSKÝ. Rusové totiž byli jen jedním z národům SSSR a užíváním právě slov „Rusové“, „Rusko“či „Ruský“ bereme zásluhy na válečném úsilí všem ostatním národům SSSR. Stejně tak bychom však měli činit i v případě, že bývalé Sověty kolektivně soudíme za jejich zvěrstva. Opět bych se však vyvaroval kolektivní vině za rozhodnutí pár osob v Kremlu, či jednoho Gruzínce jménem Stalin.


Pokud by někoho zajímala použitá literatura, tak krom pár článků z odborných časopisů a nejrůznějších dokumentárních cyklů jsem znalosti čerpal především z knihyDruhá světová válka, za zavřenými dveřmi – Stalin, Nacisté a západbritského autoraLaurena Reese. Kniha se zabývá veškerými jednáními na pozadí války od paktu Ribbentrop-Molotov až po rozdělení Evropy na východní a západní a věnuje vskutku barvité popisy i vypravování z porad, jednání, poprav, transportů i bojů.


Zdroj: Blog autora