Neomarxistická cesta k „pokroku“: Když já nemám nic, ty musíš mít také nic

Nějaký sociolog (samozřejmě levicový) Adam Swift přišel s tím, že když čtete svým dětem pohádky, tak je vlastně zvýhodňujete před ostatními dětmi, kterým rodiče nečtou.

Lea Vojteková

Lea Vojteková




Právě jsem nad tím přemýšlela a dospěla jsem k názoru, že ten sociolog nebo co to je, je psychicky nemocný. Ale vážně. Tohle nemůže vyplodit nikdo se zdravým rozumem. Takže číst vlastním dětem je špatné, protože některým dětem rodiče nečtou?

V tom případě nesmíte dětem dávat ani boty, protože v některých částech světa děti boty nenosí. Taky své děti moc nevykrmujte, protože některé toho jídla moc nemají. A neprojevujte jim ani lásku, protože některé děti jsou týrané.

Když už má někdo takovou snahu po rovnosti, tak místo toho, aby se snažil o rovnost vyšší (tedy ten lepší standard), tak se snaží o rovnost nižší (tedy ten horší standard). Proboha, vy šílení neomarxisté, smiřte se s tím, že život je různorodý. Každý jsme jiný, každé dítě je jiné a každé dítě má i jiné podmínky. Je to tak a vaše choré myšlenky a utopie jsou vhodné tak pro Chocholouška…


Zdroj.