Mach s Šebestovou osiřeli

Šibalská opice Žofka, Pipi Dlouhá Punčocha i rošťáci Mach s Šebestovou dnes mají smutek. Do pestrobarevného barevného pohádkového světa za zrcadlem odešel navždy tvůrce jejich podoby, jak jsme si ji zapamatovali, malíř Adolf Born.

Adolf Born

Adolf Born

„Ale paní Plavcová – já přece v tom svém světě, humorem dlážděném, v podstatě žiju,“ odpověděl Adolf Born vloni, v jednom z posledních svých rozhovorů redaktorce Lidových novin na otázku, jestli by chtěl žít ve světě, který stvořil svými ilustracemi, kostýmy, divadelními scénami, animovanými filmy a obrazy. Když jsem si dnes prohlížel knížky, kterým vdechl svou veselou obrazností duši, došlo mi, že v tom jeho humorem dlážděném světě tak trochu žijeme i my, co jsme na Bornových úsměvných postavičkách vyrůstali a později vychovávali svoje děti.

Je teď hodně v módě mávat českou vlajkou a být se do prsou coby udatní Čechové. I když mám zemi, kde jsem se narodil hodně rád, vlastenectví nebo raději národní hrdost prožívám a dávám najevo jinak. Vnímám své češství nejraději jako pouto s lidmi, s nimiž sdílím radost a smysl pro humor jistého neopakovatelného, českého druhu. A do tohoto mého národního (a zároveň i mého osobního) Panteonu Adolf Born rozhodně patřil. Je mi smutno, že odešel, a zároveň se musím pousmát, když si představím, jak se tam nahoře, v bornovském nebi, plném mluvících zvířat s lidskými vlastnostmi, pestrých barev a šibalského humoru, po letech potkává se svým věrným uměleckým souputníkem Milošem Macourkem.


Chtěl bych těm moudrým a vtipným pánům od srdce poděkovat, protože jsem díky nim zažil něco, co mám moc rád a celý život si to nesu s sebou. Jemný nadhled, cit pro legraci, dobrosrdečný úsměv a pocit, že život je radostná a veselá, byť někdy poněkud tragikomická záležitost. Vybavuji si, jak mi jako malému, vyjukanému prvňákovi dodávala sílu a energii skutečnost, že Bornovi a Macourkovi hrdinové sice žijí v pohádkovém světě, ale mluví, přemýšlí a chovají se úplně jako my, obyčejné děti. To jsem je znal ještě jenom z knih a obrázků v nich. Že nejsou žádní šprti ani Mirkové Dušínové, ale takoví sympatičtí rošťáci a uličníci, kteří mají v jádru dobré srdce. Jsem přesvědčen, že pánové Born a Macourek udělali pro výchovu několika generací českých dětí a pro rozradostnění generací dospělých více, než všichni ministři kultury a školství, co se jich jen ve vládních křeslech vystřídalo a ještě vystřídá, dohromady.

Takže ještě jednou děkuju za to, že jste byl, pane Borne. Jdu si pustit Macha a Šebestovou.


Zdroj: Blog autora