Pijavice na zádech nejsou vidět ani cítit. Proto se jim v politice tak moc daří

loading...

Vypadá to jako velmi zdařilý čísi projekt, ten parlament ČR. StB? Nebo dokonce CIA? Či snad jde o dílko kooperativní? Těžko říci. Výsledkem je každopádně sešlost korupčníků hrajících si před veřejností na levici a pravici s jediným programem, jenž se už více než čtvrtstoletí daří plnit.

Jana Volfová

Jana Volfová

My jsme agenti, jedna rodina

Ten program spočíval v nekrvavém předání moci komunistů bankovnímu terorismu, jenž se skrývá pod mimikry s názvem „demokracie“, nemající se skutečnou demokracií už pranic společného. Havlův sametový handl s komunisty bez víry v komunismus se zdařil. Výměnou za beztrestnost a možnost kariéry v nových ekonomicko-politických podmínkách se režimní papaláši rádi oděli do „demokratických“ kabátů, rozlezli se celým „politickým spektrem“ a žárlivě střeží jakýkoli průnik skutečné demokracie do klubu vyvolených.

Též novou generaci vymatlaných a oddaných mozečků si vychovávají. Tak se eurosovětským politickým potěrem stali různí bendové, ženíšci, dientsbierové či konečné. Ano i Filipova KSČM s TOP soudruhem Dolejšem je pevně na palubě a před volební fraškou díky kolaborujícímu mainstreamu sype naivním voličům písek do očí a na destrukci bývalé federace a rozkradení republiky má svůj podíl.

Proto dnes ty staré pijavice vychovávají své následovníky, svůj nadějný pijavičí potěr, jak bylo již uvedeno výše.

Změny nejsou žádoucí

Jistěže se počítalo a počítá i s tím, že po chátrající „demokratické“ stafáži se čas od času bude snažit nějaký ten poctivě smýšlející nadšenec vnést skutečné politické parametry do zkorumpované džungle. Tak možná byli vyštváni díky nasazeným cvičeným pijavicím z klubu vyvolených už v devadesátých letech třeba Alena Hromádková i s projektem DEU nebo kněz Sváťa Karásek.

loading...

Jasnými příklady rozvracečské infekce jsou pokusy o založení demokratických subjektů, které by mohly politické bahno čeřit natolik, až by hrozilo pročištění scény. Své by mohl říci Vít Bárta, jemuž se nepodařilo včas odhalit politické konkubíny a žurnalistické hochštaplery ve Věcech veřejných, stejně by mohl svědčit též Tomio Okamura, kterému se po zádech vyvezly pijavice v Hnutí Úsvit, a naposledy prožil politickou infekci Blok proti Islámu, kde se jediní nositelé původních myšlenek, pánové Hampl a Konvička najednou ocitli v roli těch, co díky pokusům o zamezení destrukce sami jsou nazýváni bořiteli vlastních idejí.

Jmen politických prospektorů starajících se o svá korýtka bychom našli mnoho. V souvislosti s krizí v Bloku proti Islámu však jedno pozoruhodně vyčnívá. Více než 25 let se se zleva doprava v naší politické džungli pohybuje paní Jana Volfová. Ve volebních kláních profláknutá a stabilně neúspěšná, přesto se jí daří pobyt na periférii i v centru politických špín lhostejno v jakém politickém dresu.

Polibky smrti od Jany

Novým politickým subjektům už rozdala několik polibků smrti, ten poslední, uštědřený BPI bude však našim parlamentníkům chutnat velice. „Konvičkovci“ jsou pro eurofilní politický smrádeček skutečně nebezpeční. Tak nahlédněme do úspěšné kariéry ničitelky pokusů o změnu a chodící záruce neměnnosti systému lži a falše.

Pančitelka Volfová se vrhla do politického života hned v roce 1989, kdy vstoupila do ČSSD. Prošla pozicemi zastupitelskými i manažerskými, po obvinění z finančních „nejasností“ na jí vedené střední škole a vyškrtnutí z kandidátky pro rok 2004 partaj opustila a „pomáhala“ Vladimíru Železnému a Janě Bobošíkové zakládat Evropské demokraty. Úkrok „zleva“ do „prava“ jako by se rozuměl samo sebou.

Přijala místo asistentky europoslance, za jejího působení se pak Evropští demokraté propadli do zapomnění. Na pravici poté „pomohla“ založit jakousi transformací Nezávislé demokraty, zde se zdržela až do roku 2007 a kdo dnes o Nezávislých demokratech ještě cosi ví?

Další role v politickém kabaretu znamenala poskočení z „prava“ zpátky do „leva“. Léta 2007 – 2011 zastihla paní Volfovou napřed ve straně Důchodci za životní jistoty, z tohoto subjektu se za asistence širokospektrální političky vyvinula Strana důstojného života. Tu i onde působila Jana Volfová coby místopředsedkyně. Kdo o obou politických pokusech dnes ještě něco ví?

loading...

Kdo pak jí velí?

Politický taneček dovedl neúnavnou „místopředsedkyni“ zase z „leva“ do „prava“. Spoluzakládala Suverenitu – Blok Jany Bobošíkové, to bylo v roce 2011, stala se krajskou leadryní do voleb uskupení Hlavu vzhůru. I díky jejím neuvěřitelným schopnostem byl zaznamenán úctyhodný volební výsledek 0,42% platných hlasů. Tento rekord se jí podařilo překonat až v roce 2014, kdy se do eurovoleb vypravila v barvách České suverenity. Výsledek – 0,13% voličských hlasů hovoří výmluvně. A – kdo si ještě vlastně na paní Volfovou navštívené politické strany vzpomene?

Nu, docela jistě budou na notorickou místopředsedkyni vzpomínat pánové Konvička a Hampl, stejně jako její kluboví spřízněnci ve Spolku šplhu po cizích zádech. Třeba pan Černoch, stejně jako dezorientovaný a událostmi zaskočený pan Lidinský. Tentokrát její „místopředsedování“ předznamenalo krach politické síly shromažďující nadějně čím dál více naštvaných občanů Republiky. Tak, s jakým politickým subjektem se bude pusinkovat Jana Volfová teď?

Čtěte dále:

Zaveďme „reality show“ pro politiky. Ať žijí s 25 ... Když Richard Nixon zvítězil v roce 1972 v prezidentských volbách, filmová kritička Pauline Kaelová tomu nechtěla věřit. Pronesla památnou větu: „Nevím...
Kdo je vlastně náš (ne)přítel? Známý český komentátor s ruským jménem se ve svém posledním komentáři věnoval čtyřhodinovým otázkám ruských občanů a Putinovým odpovědím na ně. Tedy h...
Kterak Barroso v Polsku ostrouhal Profesoři Jagellonské univerzity v Krakově se rozhodli neudělit čestný doktorát předsedovi Evropské komise Josému Manuelovi Barrosovi. Ocenění mělo bý...
Oslava krvavých vražd Den české státnosti je bezesporu nejabsurdnějším a nejkrvavějším svátkem, který národ český ve 21. století oficiálně slaví. Až v roce 2000 ho v parlam...
Kdo nejvíc pokazil státní svátek? Ten křikloun z N... Myslím si, že oslava 100 let vzniku Československé republiky se povedla. Tedy až na dvě věci. Na déšť ve výroční den a na křiklouna z Národního muzea,...
Vyšly karikatury Mohameda, všichni povinně jásejte... Nemám v úmyslu jakkoliv zlehčovat nebo omlouvat to, co atentátníci spáchali v redakci časopisu Charlie Hebdo. Hodlám se ale dopustit jisté myšlenkové ...
Je Rusko náš spojenec nebo nepřítel? Je to už čtyřicet let, co jsem po vojně nastoupil do Výzkumného ústavu zemědělských strojů ve Stalinově ulici v Praze Chodově. Nedivte se prosím, v do...
Dědku, vrať se do hrobu! Je sranda, jak na jednu stranu dokážou Janeček, Jančura, Bernard či Dědek vydělat prachy, ale v politice se dokážou orientovat asi jako Medvídek Pú na...
Kontrarevoluce po 25 letech zvedá hlavu: Protiprou... 17. listopad je bezesporu významný den – ač pro každého něčím jiným. Patřím k těm, kteří si jej připomínají jako, „výstřel z Aurory“, signál ke státní...
Děti patří rodičům, ne homosexuálním partnerům... Křepčící polonazí invalidé v houpavém rytmu řičící hudby divoce popojíždějí na svých vozících po plošinách alegorických vozů jedoucích Prahou. „Jsme n...
loading...