Valchař prezidentem? Trnitá je cesta na Hrad…

loading...

Těžko říci, zda se Václav Havel v dobách nesvobody někdy zaobíral myšlenkou na to, že by někdy mohl usednout do prezidentského stolce na Pražském Hradě? A možná by to nevěděl ani on sám…

Jiří Hermánek

Jiří Hermánek

V každém případě ale byl symbolem i pro ty, kdo neznali jeho podobu, což ještě na podzim 1989 byla naprostá většina národa. Kamarád Honza Kozák mi v říjnu potutelně ukazoval gratulaci, kterou mu jeho kamarádi pod jménem Vaněk vpašovali do sobotního přílohy Rudého Práva Haló sobota.

A tak vlastně vyšla v komunistickém tisku jeho fotografie poprvé a pak asi ještě často. Listopad 1989, ač je to k nevíře, voněl jarem. Všichni nebo téměř všichni nebo alespoň většina Pražáků jsme najednou cítili, že je šance, aby komunisté šli do prdele.

Myslím, že to nebylo nějakým příšerným terorem, který by Husákův režim provozoval, ani nějakou extra mizernou životní úrovní, ale, tedy alespoň pro mě, pocitem, že ten systém nemůže jít dál. Že jako had kouše do svého vlastního ocasu.

A tak jsme volbu Václava Havla velkou měrou uvítali, i když asi mnozí a hlavně Slováci, si mysleli na „Sašu“ Dubčeka, neschopného komunistického aparátčíka, který ale byl symbolem onoho bláznivého pokusu nazvaného „Pražské jaro“, což, jak každý ví, je hudební festival a nikdy k nám žádná vojska nepřinesl.

loading...

Prostě a jednoduše, protože vznikl nový model státu, zůstal Václav Havel ve funkci skoro 13 let. A pokud by někdo psal nalevo jeho zásluhy a napravo jeho přešlapy a boty, tak si myslím, že by to byly dva velmi dlouhé sloupce poznámek. Jediný problém je dnes ten, že pravý sloupek přešlapů se zakrývá.

Václav Klaus je nesmírně ambiciózní a schopný člověk. Snad snil o prezidentství Československa od doby, kdy jako čtyřletý nosil dlažební kostičky na barikádu. Nebo si to vymyslel, ale možné by to bylo. A on neponechal vůbec nic náhodě.

Pamatuji se jako dnes, jak v roce 2003 nastoupil Miloš Zeman na řečniště a pronesl velmi ledabylý projev, po kterém jsem měl pocit, že hrůzou omdlím. Že, protože měl jak ve Sněmovně, tak v Senátu dost hlasů, bude zvolen prezidentem.

Nebyl, kamarádi ho podrazili a Klausovi vyšel kalkul, se kterým ani on moc nepočítal. Ale měl odvahu to zkusit, pečlivě se připravil, každé slovíčko vážil na lékárnických vahách a nakonec většině volitelů vyšel jako to „nejmenší, nejschopnější ze všech možných zel“.

Miloš Zeman věděl, že jakmile by se znovu pokusil prorazit v nepřímé volbě, že je odsouzen ke „katastrálnímu fiakru“.


A tak jeho strana „Zemanovci“ iniciovala přímou volbu prezidenta, která, k mému údivu Parlamentem prošla, protože si tamní naivkové neuvědomili, že právě vypustili džina z láhve a že strkat ho zpět bude velmi obtížné.

A tak se potížista Zeman usadil na Hradě a přibližně polovině národa pije již čtvrtým rokem krev. Ovšem, ta, se Zemanem nespokojená, polovina národa není jednotná. Nemá žádnou vůdčí osobnost, jako byl druhdy Václav Havel.

loading...

A tak padlo jméno Michal Horáček a je stále více a více citováno. Je to zcela nepochybně nadaný a schopný člověk, o čemž výrazně svědčí jeho excelentní hmotná situace. Ale jestli do toho boje o prezidentské křeslo nastoupí, a jak uspěje, je v rukách Božích.

Pokud se na něm „třída nespokojených se Zemanem“ 100% shodne, má šanci. Ale já si o tom dovolím pochybovat. Protože ujednotit se pouze na jednom kandidátovi bude pro tuto skupinu „frflalů a prskalů“ skoro nemožné.

Ale, necháme se překvapit.


Zdroj: Blog autora

loading...