Prodejné kurvy české justice

Skutečným zrcadlem stavu naší „demokratické“ společnosti je justiční cech kramářů s lidskými osudy. Sto právníků, sto názorů na prajednoduchý případ jsou schopni vyprodukovat vykladači paragrafových mantinelů, které určují pohyb nevolných občanů v rafinovaně vykolíkovaném prostoru povolené existence. I poslední medializovaný případ Petra Kramného je dokladem shora uvedeného.

Kramný před bolševickým tribunálem | koláž: Ondřej Höppner - protiproud.cz

Kramný před bolševickým tribunálem | koláž: Ondřej Höppner – protiproud.cz

Pavlač pomocí bulváru soudila a justiční mafie jen sekundovala

Mainstream Kramného dopředu odsoudil „popisem“ jeho chování v době tragické smrti jeho ženy a dcery a také v čase bezprostředně následujícím. Nyní už pravomocně odsouzený vypadá tím pádem jako narcistní, bezcharakterní sobec, jímž možná i docela dobře je. Tak jaképak slitování? Jaké právo na spravedlivý proces? Bulvární objednávka byla formulována jasně, „právnický“ výrobek v podobě verdiktu byl dodán.

Jenže relevantní pochybnosti o procesu samotném zůstávají u každého malinko soudného (byť vnějšího) pozorovatele. „Válka“ soudních znalců nebyla objasněna. Manipulace s fotografiemi postižených tkání zabitých obětí, vedených jako důkazy, nebyla objasněna. Námitky obhajoby v tomto směru byly bohorovně smeteny se stolu.

Rozsudek jako na přání

Nikdo nenabil zbraně pro dovolání k Nejvyššímu soudu Kramného obhájkyni Janě Rejžkové lépe, než zúčastnění soudci všech rovin. Skoro to vypadá, že jde o „cechovní“ dohodu. Příčetný senát NS by měl celou causu neprodleně hodit jejich autorům na hlavu. A nařídit nové projednání, samo sebou. Možná to tak dopadne. Koneckonců – smysl Nejvyššího soudu pro právo a spravedlnost se projeví již brzy v jiné cause. Třeba v dovolávání lumpenmanagementu ČSSD v …., však víte v čem….

Na jedné straně medializované případy rozumově těžko pochopitelných paragrafových hříček končí trpce pro obyčejné občany (byť třeba profesní dareby), jako je Jiří Kajínek a nejnověji Petr Kramný, na druhé straně vidíme zcela jiné pojetí „práva“.

Za peníze cokoliv… Justice jako prodejná děvka

Podivuhodně „uniklé“ obsahy telefonátů v případech Nagyové či Rittiga dávají jasně najevo, že tito obžalovaní měli již před svým stíháním z celého systému jundu a jejich optimismus z dalšího vývoje je na místě. Dobře zaplacená parta „vykladačů“ v modrých límcích si klidně dobírá partu „vykladačů“ ve fialových límcích. Vše se ubírá podle nepsané dohody o výsledku, aby byl přijatelný pro všechny zúčastněné.

„Hlavně neblbněte, dělejte, co se po vás žádá, a my vám pak třeba něco dáme…“, tak by se dal shrnout funkční model výkladu práva pro bohaté. A když to náhodou dopadá nepříjemně, ti skuteční pracháči mohou být i tak v klidu, poněvadž na ně čekají nekonečné opušťáky ze zdravotních důvodů, které je z noblesní basy dostanou. Pan Janoušek se svou naditou portmonkou by mohl vyprávět.

Oko za prachy, zub za prachy

Právní rámec fungující společnosti by měl být dobře čitelný. Státní zástupce by měl na základě dobře provedeného přípravného řízení podávat rozumné žaloby a navrhovat rozumné tresty. Obhájce by měl bdít nad dodržením pravidel pro souzeného a soudce by měl kočírovat průběh procesu v logicky dobře pochopitelných mezích pro všechny a vynášet rozumné verdikty. Nikdy by nemělo dojít k tomu, že jedna strana bude mít vůbec tu drzost navrhovat šibenici, zatímco její protipól osvobozující verdikt.


Řeč je však o zdravé společnosti, kdežto my žijeme v nezdravé. Žijeme ve skutečném „socialismu pro bohaté“, jak kdysi jasnozřivě nazvala náš amorální, bezskrupulózní systém paní Bobošíková, žijeme proto v právnické džungli, cele v moci těch „vykladačů“, ať už nosí jakýkoli límec na taláru. Žijeme,  podřízeni libovůli certifikovaných korupčníků, co se znalostí pravidel za příslušnou částku utopí na lžičce vody chromou babičku, aby na druhé straně klidně osvobodili násobného vraha či velkozloděje.

Není kurva jako kurva

Jak z toho ven? Možná by pro začátek pomohlo uzákonit striktní zákaz informování o probíhajících soudních řízeních pro všechna média. Zviditelňovací tendence juristických hvězd by byla potlačena, nápor na ovlivňování pod mediálním presem by byl zmenšen, snad znemožněn. A zbývá ta úplatnost, čili korupce. Též nikoli neřešitelné. Třeba v prokázaných případech krom trestu i doživotní zákaz výkonu povolání v justici. Ale – známe to. To, o těch kaprech a jejich rybnících…..

Takže zatím se nacházíme ve stavu, kdy poslední slečna z Perlovky by měla nosit svatozář, jestliže ji postavíme vedle jakéhokoli člena „ctihodného“ cechu právnického. A ještě ke třem sloupům „demokratické“ společnosti. Jsou to: právníci, politici a presstituti. Z tohoto poznání nelze mít radost.