Prezident Zeman: Česká republika by měla uznat genocidu Arménů

Poté co Německo oficiálně uznalo hromadné vyvražďování Arménů Turky v roce 1915 jako genocidu, přichází i český prezident Zeman s iniciativou vyzvat k podobnému kroku naši vládu i parlament.

Miloš Zeman

Miloš Zeman


Krásná země, Arménie, má ve svém kalendáři 23. duben jako Den svatých mučedníků. Tento den v loňském roce byly kanonizovány hlavou arménské apoštolské církve, Gareginem II. oběti turecké genocidy začátku 20. století, 1,5 milionů arménských mužů, žen a dětí.

Arménii, která přijala křesťanství jako první země světa již v roce 301, při vzpomínce na všechny umučené a zavražděné předky krvácí dodnes srdce. Těžké je smíření a odpuštění, když viník svou vinu tvrdošíjně uznat odmítá.

Německý Spolkový sněm označil masakr Arménů Osmanskou říší v roce 1915 za genocidu, přičemž se následně v Turecku zvedla v médiích obrovská vlna nesouhlasu a kritiky Němců. Deník Hürriyet označil přijetí německé rezoluce o genocidě Arménů jako zasažení hluboké rány staletým vztahům mezi Německem a Tureckem. Berlín se prý dopustil genocidy přátelství.

Dokonce se ozval i deník Sözcü, tvrdě kritizující politiku AKP, který Německu připomněl genocidu 6 milionů Židů. Ano, genocida Židů k Německu historicky vždy patřit bude, ovšem genocida Arménů z dob Osmanské říše je zase krvavý flek na rukávu dnešního Turecka. Nezdají se vám tyto dvě fotografie v něčem podobné?

loading...

Pokud bychom chtěli pochopit historické události tehdejší doby a následně příčiny masového vyvražďování, musíme se dostat k zásadním faktům. Mně osobně solidní vhled do problému poskytla diplomová práce Bc. Filipa Nováka „Arménská genocida“, kterou v roce 2008 úspěšně obhájil na FF MU Brno. Autor vychází z fundovaných a hůře dostupných zdrojů, včetně cizojazyčných, díky kterým se dostává k velmi zajímavým a novým informacím. Sám upozorňuje na skutečnost, že se o této genocidě dlouho nesmělo pravdivě hovořit.

V úvodu je třeba si uvědomit, že Turecko bylo ve 2. polovině 19. století hospodářsky odkázáno na investice Francie, Anglie a Německa. Němci ovládali železnice, Francouzi hornictví, přičemž Němci dokonce spekulovali s myšlenkou získat neprosperující Osmanskou říši jako svou kolonii. Turecký státní dluh před 1. světovou válkou činil 148,5 mil. lir, z čehož Francii Turci dlužili 60,8%, Anglii 14,46% a Německu 25,42%.

V té době v Turecku žilo přes 2 miliony arménských křesťanů, kteří byli tolerováni. Koncem 19. století, kdy dochází stále častěji k nájezdům Kurdů a Čerkesů na arménské vilajety a prosby Arménů o pomoc zůstávají v zahraničí nevyslyšeny, vytváří v roce 1891 Abdul Hamidi II. hamidskou jízdu z převážně kurdských trestanců, kteří cíleně napadají, vykrádají a vydírají arménské vesnice.

Negramotní Kurdové byli hnáni kázáními z mešit, aby likvidovali křesťanské obyvatelstvo, evropské západní mocnosti o počínajícím násilí na Arménech věděli prostřednictvím tisku, ochota proti němu zasáhnout byla nulová.

Lze říct, že k cílenému zabíjení Arménů, počátkům genocidy, dalo by se říci k první fázi, dochází počínaje rokem 1895, kdy bylo v urfském kostele Turky upáleno 1 200 osob, plán Abdula Hamida II. spočíval k podněcování nenávisti mezi kurdskými šejchy (1896), později na smluvený signál mohl být po 48 hodinách každý Armén bez rozdílu stáří a původu usmrcen. V tureckých věznicích se používaly středověké mučící metody, nebyla zde skoro žádná voda, na vězních včetně dětí byla páchána zvěrstva včetně odřezávání hlav.

Turci začali cenzurovat arménské církevní knihy, uvěznili církevní hodnostáře a uzavřeli arménská centra vzdělanosti, kostely mohly fungovat s vládním zmocněním, jinak byly uzavřeny. Vysoká Porta, centrální vláda Osmanské říše měla likvidaci Arménů a osídlení prázdných oblastí následně muslimy předem promyšlenou.

loading...

Výsledkem pogromů v 90. letech ve Ezerumu, Samsunu a Vanu bylo vyvraždění více než 200 tisíc Arménů, většinou byli zabiti přímo na místě, majetek a opora byla zabavena. Turecké řádění začalo počínaje 90. lety 19. století vykazovat známky genocidy, tedy masového vyvražďování na základě náboženského, v tomto případě islámského, fanatismu, který v roce 1985 vyvrcholi otevřenou výzvou k zabíjení Arménů. Členové křesťanských menšin jako byli Řekové, římští katolíci, gregoriáni, mekhitaristé, evangelíci, morovité nebo židé byli Turky tolerováni, pokud se nijak neprojevovali.

Příklady řádění ve jménu Alláha: 1896 – krveprolití v Konstantinopoli, dále v Akne – oběti házeny do Eufratu, domy vypalovány. V Muši v kostele upáleno 3 000 Arménů s oslavnými výkřiky:„Zabijeme Armény! Sláva Mohamedovi!“Krveprolití v Urfě spáchané armádou a pod dozorem tureckých úředníků – oběti zvěrstev svázány motouzy do skupin po 50, čtvrceny šavlemi, stahovány z kůže, pohřbívány zaživa, nemluvňata byla probodnuta bodáky a šavlemi. Celkem bylo zlikvidováno 10 000 Arménů.

Vše ve jménu Alláha. Arméni, kteří se rozhodli prchnout do hor, byli tureckou armádou vyhladověni, a pokud se nevzdali zaživa upáleni, nebo postříleni. Pokus Arménů o záchranu v samsonské oblasti byl násilím potlačen a z rozkazu plukovníka Ismaila Beje označen za arménské povstání. Tisíce vesnic lehly popelem.

V letech 1898-1901 řádění Turků pokračovalo, rok 1904 přinesl masakr 45 vesnicím se 3 000 oběťmi. Prosebné dopisy arménského církevního hodnostáře Katholikose Harimjana z roku 1904 a 1907 caru Mikuláši II. o morální pomoc Arménům dle stanov Berlínské dohody zůstávájí bez odpovědi. Arméni jako oběť genocidních zvěrstev Turků nikoho nezajímají.

Rok 1909 znamenal v Adaně zavraždění 30 000 osob tureckými bašibozuky – zavraždění mužové, rozkradený majetek, arménské dívky znásilňované a zavlečené do tureckého otroctví. Vše opět a pořád ve jménu Alláha všemohoucího!


Po Adaně postupovala nabuzená vládní vojska k Tarsu, Aleppu, Seitunu, Maraši a Antiochii. Hořící města, útěk jejich obyvatel, kteří buďto uhořeli, nebo byli nemilosrdně zastřeleni.

Prohloubení krize v zemi na přelomu 19. a 20. století vede v roce 1900 ke vzniku hnutí Mladoturků, které si klade za cíl jako pokrokové hnutí prosadit demokratické principy, svrhnout Abdula Hamida II., nastolit novu ústavu, expandovat na východ.

loading...

Původně pronárodnostní mladoturecké hnutí, v němž viděli přeživší Arméni svou naději však zachvátil panislamismus – koncept, který vycházel z přesvědčení, že základ turecké říše musí tvořit islámská náboženská síla.

Neislámská etnika je třeba islamizovat nebo zlikvidovat!

Ke slovu se dostává německý diplomat Ludwig M. E. von Scheubner Richter, bývalý důstojník speciální vojenské turecko-německé jednotky z Anatolie, který Mladoturkům ochotně pomáhá s konceptem jejich ideologie panislamismu a panturkismu.

Islámská elita bude ovládat mnohonárodnostní říši!

3. června 1908 vydalo 250 mladých důstojníků prohlášení revolučního národního výboru s požadavkem ústavy. Píše se počátek 20. století a panturkismus se stává ideologickým běsněním, ideolog Zia Hekalp hlásá teze o tom, že všichni Turci tvoří armádu, která půjde do válek obrovských rozměrů a zahájí novou éru „džingischiády“, další fanatický vůdce Tekin Alpa hovořil o nevyhnutelném boji ras a o tom, žeVelký Turan vznikne „ohněm a mečem“.

Boj měl být nevyhnutelný, masy měly být připraveny islámem, všechny turkotatarsky hovořící národy se spojí pod vedením Turků a ti pak zaberou jejich území, od Volhy až po Don.

loading...

Po úspěšném převratu uchopili moc na jaře r. 1909 i v provinciích tři výrazné postavy mladoturecké strany Jednota a Pokrok:

Çemdet paša – vyznával osmanismus a stal se guvernérem Istanbulu a poté Sýrie, krutý a omezený člověk, Enver paša – ministr válečnictví opírající se o spojenectví s Německem, a Tâlat paša – ministr vnitra, velmi vychytralý a nemilosrdný Turek.

Už v červenci 1908, když byla obnovena ústava a Vysoká Porta přihlížela nadšení menšin a uvítání nové éry svobody, už tehdy byl již ministr vnitra Tâlat paša rozhodnut pro jinou politickou linii.

Německý konzul v Trabzonu Berkfelt později upozornil, že v říjnu 1910 na tajném zasedání výboru mladoturků v Soluni nastínil Tâlat hotovou koncepci v oblasti etnicko-náboženského sjednocení Turecka, jejimžvýchozím bodem bylo zničení arménské populace, a to rychle a jako prvořadou nutnost nového Turecka.

Turecká genocida ve jménu Alláha na nic netušícím křesťanském národu Arménů tak měla znovu začít v plné, tentokrát však v mnohem větší síle…


Zdroj:Blog autorky

loading...

Čtěte dále:

loading...