Civilizace a náboženství

loading...

Evropa jako světadíl i jako společenství států a lidí, smýšlejících na stejných křesťansko-židovských základech spěje ke svému konci. Můžeme diskutovat o tom, v kterých zemích jsou ještě pevné tyto základy a které země se na ně jen odvolávají, přitom těmito základy pohrdají.

Islámská poprava: Uříznutí hlavy nevěřícímu

Islámská poprava: Uříznutí hlavy nevěřícímu

Můžeme diskutovat o tom, kde je vlastně kolébka civilizace a co to vlastně civilizace je. Jsou zárukou civilizace stále starší a starší nálezy opočlověků? Kdy se „vědecky“ přesouvá vznik civilizace tu do Afriky, tu do Číny, tam jinde… Ciivilizace, jak bychom měli chápat v pravém slova smyslu je společenství lidí, které je postavené na společenských základech – tlupa, rodina a na společné práci a soužití.

Takové civilizace tedy vznikaly až později, zejména v oblastech klimaticky příznivých k rozvoji zemědělství a výroby. Ideou moderní civilizace, jak si ji vlastně nyní představujeme, je oblast Střední Asie, Blízkého Východu a právě Evropy. Zde vznikaly národy, jazyky, kultura, umění, věda ap. Ostatní oblasti zůstávaly díky velkým vzdálenostem nebo díky jiným klimatickým podmínkám zapomenuty a ten vývoj, potřebný pro lidstvo jako takové, tam neprobíhal tak rychle. Tím nechci říct, že v jiných oblastech se lidstvo vyvíjelo duševně jinak, jen pomaleji a to, co bylo v tehdy známém „světě“ na jisté úrovni, to bylo v těch vzdálených oblastech na úrovni nižší – nedošel k nim díky izolaci pokrok.


Se vznikem různých společenství lidí souvisí i vznik duchovních nauk, směrů a náboženství. Opět můžeme donekonečna diskutovat o tom kterém náboženství nebo filozofii, ale jedno je v těchto naukách sjednocující – víra v něco (někoho), kdo ten život na zemi řídí. Teď bychom se měli zabývat základní otázkou, co vlastně víra přináší do společnosti. V první řadě je to jisté sjednocení a položení základních duchovních i „světských“ zákonů. To jest, jak má společnost správně fungovat. Dá se říct, že většina náboženství byla a je postavena na idei Vyšší bytosti, která rozhoduje a řídí, a my, lidi, jsme povinni strpět ony rozhodnutí a rady a hlavně se jimi řídit, zejména, pokud nejdou proti lidskosti a přirozenosti. Takových náboženství je většina. Pak zde máme náboženství, které jsou postaveny na autoritativním „Bohu“, který nařizuje a to i věci, které jsou a jdou proti lidskosti a obecnému právu a svobodám. Projevuje se zde více fanatizmus než zdravý rozum. Fanatizmus v jakékoliv lidské činnosti zapříčinil vždy jen zlo, zkázu, války. Proto je fanatizmus obecně nebezpečný!

Odmítání fanatických náboženství neznamená nic jiného než postavení zdravého rozumu proti rozumu nezdravému. Nemá to nic společného s nenávistí, jak se nám nyní snaží různá média a různí „odborníci“ podsouvat. Je v tom jen odmítnutí, žádná nenávist. Odmítáme něco, co nás může ohrozit, co nám může změnit životy, co může narušit naše tradice, které jsou postavené na jiných základech. Ne, nejde o nenávist, ale jen a pouze o obranu. O odmítnutí takového náboženství, které v našich zemích tradici nikdy nemělo a nemá, protože víme, že porušuje naše zákony a náš společenský systém a hlavně porušuje lidská práva. Náboženství, které otevřeně hlásá násilí, které pokládá jiné věřící a nevěřící za psy, odpad, který je nutné vymýtit, náboženství, které popírá rovnoprávnost žen, které systematicky likviduje „jiné“ lidi, kteří se jim nehodí do „jejich obrazu“ a které prosazuje středověké trestní právo, včetně mučení a poprav, tak tohle náboženství nemá v Evropě co dělat.


Zdroj: marps.cz

loading...
loading...