Jste debil na nic, co nic neumí? Nevadí, můžete dělat šéfa Senátu

Po patnácti letech v ROH a desíti v KSČ vyměnil pan Štěch Jakešovu podobenku na nočním stolku za tu Havlovu a bez větších psychologických posunů své praktické mysli se jal plynule pokračovat v politické kariéře.

Milan Štěch

Milan Štěch

Odborářský chameleon

Po rozpadu komunistických odborů a masovém zahazování rudých knížek si tehdejší bossové rozdělili bleskově sesle nově vzniklých „odborových svazů“, hbitý bafuňář se rozkoukal hned v tom nejsilnějším – KOVO. Citlivý nos mu poradil, že dobré uplatnění získá ve zcela bezpáteřním ráji ČSSD a tak mohl s úžasem pozorovat, jak jej neznalost čehokoli, absence vlastních myšlenek a oddanost nové fangli dovedla přes to odborové „prezidentství“ až na post druhého nejvyššího ústavního činitele – předsedy Senátu PČR.

V přepychové odkládárně zhrzených či nepotřebných aparátčíků se pansoudruhpříteli vede dobře. Těch několik úkolů, co mu občas nejvyšší pansoudruhpřítel Sobotka svěří, plní rychle a tajemnictvem napsané „projevy“ se mu daří víceméně plynule deklamovat, protože díky socialistickému školství se číst a psát naučil. Více se od něj nečeká a též by jakékoli více bylo nad jeho síly.

Oblbovat? To blbovi jde, když mu to někdo napíše

To je i případ Štěchova proslovu, v němž se velmi mírně zmínil o zrádcovské činnosti sudetoněmeckého obyvatelstva při rozbíjení ČSR a o vině německého státu na genocidách II. sv. války. Ty uhlazené výtky nebyly samozřejmě určeny „drahým krajanům“ z landsmanšaftu, též nebyly určeny nedejbože uším našich současných německých koloni…, pardon, spojenců. To jen v rámci tradiční oblbovací strategie ČSSD bylo nutno hodit celkem bezvýznamnou slovní kostičku zbytku vymírajících bojovníků proti fašismu a občanům ukázat v tomto směru „nekompromisní“ a „pevné“ postoje.

Též inscenovaný „protest“ sudeťáckého spolku se sídlem v Praze se jaksi hodil a tak nezbylo, než povolat vlastního názoru prostého rétora do Ukradené televize k obhajobě řečeného. Kolaborantské médium však tímto kolaborantské partaji poskytlo medvědí službu. Politický švejk, jenž si ani za dlouholeté působení v roli „toho nejhlavnějšího“ nebyl schopen osvojit ani základy spisovného jazyka, je „na živo“ riskantní socankou devizou.

Klidně prodají i vlastní matku

Mírně škodolibé pokusy paní Witovské o zjištění Štěchova názoru třeba na postoj české reprezentace k migrantské krizi odhalily v plné nahotě absenci jakéhokoli názoru. Pan Štěch je prý „eurofederalistou“, krize se musí řešit „společnými silami“, v žádném případě se však člověk nedozvěděl, co vlastně ČSSD udělá například tehdy, až diktát západoevropských mocností přidělí naší republice kvóty islámských nájezdníků.


Alibistické „…to my nechceme…“, nemohlo zastřít pravý význam sdělení, jenž byl „Poslušně sklapneme kufy…“. Koneckonců možnost připojení se ČR k žalobě Slovenska a Maďarska proti EU senátní náčelník vyloučil, protože „si myslí, že to teda nemá vůbec žádnou šanci na úspěch“. Tož tak se „bojuje“ za státní suverenitu. Nenaštvat sověty, to má pan Štěch v krvi“. Takže mu sice přestěhování sovětů z Moskvy do Bruselu způsobilo lehkou dezorientaci ve světových stranách, ale pečlivě indoktrinovaná mysl tím, že ti nahoře mají vždycky pravdu, jej provádí i tak záludnými úskalími, jako je říct souvislejší větu v přímém přenosu.

Veselé příběhy z natáčení

Nakonec však jeho dryáčnický argot a znalostní pustota vždy očekávaně pobaví. Tak třeba ve zmiňovaném pořadu na téma agresivního rozpínání NATO k Ruským hranicím se objevně vyjádřil, že „teda v tech baltskejch zemích a na tom východě žijí opravdu lidi, který se chovaj…, který smýšlej tak nějak prorusky.“.

Srovnáme-li schopnost vyjadřovat se v Češtině u takového pana Babiše a u předsedy senátu Štěcha, výsledek jednak ohromí, jednak nepřekvapí. Pan Babiš z takového klání vyjde jako mistr slova Karel Čapek, pan Štěch jako cikánský cestář. (Klobouk dolů před tím cestářem, je za ním vidět kus práce a myšlenky, které potřebuje sdělit světu, jsou na rozdíl od Štěcha jenom ty jeho….)