Zápas o Jeruzalém z pohledu judaismu, křesťanství a islámu

Jeruzalém, svaté město, na které si činí nárok Židé, křesťané i muslimové. V současnosti si palestinští Arabové přivlastňují Jeruzalém pouze pro sebe především z náboženského hlediska, popírají veškeré nároky Židů na Jeruzalém, proto se pokusím stručně zmínit, co se můžeme o Jeruzalému dočíst v Bibli a v Koránu a tím odhalíme další „palestinskou“ lež.

Jeruzalém

Jeruzalém

Nejstarší zmínka o Jeruzalému je v dopisu Amana, který byl psán klínovým písmem ve 14. st. př. Kr. V roce 1004 př. Kr. opanoval toto jebuzejské město král David. David označil toto město jako „Jerušalajim“, za věčné hlavní město Izraele. Král Šalamoun dává vystavět v Jeruzalémě Chrám Boha. V roce 586 př. Kr. byl chrám zničen babylónským králem Nebukadnezarem a v roce 537 znovu vybudován. V roce 70 po Kr. zničili Jeruzalém Římané. Proč je Jeruzalém pro Židy tak důležitý? Jeruzalém je na rozdíl od jiných metropolí pro izraelský národ centrem víry. Dávno před tím, než Jeruzalém ovládl David, táhl k hoře Moria, ležící v srdci Jeruzaléma, Abraham, aby zde dokázal lásku k Hospodinu obětováním svého syna Izáka. Zde uzavřel Bůh s Abrahamem věčnou smlouvu, zde přísahal Izraeli, že ho nikdy neopustí. Proto se Židé obracejí při modlitbě tváří k Jeruzalému.

Jeruzalém má duchovní význam i pro křesťany a mesiánské Židy- jedná se o občany židovského původu věřící v Ježíše Krista. V Betlémě 7 km od Jeruzaléma se narodil Pán Ježíš, v Nazaretě strávil své dětství, v Galileji činil zázraky a v Jeruzalémě zemřel za hříchy světa k očištění lidstva, po třech dnech zde vstal z mrtvých a z Olivové hory vystoupil do nebe. Na hoře Sijón byli učedníci Ježíše naplněni Duchem svatým.

Stále se opakuje tvrzení, že je Jeruzalém (arabsky Al Kuds) zmíněn v Koránu a že má význam pro muslimy. Údajně měl z Jeruzaléma prorok Mohamed „vykonat svou noční jízdu do nebe“. To však není prokázané. Jeruzalém se výslovně nikde v Koránu nevyskytuje. Ve zmíněné súře 17 je pouze řeč o „vzdáleném místě“. Až do roku 923 nezmiňuje žádný arabský historik té doby Jeruzalém jako svaté město muslimů. Legenda vzniká teprve 300 roků po Mohamedově smrti, že to „vzdálené místo“ je Jeruzalém, odpovídá muslimskému boji o politickou moc. Proto muslimové tvrdí, že Mohamed vystoupil do nebe ze stejného místa jako Pán Ježíš, kterého navíc nazývají „palestinského proroka islámu“ a dokonce někteří muslimští apokalyptici jdou ještě dále, tvrdí, že se sice Ježíš na konci dějin vrátí, ovšem s vyznáním, že je Mohamed „jediný pravý prorok“, křesťanství jako takové selhalo a tudíž jediným pravým náboženstvím hodným následování je islám.


Přes tisíc roků byl Izrael pouští a močálem, ani kočovníci se zde nechtěli usadit. Teď, kdy se z pouště stala zahrada a na ruinách z biblických časů byla vybudována kvetoucí města, požadují Arabové zemi jen pro sebe. Právě proto, že země má dnes pro Izrael opravdu cenu, vedou se o ni tak urputné války. Cizinci přehlížejí, že chování ozbrojených Izraelců je reakcí na předcházející akce. Národ, který je vystaven terorismu, se musí podle toho zařídit. V kterých arabských sídlištích se musejí odpadkové koše a nádoby zajišťovat proti bombám, jak je tomu v izraelských městech? Nebo musejí mít arabští školáci na svých vycházkách ozbrojený doprovod? Proč se nemusejí Arabové chránit? Protože židovští extrémisté nepoužívají zdaleka tak agresivních metod jako arabští extrémisté. Všechny války byly Izraeli vnuceny. Hned po vyhlášení státu Izrael jej přepadly arabské armády s cílem vyhnat a vyhladit židovské obyvatelstvo. Později musel vést Izrael další sebeobranné války (Sinajská válka, Šestidenní válka, Jomkipurská válka). K tomu ještě započítáváme vyčerpávající „opotřebovávací válku“.

Připomínám výroky Arabů na adresu Židů a Izraele: Azzam Paša, generální tajemník Arabské ligy řekl 15. května 1948: „Tohle bude válka, která Židy zničí, něco jako křižácké výpravy a mongolské krvavé lázně dohromady.“ Amin al Husseini, jeruzalémský muftí, vyzval 17. května 1948 ke Svaté válce: „Pobijte všechny Židy, všechny je vyhubte.“

Velitelé arabských armád vyzvali své soukmenovce tzv. Palestince „aby na dva týdny opustili Izrael, protože „naše bomby neumí rozeznat Žida od Araba, až budeme Židy bombardovat a zbytek zaženeme do moře.

Splnilo se však heslo Davida Ben Guriona: „Kdo nevěří na zázraky, není žádný realista.“

Proti všemu očekávání zvítězil Izrael, Arabové (sedm set tisíc) zůstali venku a tak začal problém „palestinských uprchlíků“. Existuje o nich několik stovek rezolucí: Neexistuje ale žádná o židovských uprchlících z arabských zemí (asi jeden milion), kteří byli drasticky ožebračováni a vyhnáni. Osud těchto uprchlíků OSN nezajímá. Dokud bude OSN „v zajetí“ muslimských a komunistických států, nemůže hrát významnější roli při řešení mezinárodních konfliktů.


Zdroj: Rukojmi.cz