Rvačka o zájmy je maskovaná jako zápolení o zásady

Takto už před více než sto padesáti lety charakterizoval politiku v jednom ze svých postřehů americký básník Ambrose Bierce. Jako kdyby žil dnes a tady, jako by s cynickým, jasnozřivým úsměvem popisoval rvačku o moc uvnitř nesourodého slepence nazývaného vládní koalice.

Svatopluk Otava

Svatopluk Otava

Ring volný. Všichni jsou už nevolitelní

Občané tohoto státu mohou jen úžasem otevírat oči, když vlastně v přímém přenosu pozorují odhození rukavic v politické pranici a uchopení klacků, kterými se koaličníci vzájemně mydlí hlava nehlava. Dokonce i své „argumentační“ baseballové pálky pojmenovali. Ta Sobotkova má název Šlachta, Babišova zase Ištván.

Těžko říct, zda si policejní workoholik Robert Šlachta uvědomuje, že je vlastně jakýmsi balvanem, který stojí v cestě Chovancově snaze na přebudování policie v oddanou praetoriánskou gardu, již bude možno snadno ovládat a nasazovat všude tam, kde hrozí provalení největších faulů a svinstev, co by mohly ubrat na flekatém „čistém štítu“, za nímž se kolaborantská partaj kryje při vlečení českého národa do germánského područí EU.

Ať už se dá plukovníku Šlachtovi vyčítat cokoli při překračování kompetencí, které jsou prý jeho úřadu vyhrazeny, jedno mu nelze upřít. Viditelnou zarputilost, s níž se snaží jeho lidé pronikat až do špiček politických kamarádšoftů, jasnou apolitičnost a pohled do předu, nikdy ne nalevo nebo napravo. A to mu u nás zřejmě láme vaz. Nepolitický profesionalismus, neochota nechat sebou manipulovat.

No, může snad mistr zákulisních fíglů a vyznavač metody „kudlou do zad“ Chovanec potřebovat nezávisle konajícího policajta? Nemůže. Stejně jako ministr Pelikán nepotřebuje nezávisle konajícího workoholika Ivo Ištvána, který se v klubu justičních mafiánů zatím jeví stejně, jako v partě všehoschopných policejních bossů právě Robert Šlachta.

Lidovci se křižují. Neperte se jsme jedna zlodějská rodina

Mediálně se oběma bílým vranám ve svých oborech vytýká právě ono „překračování kompetencí“ a malé hmatatelné výsledky. No, ovšem! Úsilí dvou sysifů je i za pomoci nevelkých týmů limitováno mořem pitoreskních politických kariéristů se špinavýma rukama a celou armádou juristických vykladačů ve službách naditých měšců.

Jestliže tedy causa Šlachta budí emoce V ČSSD i ANO, jestliže restitučně zazobaný trpaslík KDU-ČSL  honem, honem přichází s přemlouváním na opuštění ringu a jestliže tzv. opozice pochvalně kvituje Sobotkovo koučování Chovance v této bitce, občan by měl zpozornět. Nic dobrého se nechystá, hlavně žádné „sjednocení“ policejních útvarů pro „zefektivnění“ jejích činností.


Krokodýlí slzy islámského vítače Pelikána jsou divadelní produkcí pro veřejnost, stejně jako „zásadní“ postoje předváděné „tvrdým“ mužem na vnitru – Chovancem. Ministr spravedlnosti usiloval o odstavení Ivo Ištvána stejně usilovně, jako ministr vnitra o odstavení Roberta Šlachty. Zatímco rušení postu olomouckého vrchního státního zastupitelsví probíhá pomaloučku, polehoučku celkem v tichosti, humpolácké vyšťouchnutí ÚOOZ ze špinavého rybníka organizovaného zločinu se děje na rychlo a s nežádoucí pozorností.

Proč tomu tak je? Zřejmě proto, že mazaný ministr Pelikán preferuje docela koncepční, stálý tlak jako osvědčenou metodu (ne)žádoucích změn, jednodušší, ale o to netrpělivější ministr Chovanec má radši hezky ve tmě uštědřenou ránu otrávenou dýkou do zad.

ODS a TOP 09 vládě: Taky jsme jedna zlodějská rodina, tak se nechte být

Nejveselejší je ovšem „znepokojení“ opozičníků Marka Bendy, Miroslava Kalouska nebo Jiřího Pospíšila. Všichni tak nějak vlastně fandí udržení koalice stůj co stůj po hromadě, velebí postup Chovancovy podržtažky policejního prezidenta Tuhého a peskují „aňácké“ kmotříky.

Věru, čekají nás ještě veselé časy, dá-li se takto charakterizovat období, kdy obvyklé porce špíny, na které si občan už jaksi zvykl v souvislosti s děním v našem „politickém spektru“, budou násobně překračovány a „rvačka kvůli zájmům, maskovaná jako zápolení kvůli zásadám“ bude zpestřovat vnitrostátní okurkovou sezónu.