Svědek zločinu: Hrůza z exprezidenta Klause vede u havlistů až daleko za Ural

Přiznávám, byl jsem u toho. Jak se také skrývat, když investigativec z Práva odhalil, že jsme tam pili kukle. Vše se odehrálo na konci týdne v Moskvě. Na mezinárodní konferenci The Russia Forum vystoupil také Václav Klaus. Vedle expremiéra Tonyho Blaira, někdejšího ministra zahraničí USA Colina Powela, exministra zahraničí Číny Li Zhaoxinga a dalších zvučných jmen, hovořil český exprezident o současnosti a budoucnosti vztahů Ruska s Evropskou unií.

Spolu odhaleni, spolu odsouzeni

Alexandr Mitrofanov, (český) komentátor Práva, si toho všiml během sledování ruské státní televize Rossija 24: „V prostřihu na osobnosti přítomné na konferenci … seděli v první řadě Jiří Weigl a Petr Hájek. Poslední měl v ruce předmět podezřele připomínající malou plastovou láhev s vodou. To by ovšem znamenalo, podle kritérií Václava Klause, že chytil levicovou úchylku.“

Kdyby jen tušil, že to bylo mnohem horší. Předchozí den, na představení Ivana Hrozného ve Velkém divadle, podávali účastníkům konference o přestávce šampus v plastikových číších – úplně stejně barbarsky jako v Americe – a já jsem se napil!

Mystifikace podle staré známé metody

„Klaus byl televizí brán jako vyslanec Evropy“, odhaluje dále pan Alexandr. „Také jejím jménem mluvil. … „Nenechal na Evropě nit suchou. Podivil se, že se v Rusku na ni ještě dívají jako na vzor, když stagnuje a je schopna pouze kosmetických úprav.“

Budiž však řečeno, že na větu o stagnující Evropě atd. reagovalo mezinárodní publikum v obrovském sále dlouhým potleskem. Byli tam experti – ale hlavně byznysmeni.

Jenže to se pan Mitrofanov mýlí. Vědomě a záměrně. Václava Klause pozvali pořadatelé do této vybrané společnosti jako Václava Klause. Protože předpokládají, že jim něco skutečného řekne. A moc rád bych se dozvěděl, jak to člověk udělá, aby mluvil něčím jménem, aniž se o tom zmíní. Budiž však řečeno, že na větu o stagnující Evropě atd. reagovalo mezinárodní publikum v obrovském sále dlouhým potleskem. Byli tam experti – ale hlavně byznysmeni.

Jestli se nepletu, byl český exprezident jediný, koho potlesk v jeho vystoupení přerušoval. Vlastně ne, ozval se se smíchem ještě v jednom případě. To když generál Powel řekl, že není ani bývalý prezident, ani bývalý premiér, ale především voják. A to voják, který měl většinu života právě Rusko jako hlavního nepřítele. A že je skvělé, že tady dnes může mluvit.

Tony Blair hovořil jako vždy: Dokonale politicky korektně o ničem. Tedy pokud bereme už jako pouhé nic sdělení, že zatímco v minulém století dominovaly politice ideje a ideologie, v tomto současném jde už jen o odbornost. Což myslel jako pozitivum. Odhlédneme-li od toho, že jde o klasický blairovsko-unijní nesmysl, publikum ho rozhodně potleskem nepřerušovalo. Nakonec mu ale také zatleskali. Já ne. Určitě ho to hrozně mrzelo.

Zločin v přímém přenosu

„Moje země (nikoli EU, pozn. PH) chce, aby Rusko bylo stabilně fungující zemí, protože je to důležitý trh pro naše zboží. Čím více bude stagnovat Evropa, tím bude pro nás ruský trh důležitější,“ cituje A. M. Václava Klause, a pak již jen na okraj a bez citace dodává: „A vyzval Rusko k vývoji směrem k pluralitní demokracii.“

Mimochodem tohle žádný z řečníků neučinil – včetně Tonyho Blaira. Jenže oni zase nemají ve svých zemích zástupy Mitrofanovů, takže si to asi mohou dovolit. Problém je, že český exprezident si to narozdíl do Blaira skutečně myslí. A protože říká a vždy říkal, co si myslí, měl a má problémy. S Mitrofanovy.

Zločin však spočíval v něčem jiném, tajemném: V průzkumu, který zde byl zcela svobodně uveřejněn v médiích týž den. Ve 26 městech v něm odpovídali především mladí lidé. Výsledek zřejmě nebyl lichotivý, alespoň podle interpretace pana Mitrofanova: „Celkově nevidí ruská mládež – tedy budoucnost země – šanci dosáhnout uspokojivého sociálního postavení prostřednictvím poctivé práce ve vystudovaném oboru.“

Těch pár dnů v Moskvě bylo mimořádně užitečných. Metropole, která podle neoficiálních odhadů má již asi patnáct miliónů obyvatel, se proměňuje před očima.

Budiž, k průzkumům veřejného mínění a jejich interpretaci se stavím dosti rezervovaně. Ale i kdyby to tak bylo: Jak to souvisí s tím, o čem hovořil Václav Klaus? To si nechal autor tajemně pro sebe. Pouze na konci článku konstatuje: „Stálo by za to nezatracovat tolik Evropu a sledovat míru stability ruského vývoje.“

Což je od tohoto experta na EU z Práva vskutku patafyzický obrat: Zřejmě se k němu ještě nedostala tvrdá čísla – nikoli „průzkumy“ – o padesátiprocentní nezaměstnanosti mladých Španělů, Řeků, Italů a tak dále. Pokrytectví jako Brusel.

Všechno je daleko složitější

Těch pár dnů v Moskvě bylo mimořádně užitečných. Metropole, která podle neoficiálních odhadů má již asi patnáct miliónů obyvatel, se proměňuje před očima. Byl jsem tam naposledy před necelými dvěma roky, ale bije to do očí na první pohled.

Například na stále ucpaných osmiproudových silnicích – a to jsou již dobudovány tři(!) městské okruhy – se pomalu posunují statisíce aut. Srovnám-li je podle značek třeba s Prahou, jsme zaostalou gubernií EU: Převažují luxusní vozy, kterých u nás zahlédneme za den jen pár. A to jejich majitelé musejí platit každý rok zvláštní vysokou daň z luxusu! Aby nebylo mýlky – vůbec si nemyslím, že je to něco báječného. Spíš naopak.

Máme tedy, my mnozí, apriorní instinktivní snahu nevěřit České televizi – jako jsme dříve nevěřili téže propagandistické televizi při jejích reportážích o budování SSSR a stagnaci Západu.

Dostalo se nám i mimořádně zasvěceného výkladu o ruském opozičním hnutí. Ano – to je to, o čem jediném se dopodrobna dozvídáme z České televize a mainstreamových médiích obecně při materiálech z Ruska. Máme tedy, my mnozí, apriorní instinktivní snahu tomu nevěřit – jako jsme dříve nevěřili téže propagandistické televizi při jejích reportážích o budování SSSR a stagnaci Západu.

Jenže ono to protestní hnutí skutečně existuje. Podobně jako v každé jiné zemi například současné EU, kde část veřejnosti je frustrovaná pocitem, že na její problémy vlády kašlou. A jde v obou případech především o mládež. V Rusku i v EU. A v dohledné budoucnosti může být obojí docela slušný problém. Což je vážně k zamyšlení. Které nikdo v médiích neumí.

Záhada

Václava Klause berou stále na obou stranách Evropy vážně. Z našeho hlediska, pokud bychom se o tom přes mediální blokádu dozvěděli, je to učiněná kurská anomálie. Tam i tam totiž říká nepříjemné věci. A oni mu nejen aplaudují, nejen ho stále zvou, aby mluvil, ale dokonce se s ním radí.

Při setkání s prezidentem Ruské federace Dmitrijem Medveděvem jsme čekali na našeho exprezidenta s kolegou Weiglem přes dvě hodiny! Něco takového si nepamatuji ani ze státních návštěv. Mluvili spolu mezi čtyřma očima o většině složitostí současného světa. Jistě ne proto, že by nevěděli, jak ubít čas.

Václav Klaus a Rusko; Žerotvná koláž; Autor: Ondřej Höppner; Zdroj: protiproud.cz

Tohle slepci z Práva, Lidových či Hospodářských novin, o Mf Dnes nemluvě, nevědí – a kdyby věděli, nepochopí. Pro ně je Rusko Sovětský svaz v jiném obalu. A mlátí to do hlavy svým obětem – čtenářům. Stejně jako obraz Václava Klause coby agenta Kremlu – něco ve smyslu úvodní žertovné koláže Ondřeje Höppnera.

Asi těm lidem před i za Uralem ještě nevyhasly pozitivní instinkty. A kvůli kruté minulosti nerezignují na budoucnost.

Ve skutečnosti je Rusko složitý kolos, o jehož skutečných potencialitách – v kladném i záporném smyslu – nemáme vlastně dnes ani ponětí. Nemůžeme mít v totální mediální informační blokádě.

Jen nechápu, jak je možné, že navzdory všem ukřičeným zastydlým bojovníkům proti komunismu, nás ti Rusové stále pokládají za přátele a blízký národ. Zemičku, jejíž občané tvoří sotva dvě třetiny obyvatel Moskvy. A jejichž hrdinní havlističtí novináři produkují dokola ohrané představení Myš, která řvala.

Asi těm lidem před i za Uralem ještě nevyhasly pozitivní instinkty. A kvůli kruté minulosti nerezignují na budoucnost.

Zdroj: protiproud.cz