O krk jednou přijde i kat – Kdo bude první? Sobotka, Babiš, Šlachta, Ištván, Tuhý nebo Bradáčová?

Čím dnes začít jiným, než kauzou kterou bych nazval pracovně vzpoura plukovníků II. Začnu vyjádřením bývalého ministra vnitra Ivana Langera.

Petr Paulczynski

Petr Paulczynski


„Měl jsem díky tomu možnost nahlédnout do způsobu myšlení a práce těchto takzvaných specializovaných útvarů a zhrozil jsem se. Uvedlo mě to jen v přesvědčení, že je to skupina lidí, kteří jsou schopni čehokoliv, udělat to jakkoliv bez ohledu na právní řád, realitu. A proto jsem to označil jako masomlýnek. Je to stejný příběh jako slavný Nagygate s mnoha slovy a žádnými skutky. Uběhlo půl roku a kromě zničených životů a žvástů policejních důstojníků a státních zástupců není vůbec nic. Po Nagygate druhý poločas státního převratu“, míní Langer který to řekl zpravodajskému webu Českého rozhlasu.

Kdysi vrcholového politika, dnes advokáta, policie neobvinila. Byl podezírán z toho, že policisté citlivé informace vynášeli i jemu. A sloučení elitních útvarů je možný krok. Nicméně způsob, jakým byl připraven, ve mně nebudí dojem vysoké profesionality.

Zejména srovnám-li to s tím, jak jsme připravovali před zhruba deseti lety reformu policie jako takové. Na druhou stranu uspořádání, které přinese jednotnou personalistiku, organizační strukturu, metodiku, analytiku, ekonomiku, samo o sobě nemusí být špatné. Veřejné vyjadřování hlav a jejich krků státního zastupitelství považuji za skandální a nepřijatelné pro normální ústavní pořádek s právním státem.

Psychopatický masomlýnek státních zástupců v Olomouci mele i nadále. Je to jen pokračování způsobu jejich práce, která by měla být hodnocena psychiatry než kýmkoliv jiným.

Válka o policii?

A Zlámalová v ECHO24: „Policejní reforma je jednoznačně pravomocí policejního prezidenta. Schválit ji musí jen ministr vnitra. Nejedná o ní vláda, ani poslanci. Nepřipomínkují ji státní zástupci. Při hledání mocenské rovnováhy policejní prezident tu autonomii v rozhodování o ‚vnitřnostech‘ represivního sboru dostal právě proto, aby policie byla nezávislá.“

Jinak (s trochou nadsázky) řečeno, celý ten povyk okolo reorganizace policie je totéž, jako by při se při změnách struktury hasičského sboru ozvalo ministerstvo kultury, že je to podraz…

Politické pronásledování se vymstí… O krk přijde jednou i kat

A Václav Vlk v NP: Oba již bývalí předsedové vlád dnes chodí na výslechy na policii a k soudům a hrozí jim a jejich okolí mnohaleté tresty za věci, které jsou výsledkem podivných praxí a duševních výronů našeho revolučního tribunálu. Ideově tak podobného „Výboru veřejného blaha“ z revoluční Francie 1793-1794. Ten skončil neslavně.

Nejdřív zapíchli Marata ve vaně, pak se vzájemně popravovali občané hlásající rovnost, volnost a bratrství, a tak usekli hlavy Robespierrovi, také Dantonovi, hlavy padly také Hébertovi, Couthonovi, Desmoulinovi a tisícům dalších. Vše pod heslem: Násilí je nutné k nastolení řádu, ve kterém násilí již nebude. (To by si mohli dát do erbu Šlachta i Ištván, že?!) Jakobínský teror trval celkem dva roky.

Když si spočteme, že Šlachta dobyl Bastilu, pardon, sídlo vlády a generální štáb a sídlo tajných vojenských služeb v červnu 2013 a máme červen 2016, tak to naši pučisté-jakobíni vydrželi o rok déle!! Jakobíny je nutno zarazit, pochopili čeští politici. Drsnější Poláci donutili Obamu, aby tiše stáhl svého velvyslance z Polska, protože si tam počínal stejně, jako u nás Shapiro a předtím Norman Eisen. Tedy nikoli jako velvyslanec, ale spíše jako gubernátor. Nechci-li rovnou napsat „????? ???????“. Pokus o jakobínské uchopení vlády nevyšel. Prozatím. To neznamená, že nevyjde.

Zastavit převrat vyvolaný Ištvanem, Šlachtou a Bradáčovovou, zvaný přiléhavě Bohumilem Doležalem „Velká protikorupční revoluce“, se možná ještě povede. Pokud ne a Šlachta a další zůstanou, rozklad bude pokračovat. Až skončí, a oni nakonec skončí, pak už nebude následovat ani evropský socialismus, ani žádná demokracie. Ovšem soudě podle kvičících tváří vyhrožujících trestním stíháním vedení Policie ČR a plačících, jaký zasloužilý soudruh nám to ve Šlachtovi odchází, je jim to fuk.

Oni hrají o svá hrdla. Nakonec prohrají. Jako Kaddáfí, Saddám, řečtí plukovníci, soudruzi Šváb, Závodský, Švermová a nakonec i Barák.


Zdroj: Blog autora | Kráceno | Titulek: Redakce