Pravda Slávka Sobotky a jeho družiny socek: Lži, podvody, zlodějiny

A sobotkovci jsou zajímavý poddruh politických živočichů z našeho lidského druhu. Vznikl v naprosto degenerativním prostředí bezbřehého pletichaření za účelem obohacení sama sebe na úkor těch, co svou hlavu, ruce, prostě svůj um používají k práci.

Sobotka: Nenažraný přírodní zjev

Sobotka: Nenažraný přírodní zjev

Sobotkovec pracovat neumí, není totiž dostatečně inteligentní. Za to je nekonečně drzý, zcela nekontrolovatelně hrabivý a ulhaný. Většinou hnízdí v prostředí světa „hodnot“ v okolí Bruselu, obzvláště agresivní typ se však vyvinul i v Praze.

Podvod prostý

Zatouží-li běžný občan po výsledku cizí práce, který si sám neumí vyrobit, řekněme po automobilu, zahradním bazénu či chatě, jednoduše si jej koupí. Nemá-li dostatečné finanční prostředky z životních úspor, může si vypůjčit, vzniklý dluh potom poctivě splácí. Jestliže by takový dluh nebyl schopen splácet, soud jej k tomu přiměje, třeba i zabavením věci, za účelem uspokojení věřitele. Provinilec může skončit i ve vězení. Hovoříme stále o běžném občanovi. Je-li však občan zároveň sobotkovcem, placení se vyhne tím, že veškerou svou energii vrhne do činnosti v politice.

A tak sobotkovci, jimž se u nás říká též zcela irelevantně sociální demokraté, co zatoužili v devadesátých letech minulého století po nemovitosti nazývané Lidový dům, si na uplatnění svých nároků najali služby právníka, JUDr. Altnera. Jakkoli vykladači ohebných paragrafů jsou velmi polemická profese, je to přece jen činnost uznaná, legální, za jejíž služby se normálně platí. Pan Altner tedy předmětnou nemovitost pro naše sobotkovce na státu vymohl, to však nemohl tušit, že si s politickými predátory pěkně „naběhl“. Ne, že by snad tou dobou neměli peníze. Jednoduše se rozhodli neplatit. Inu, který lupič by snad svůj lup platil, že ano…?

Následující právní spory se táhly neuvěřitelných šestnáct let, nakonec však byli sobotkovci právoplatně odsouzeni nejen k placení tučného palmáre, ale též k placení smluvně (!) ošetřených úroků z prodlení. Občan by při takovém počínání skončil dávno obraný na kost a pohledu na svět plný „hodnot“ by se dávno věnoval zpoza mřížovaných okének. Nikoli však parta podvodníků, sobotkovců.


Podvod na druhou

Ti se totiž už v průběhu nekonečného procesu věnovali pilně své druhé přirozenosti – oblbování, slibování a lhaní. Vyneslo jim to vítězství ve rvačce o koryta nad sobotkovci z gangu ODS (nazývaných zde topolánkovci, langrovci či nečasovci) a v džungli české kotliny se ujali vlády. To znamená obšancování nejdůležitějších mafiánských pozic rovněž u veselé instituce zvané Nejvyšší soud.

Směsicí výhružek, slibů a lhaní si dokonce zajistili půjčku od finančního ústavu, kdy jako (!) argumentovali úmyslem dluh splatit, ručit za splacení dalšího dluhu předmětnou nemovitostí, dobře při tom vědouce, že žádný z těchto avizovaných závazků nikdy nedojde naplnění. Toho docílili mimo jiné i invazivním průnikem mezi domovskou mafiánskou partu „vykladačů“, (Alltnerův klub domněle nedotknutelných), přetáhli je na svou stranu a docílili tzv. „odkladu rozhodnutí“ splacení „pravomocného“ dluhu.

Jak by v takové právní taškařici dopadl běžný poddaný (občan) bylo už uvedeno. Sobotkovci nepokrytě odhodili v pranici o drobné rukavice a „pojistili“ si výsledek jakéhokoli možného výkladu jasného podvodu i mocensky. Použili pro tento účel nečekanou novinku ve spektru politických rvaček. Všechny strany do té doby požívaly služeb loutek, zvaných „tvrdí“ muži, sobotkovci inovativně vymysleli politickou profesi „pružného“ muže.

„Tvrdý, pružný“ muž, ministr vnitra Chovanec pak dle direktiv guru všech sobotkovců, samotného Sobotky, uskutečnil po justičním puči i puč policejní.  Tím pádem, aby bylo všem jasno, se do budoucna jakékoli výklady „práva „ budou v ČR „opírat“ i o ostře nabité zbraně policejních sborů.

Podvod na třetí

Ne dosti na tom. Dle včerejších vyjádření justiční mafiáni sobotkovců ohlásili, že tzv. sociální demokraté si jejich prostřednictvím „zakoupili“ jiný dluh JUDr. Altnera bůhvíkomu, čímž se z dlužníka sami kvalifikovali na věřitele. To je naprosto úžasný jev i v tak paragrafově kalném prostředí, které prezentuje Česká republika.

Nejde o nic menšího, než jako by se otcovrah a matkovrah z řad obyčejných poddaných (občanů) domáhal změny verdiktu soudu za vraždu, apelujíce na jejich soucit a svá „lidská práva“, neboť události způsobily, že je vlastně sirotkem.

Na znamení vítězství sobotkovců nad kýmkoli, čímkoli a na věčné časy, uskutečnila tato parta hochštaplerů včera v Olomouci potlach, nazvaný oficielně „předvolebním shromážděním“. Vzkazují všem „voličům“, že bude prostě „po jejich“, kdo to „nepochopí“ skončí v lepším případě na ulici, v horším v base. (Nebo v lepším v base?)

Z „půjčky“ více než 300 miliónů na „splacení dluhu“ operativně vyčlenili 80 miliónů na opíjení voličů rohlíkem, tzv. předvolební kampaň. Za zbytek úvěru si „ti hlavní, ti nade všemi“ zřejmě pořídí další chaty, bazény či automobily. „Úvěr“ to dovoluje, splátky v nedohlednu.  Vyhlásili útok na všechny pozice v kraji, kde jejich vlastní místodržící byl sám obviněn z podvodů, mafiánských praktik a veřejného lhaní. No, není v tomto „státě“ krásně…? (A hlavně veselo?)