Demokracie je největším nebezpečím jak pro komunisty i pro Brusel

Nikdo nemůže popřít, že volby a referenda jsou základními atributy každé demokratické země, ale v poněkud jiné váze. Pokud země nemá demokratické volby (např. Sýrie je letos v dubnu měla), není považována za demokratickou.

Jiří Hermánek

Jiří Hermánek

S referendy se to má trochu jinak. Někde, například ve Švýcarsku, mají referendum i k tomu, zda bude zítra pršet, tak v jiné zemi, třeba u nás, je celostátní referendum aktem víceméně výjimečným.

A silný volební výsledek lze také považovat za jistý druh referenda.V parlamentních volbách 1946zvítězila KSČ v zemi České se 43,25%, v zemi Moravskoslezské pak o něco hůře, ale přesto výsledkem, nad kterým by každá současná strana jásala.

Ovšem, jakmile se komunisté dostali k moci, tak každý prvek demokracie zaškrtili a to tak, že formálně volby probíhaly sice řádně a pravidelně, nicméně, volba v nich byly silně omezená. Bylo to podobné, jako kdysi s modelem T firmy Ford.

Toto auto jste si, samozřejmě, mohli koupit v jakékoli barvě, pokud ovšem ta barva byla barvou černou. A naprosto stejně jste za komunistů mohli volit kohokoli, kdo ovšem byl na kandidátce NF a tedy schválený a doporučený KSČ.

Jediné referendum, které jsem zde, v této zemi, zažil, bylo referendum v roce 2003 o vstupu do Evropské Unie. Budiž ale řečeno, že by se dal velmi dobře říci, že ta naše volba v roce 2003 byla podobnou volbou jako volby v roce 1946.

V roce 1946 byli lidé nadšení z konce války a znechucení „zradou Západu“, zatímco v roce 2003 byli lidé zase znechuceni 40 lety „komunismu“. Ovšem, budiž řečeny dvě zásadní věci:

  1. Z mnoha různých důvodů jsme mělivelmi omezenou představuo tom, „jak to v Bruselu“ chodí a na Brusel jsme obdivně shlíželi jako na zlaté tele. To, samozřejmě je naše vina, ale
  2. Naší vinou, nebo jen nepatrnou vinou, je to, jak se politika bruselských elit změnila a že jsme vlastně vstupovali někam,kam jsme nechtěli.

To hlavní a zásadní, na čem se láme chleba, je samozřejmě „evropský superstát“ nebo Evropská federativní republika. Taková, kde veškerá moc je soustředěna v Bruselu a jednotlivé bývalé suverénní země mohou rozhodovat tak nanejvýš o folklóru.

Nehodlám googlit, jak to všechno s těmi referendy o „Ústavách EU“ bylo, ale celkem dobře si pamatuji, že snad Ústava EU vyhořela ve Francii a v Nizozemsku a Brusel pak další pokusy zatrhl. A taky, po nějaké změně v EU, bylo nutné referendum v Irsku.


A protože se referendum nepodařilo podle vůle Bruselu, tak prostě muselo být toto referendum opakováno tak dlouho, dokud nebude výsledek správný.

Irové to pochopili a ti, co měli rozum a věděli, jak to v Bruselu chodí, k urnám prostě nešli a kladný výsledek byl na světě.

Neštěstím prostě je, když se vlády chopí sociální inženýři a to byli jak komunisté, tak nyní i bruselská elita. Komunisté měli svoje představy, jak své vize naplňovat a bruselská elita samozřejmě také.

A významným faktorem je, že obě ty myšlenky zněly zpočátku velmi dobře. Jak ta komunistická, o sociální rovnosti, tak ta bruselská a „Ráji spojených evropských regionů za vyšší cíle“.

A oba, jak komunisté, tak i Brusel, nemohou dovolit, aby lidé příliš vyslovovali své myšlenky a přání. Škodí to vytyčenému cíli, že?


Zdroj:Blog autora