Děs vede naše žalářníky k zoufalým krokům: Kavárny celého světa, spojte se! Pohrdání občany jako exportní zboží ve výkladní skříni totality

Úchvatný výsledek lidového hlasování na Ostrovech, jenž Britům umožnil nastoupit do záchranného člunu na potápějícím se Titaniku EU, je samozřejmě nadále předmětem nekonečných komentářů a spekulací. Politici i novináři hlavního proudu mají v naprosté většině „ústa do podkovy“ a pokoušejí se vzbudit dojem, že právě tak je na tom i „vystřízlivělá“ Velká Británie. Opak je pravdou.

Petr Hájek | foto: protiproud.cz

Petr Hájek | foto: protiproud.cz

Je jasné, že jsme byli svědky dějinného okamžiku, k němuž je nutné se dále vracet i v nezávislých médiích, protože propagandistická mašinérie EU již nastoupila naplno k jeho manipulativní interpretaci. Mladá fronta vyšla hned druhý den s titulkem „Evropské 11. září“. Tak žhavé to ale zase není.

Dal bych spíše zapravdu jednomu kolegovi, který tvrdí, že si tento den máme zapamatovat v podobné úrovni významnosti, jako když v roce 1989 občané NDR, uvízlí na „západoněmeckém“ zastupitelství v Praze, dostali od Maďarska povolení projet jejich zemí na vysněný Západ. U nás se sice ještě dále nic nedělo, ale stavidla byla otevřena – a konec jednoho totalitního experimentu byl už jen otázkou času. Slavný pád Berlínské zdi – to už byla jen technika.

Kavárny celého světa

Je proto dobré všimnout si jednoho zajímavého aspektu, který je tolik příznačný i pro naši domácí realitu: Souboje „kavárna versus lid“, neboli podstaty „voličské kontrarevoluce“, která se zažíhá napříč Západem. Charakterizuje jej vyjádření jakéhosi Davida z londýnské City, centra světového finančnictví: „Londýn na tuto zemi vydělává a teď musí čelit obrovským ekonomickým důsledkům rozhodnutí lidí někde z polí.“

Nemohl to soudruh vyjádřit lépe. Opovržení obyčejnými lidmi ve své zemi, kteří svou prací vydělávají na to, aby „manažeři“ s nemravnými příjmy mohli spekulacemi v bankách a na burzách jejich tvrdě vydělané peníze znehodnocovat, či přes státní kasy přesouvat do privátních trezorů, je nyní přímo hysterické.

Jde o „definiční charakteristiku“ této relativně malé, ale (dosud téměř) absolutně mocné skupiny „globalizátorů“, nástrojů totality, která užuž málem zvítězila. Jejím heslem se v těchto dnech stává „Kavárny celého světa, spojte se!“. Je to všude stejné – a logické.

Vaše řeč budiž Ano, ano, Ne, ne!

Hlavní města evropských zemí jsou plná mezinárodních institucí a skvěle placených zaměstnanců, jimiž současný západní establishment organizuje „odstátnění a odnárodnění“ historických zemí. „Manažují“ namixování jejich kulturních i náboženských tradic cizorodými prvky, jež je zničí a vytvoří – skrze migrantskou invazi – předpoklady pro „etnický“ (prostými slovy rasový) experiment. Jeho smyslem je výroba „Nového evropského občana“, který bude kulturně vykořeněný, bez vlasti a příkladně „multirasový“. Bez toho je totiž „nekompatibilní“ s americkou společností – a obě poloviny „nového světovládného Říma“ proto zatím nelze ovládat z jediného centra.

Proti tomu stojí občané z „venkova“ – středních a menších měst a obcí – kteří ještě patřičnou „proměnou“ neprošli. Ještě nesou původní národní a státní identitu a zachraňují ji, protože mají blíže k přirozenému světu a lépe vnímají své přirozené zájmy. Nic nového, vzpomeňme na naše „národní obrození“ v devatenáctém století. Dnes to mají jen komplikovanější, protože proti nim stojí majitelé technologií a technologických médií, které se jim snaží vymývat mozky zmatením pojmů a hodnot. Dojde-li však na lámání chleba, na otázku ANO – NE (a to jde jenom v referendu), dají obvykle jasně najevo, co pokládají za správné.

Jsme s vámi, buďte s námi!

Právě to se stalo nyní ve Velké Británii – a „světová kavárna“ začíná sčítat škody. Už nikdy žádné referendum!, volá hystericky, protože „běžné volby“ umí učinit dostatečně složité, aby v nich nakonec (prostřednictvím koalic „správných hochů a děvčat“) ještě dokázala prosadit své ničivé záměry.

Narozdíl od onoho londýnského Davida chci však ujistit náš „venkov“, že i v hlavních městech žije nemálo jeho spojenců. Ukazuje se to v Paříži (miliónové demonstrace proti homosexualismu), ve Vídni (i tam volilo třicet procent v prezidentských volbách proti establishmentu) a v mnoha dalších. Ani v Praze či Brně není jen Kavárna – ačkoli ovládá mocenské páky a hlavní média, takže se zdá obrovská.

Referenda nejsou ztracena – ale musíme si je proti totalitě vybojovat. Nizozemci v dubnu potopili v lidovém hlasování smlouvu EU s Ukrajinou, která měla Kyjevu pomoci stát se odrazištěm Západu pro útok na Rusko. Na podzim mají Maďaři hlasovat o přijímání imigrantů a Italové o ústavních změnách, které mají zpřehlednit a zjednodušit italský politický systém.

Ostatně právě italské Hnutí pěti hvězd po nedávném úspěchu v místních volbách ohlásilo plány na referendum o členství v eurozóně. Také šéfka francouzské Národní fronty Marine Le Penová chce v případě, že se příští rok stane prezidentkou, hlasovat o členství Francie v EU a podobné plány ohlásil i šéf nizozemských odpůrců migrační invaze Geert Wilders, jehož strana vede v průzkumech před volbami, které se mají konat do března příštího roku.


Zdroj: Protiproud.cz | Profil autora: Kdo je kdo | Kráceno