Osvobozenou Británií se šíří hrdost a optimismus. Boris Johnson: Budeme mít zpět naši demokracii, volný trh a prosperitu. Dějiny nám dají zapravdu

loading...

Z Německa a Bruselu sílí hlasy typických pravých unijních „demokratů“: Ano, britští občané více než miliónovou většinou rozhodli v hlasování:

Boris Johnson - Budoucí premiér nezávislé Británie?

Boris Johnson – Budoucí premiér nezávislé Británie?

Chceme pryč z EU! To je nutno respektovat. Jak? No třeba tak, že parlament za to občanům uctivě poděkuje – ale Británie v EU dál zůstane. Nebo se vypíše referendum číslo dvě (tři, čtyři), než ti hloupí lidé z venkova „zvolí správně“. Šlo to v Irsku, proč by to nemohlo jít v Anglii? V EU jsme si přece všichni rovni.

To je zhruba obsah dnešního projevu Angely Merkelové v německém Bundestagu a šéfa „evropské vlády“ Junckera v Evropském parlamentu. „Majitelé Evropy“ se tváří, že konečně pochopili Cameronův „úskok“, když prohlásil, že s oznámením Británie o vystoupení z EU (podle článku 50 LS) není kam spěchat. Přes léto se dá přece připravit tolik různých variant, které nakonec výsledek referenda obrátí v pravý opak… Dokonale tento respekt k rozhodnutí lidu předvádí Česká televize, v níž už se o výsledcích Brexitu hovoří výhradně jako o „případném“ vystoupení z EU.

Bolševiky od Berlína až po Kavčí hory prostě demokracii nenaučíš. Pokud by se v lidovém hlasování rozhodla k odchodu kterákoli jiná země (žádné referendum už ale „elity“ nikomu samozřejmě nedovolí), asi by to tak dopadlo. Naši žalářníci si však neuvědomují, že Británie, kolébka demokracie, je na tom pořád ještě jinak. A to přes všechny hrůzy a dekadenci, které z Bruselu a Washingtonu „nasála“.

Z evropských a amerických hlavních médií se mezitím šíří „poplašné zprávy“ o pobrexitovském „chaosu“ na Ostrovech. Podle nich prý nyní Britové hromadně litují svého rozhodnutí. Mnozí údajně ani nevěděli, o čem hlasují. Možná by pomohla nějaká „bratrská pomoc“…

loading...

Je to směšné a má to jediný účel: Zastrašit případné následovníky britského UŽ DOST! na starém kontinentu. Úplně jinak o povolební situaci v osvobozené zemi vypovídá článek zřejmě budoucího premiéra a hlavní tváře kampaně za Brexit Borise Johnsona  otištěného v The Telegraph:

Boris Johnson: Británie je součástí Evropy – a vždy jí bude

Právě proběhnuvší referendum o EU je nejpozoruhodnější politickou událostí našich životů. Ještě nikdy v historii našeho národa nebylo tak mnoho občanů dotázáno na tak zásadní věc ohledně budoucnosti nás všech. Nikdy ještě se sebou tolik z nás nemuselo tak těžce zápasit se svými pochybnostmi, nebo tak hluboce přemýšlet o tom, co je pro ně správné.


Předcházela mu vyčerpávající kampaň. Otázka odchodu názorově rozdělovala rodiny, přátele, kolegy ze zaměstnání – někdy zcela přátelsky, někdy bohužel méně přátelsky. Výsledek byl jednoznačný. Více než 17 milionů voličů rozhodlo o odchodu z Evropské unie – více, než jich kdy v naší demokratické historii bylo pro jakýkoli jiný návrh. Někteří nyní pochybují o jejich čistých úmyslech, či o tom, že vůbec pochopili, oč se hraje.

Bruselské smyčky a touha po demokracii

Říká se, že hlasy pro odchod byly především podpořeny úzkostí z přílivu imigrantů. Tvrdím, že tomu tak není. Poté, co jsem se během kampaně potkal s tisíci voličů, vám mohu říci, že převažující téma byla vždy sebevláda: pocit, že britskou demokracii členství v EU podrývá, a že bychom měli obnovit systém, v němž má lid onu tak zásadní možnost – vyhodit své vládce ve volbách a zvolit si nové.

Mám také za to, že miliony lidí, kteří podpořily odchod z Unie, soudí, že Británie je skvělá země, a že pokud se vymaní z evropských byrokratických smyček, rdousících náš trh práce, můžeme nejen přežít, ale i prosperovat, jako ještě nikdy. Myslím, že mají pravdu, a že zvolili správně. Přesto je nutné uznat, že jejich názor nebyl naprosto převažující.

Předěl

Přes 16 milionů voličů chtělo v Unii zůstat. Jsou mezi nimi naši sousedé, bratři, sestry, kteří učinili to, v co vášnivě věří. V demokracii rozhodují většiny, ale každý hlas má stejnou váhu. My, kdo jsme součástí nepříliš velké většiny, musíme dělat, co je v našich silách, abychom ty, co chtěli zůstat, uklidnili. Musíme tu být pro ně, léčit pošramocené vztahy a opravovat spálené mosty – protože je jasné, že leckdo je zděšený, ztracený, nebo zmatený.

Panující obavy jsou pochopitelné vzhledem k tomu, co zastánci setrvání v Unii lidem vykládali během kampaně, ale vyplývají z hlubokého omylu o tom, k čemu skutečně došlo. Jak u nás, tak v zahraničí se divoce zveličují negativní důsledky referenda a na pozitivní stranu se nehledí. Akciový trh, mimochodem, je mnohem výše, než minulý podzim a libra silnější, než byla v letech 2013 a 2014.

loading...

Ekonomika je v dobrých rukou. Většina rozumných lidí vidí, že guvernér Anglické národní banky Mark Carney odvedl skvělou práci – a teď, když je po referendu, bude v ní moci pokračovat a nebude nucen postávat v přední politické palebné linii. Především díky reformám, které uskutečnili David Cameron a George Osborne, je ekonomika Británie nebývale silná – dynamická ekonomika, namířená k vnějšímu světu, která oplývá velkou základnou vzdělané pracovní síly a má velký náskok v mnoha klíčových růstových odvětvích 21. století.

Měli bychom být nebývale hrdí a optimističtí ohledně Spojeného království i toho, čeho teď může dosáhnout. A dosáhneme jich společně, všechny čtyři národy. Měli jsme jedno referendum o Skotsku v roce 2014 a nezdá se mi, že by voliči trvali na nějakém dalším. Je samozřejmé, že společně se nám bude lépe vyjednávat nový systém vztahů s EU – založený na volném obchodu a partnerství – nikoli federálním systému.

Vše zůstává, až na…

Nemůžu dostatečně zdůraznit, že Británie je součástí Evropy – a vždy jí bude. Stále budou trvat a růst intenzívní partnerství a spolupráce v rámci Evropy v mnoha oborech: umění, vědě, univerzitním vzdělávání, nebo zlepšování životního prostředí. Občané zemí EU žijící v Británii budou stále mít nárok na právní ochranu a stejně to bude fungovat pro Brity v Evropě.

Britští občané stále budou moci pracovat v EU, cestovat, studovat, kupovat nemovitosti a stěhovat se do nich. Jak nám velmi rozumně připomíná německý BDI (Svaz německého průmyslu), stále bude existovat volný obchod i přístup na společný trh. Británie je a vždy bude jednou z velkých evropských mocností, jejíž názory a vedení budou stále potřeba v řadě otázek – ať už jde o zahraniční politiku, nebo obranu, nebo spolupráci tajných služeb a boj proti terorismu – všechno, co potřebujeme k tomu, abychom náš svět učinili bezpečnějším.

Pár „drobností“

Jedinou změnou – a ta nepřijde nijak rychle – bude to, že se Spojené království vymaní z pozoruhodně neprůhledného legislativního systému Evropské unie: obrovitého a stále rostoucího právního řádu, který de facto vytváří Evropský soudní dvůr, soud, proti jehož rozhodnutí není odvolání. To nepřinese žádné hrozby, ale naopak nebývalé příležitosti pro celou naši zemi – budeme moci opět přijímat naše zákony a vybírat daně tak, jak to potřebuje Spojené království.

Jsou i další: Naše vláda bude mít znovu v rukou demokratickou kontrolu imigrační politiky s vyváženým a humánním systémem bodování žadatelů, odpovídajícím i potřebám podniků a průmyslu. Ano, budeme mít k dispozici značnou sumu peněz, kterou nebudeme muset neustále odesílat do Bruselu, ale budeme ji moci použít na naše vlastní priority, včetně zdravotnictví. A ano, budeme mít prostor na dohody o volném obchodu s dalšími rychle se rozvíjejícími světovými ekonomikami takovým způsobem, který nám dosud Brusel zakazoval.

loading...

Máme všechny důvody být optimisty. Británie vyjde z našeho rozhodnutí obnovená, znovuzrozená a schopná čelit celému světu. Kampaň před referendem se podobala sesuvu půdy po zemětřesení. Z výsledku by se měli poučit politici nejen naši, ale i zahraniční.

Uslyšeli jsme hlas milionů, zapomenutých lidí, kterým platy stále nerostou, zatímco jejich šéfové z řad stovky nejbohatších britských společností FTSE-100 berou stopadesátkrát více, než oni. Musíme na ně myslet a pokračovat v dobrých krocích Davida Camerona, jakými byly politiky v oblasti mezd a životních příležitostí. Není pochyb, že pro mnohé bylo referendum příležitostí, jak o sobě dát vědět.

Ale především dali vědět o tom, že v naší zemi ještě není demokracie prázdným pojmem.

A historie bezpochyby jednou řekne, že jejich rozhodnutí bylo správné.


Zdroj. Převzato z Protiproud.cz

Čtěte dále:

P. C. Roberts: Neokonzervativci nám spolu s 11. zá... Ústavní právník a ředitel Ruthefordova institutu John W. Whitehead se věnuje obhajobě nespravedlivě obviněných a často se vyjadřuje i k tomu, jak jsme...
Festival vzteku a bezmoci; Kolaborantské šmejdy už... Parlamentní sněmování na téma Brexit dalo včera řádně nahlédnout do korytářských duší reprezentantů „tradičních“ stran. Bída naší politické scény (nem...
Ombucmáňa Šabatová to už s cikány přehnala. Podpor... Přiblížím kauzu, o které by měl vědět každý, kdo je živnostníkem nebo pronajímatelem bytu. Došlo tu k útoku na základní lidské právo – právo na majete...
Antikuřáci chtějí modelovat život všem na úkor svo... Hodně lidí mi vyčítá, že bráním kuřáky. „Vy to děláte proto, že sám kouříte, takže vlastně bráníte sám sebe,“ říkají mi a já s nimi musím nesouhlasit....
Česko naštvalo Palestinu! Jen houšť a větší kapky... Po dlouhé době může být člověk hrdý na svoji vlast. Česká republika společně s Maďarskem a Rumunskem zablokovala prohlášení Evropské unie k Palestině ...
Mráz přichází z Bruselu: Ohlašují první vlaštovky ... Václav Danda přináší „nedostupné“ výsledky euroskeptiků z jednotlivých evropských zemí a připomíná, že navzdory „šoku“, který elity EU prožívají, v pr...
Asi šílený Babiš: Místo boje proti daňovým únikům ... Ministerstvo financí se po volbách kasalo, jak zatočí s mizernými věřenými financemi. Jednou z hlavních cest měl být boj proti daňovým únikům. A teď t...
Vzbuzovat válečnické vášně v době příměří není vho... Asi by to chtělo nějak zakročit a ty stránky, které šíří válečnické nálady, poněkud "proklestit". Za první republiky zůstávala po cenzuře prázdná míst...
Polský boj za svobodu: Jestřábi vyzývají Obamu k z... Po sebevědomých krocích nové polské vlády, která na nic nečekala a začala přijímat zákony, jako by byla vládou suverénní země, nikoli německým protekt...
Tak čí je tedy ten náš prezident? Je to pomalý, nenápadný, plíživý posun. Ale posun to je. A o co je nenápadnější, o to je nebezpečnější, protože proti nenápadným změnám se lidé tolik ...
loading...