Demokracie po Česku; i dnes máme politické vězně, takže nežijeme v demokracii

Problém naší „demokracie“ spočívá v míře ochoty justice a bezpečnostních složek vyslyšet politickým objednávkám. Pak se mohlo stát, že při poslední volbě Václava Havla prezidentem byl do vyšetřovací vazby eskortovaný jediný poslanec, který zvolení Havla blokoval – Miroslav Sládek.

ministerstvo strachu

ministerstvo strachu

Miroslav Sládek měl tehdy údajně napadnou jakousi holičku, tak jej zavřeli do vazby. Jen co byl Václav Havel zvolen, tak se prokázalo, že Sládek holičku nikdy neviděl, a že si to celé vymyslela, pokud taková vůbec byla a nebylo to poručice tehdejších tajných služeb.

Druhý zajímavý příklad chování české justice je ochota vyjití vstříc ČSSD, aby nemusela dodržovat zákony platné v ČR a nemusela nést odpovědnost za neuposlechnutí soudní výzvy k zaplacení dlužné částky Altnerovi.

Pokud bychom zapátrali hlouběji a všímali si menších kauz, asi by toho bylo poměrně hodně.

Nezbývá než konstatovat, že česká justice nahrává kritikům demokracie na smeč a je nakonec lhostejné o jakou skupinu se jedná, jestli jsou to anarchisté nebo národovci či vylepovači samolepek zvoucí na chystaný koncert, či kritici Zemana nebo Jakuba Jandy, lidé protestující proti NATO a podobně.

Karel Kryl nadčasově: Z demokratické země může být i válečná zóna

Na druhou stranu má naše republika v trestně právním postihování politické opozice bohatou tradici, započatou Masarykem, později Benešem, následně protektorátními vládci a pak po válce víme co vše se zde dělo.


Bartoše mi líto není, protože vyhlásil válku systému a tak jistě není překvapen jeho reakcí. Na druhou stranu je otázka, čeho tím mocenský aparát hodlá dosáhnout, když na jedné straně upřednostňuje protiprávní jedná vládní strany a na straně druhé moralizuje politického outsidera a snaží se ho trestně právně postihnout.

To pak není o spravedlnosti, o demokracii, o svobodě slova. To je demokratura, aneb hra na demokracii a to se mi moc nelíbí.