P. C. Roberts: Amerika ztracená

V časech mého mládí Amerika ještě žila. Což už dnes neplatí. To je fakt, který nedokáže vyvrátit ani nejnestoudnější licoměrník a lhář. Vědí a cítí to všichni – kromě mladých lidí ovšem.

Paul Craig Roberts

Paul Craig Roberts

Ti totiž, protože se už narodili do stavu, ve kterém země je, a stav předcházející si proto nemohou pamatovat, považují ten současný za víceméně normální. A jsou navíc natolik zaujati sami sebou, svým mládím, tím, jak vypadají či co si myslí atd., že si v tom všem ruchu v jejích hlavách nejsou sto uvědomit, co je v budoucnu čeká.

Za mého mládí byla policie přítelem lidí. Mohli jsme se spolehnout na to, že nám pomůže a že nás nebude týrat. Nespravedlivá uvěznění byla skutečně výjimečná a v případě cizinců ještě výjimečnější. Přičemž dnes se obojí stává skoro rutinou.

Už roky píší o tom, jak se naše policie proměnila z ochránců lidí na jejich nepřátele. A po celou tu dobu mi docházejí dopisy bývalých policistů, kteří píší, že ze své profese vystoupili proto, že neměli žaludek účastnit se korupce a nevypočitatelné brutality, které se od nich vyžadovaly. A tak odešli v obavě, že se obojího budou muset i nadále účastnit, anebo se dokonce sami obojího stanou oběťmi.

Originální text v anglickém jazyce ZDE.

Všeobecně se dá říct, že chování policejních služeben je nevypočitatelné proto, že starostové, státní úředníci a dokonce i členové kongresu se mohou ocitnout ve vězení na základě pouhého obvinění či démonizace ze strany presstitutek.

Amerika je dnes ztracenou zemí. Korupce v státních či privátních institucích je tak dokonalá, že kromě ní v nich – s výjimkou tyranie a nejpustších lží – již nezbylo nic jiného. Zde je výňatek z posledního dopisu někdejšího policisty, který mi pošta doručila:


Vážený pane Robertsi,
Jsem bývalým policistou. Četl jsem Váš článek o policejním teroru vůči mladé ženě a její matce a hrůza tohoto případu mě přiměla k napsání tohoto dopisu. Policistou ve větším městě jsem se stal před svými 21. narozeninami. Po 14 letech služby se svého povolání vzdávám, protože současnou policejní praxi už zkrátka nejsem schopen dál snášet. Můj nejbližší představený, když jsem mu své rozhodnutí odejít oznámil, řekl zhruba toto. „Cožpak ti nahoře ve vedení policie nevidí, co se děje? Všichni naši nejlepší mladí policisté odcházejí.“

Z toho soudím, že takových, jako jsem já, je víc. Avšak mnozí vyšší policejní velitelé jsou nejen brutální a bezcitní, ale též hloupí. A to je to, co si naše vláda přeje. Nechce lidi, kteří myslí. Chtějí lidi, kteří budou vykonávat její rozkazy. Nuže, teď má to, co chce.


Překlad z anglického originálu: Lubomír Man

Další články k tématu:

loading...

Komentáře: