Je pro nás větším ponížením srpen 1968, nebo uznání „humanitárního“ bombardování Srbska?

21. srpen 1968 je pro drtivou většinu našich občanů okamžikem ponížení, když jsme byli obsazeni vojsky VS. Bombardování Srbska začalo 24. března 1999 krátce poté, co jsme se stali členy NATO.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek



knižní e-shop 660x100

Česká republika vstoupila do NATO 12. 3. 1999. Můžeme tedy naprosto zodpovědně prohlásit, že jsme byli součástí sil, které vojensky napadly cizí stát, který žádnou členskou zemi NATO nijakým způsobem neohrožoval.
gif-banner-havloidi

Bombardování Srbska vojsky NATO provádělo přes 1000 letadel operujících ze základen v Itálii, Německu a letadlové lodi USS Theodore Roosevelt umístěné v Jaderském moři.

Bombardování bylo údajně zaměřeno k likvidaci jugoslávské protiletecké obrany a vojenských cílů. Později se však vojenské operace NATO zaměřily na bombardování civilních cílů. To zahrnovalo ničení mostů přes Dunaj, továren, elektráren, telekomunikačních zařízení, útok na ústředí politické strany Jugoslávské levice, Avalskou televizní věž. Tyto akce jsou vnímány jako porušení mezinárodního práva a Ženevských úmluv. Při bombardování elektráren byly použity grafitové bomby. Shazovány byly také kazetové bomby. Dne 12. dubna 1999 byl zničen vlak na trati mezi Bělehradem a Skopje, v němž zahynulo 55 civilistů. Dne 14. dubna letouny NATO zasáhly konvoj uprchlíků, přičemž zabily 75 lidí.

Během 78 dní trvajícího bombardování byla těžce poškozena infrastruktura, mosty, průmyslové objekty, elektrárny a telekomunikační zařízení. Zničeno bylo rovněž ústředí a vysílač srbské státní televize. V mnoha případech došlo k útokům proti ryze nevojenským cílům (kolona uprchlíků, osobní vlak, autobus, několik soukromých objektů – např. automobilka YUGO, čínské velvyslanectví atd.). V průběhu bombardování bylo zabito podle zprávy Human Rights Watch 489–528 civilistů veskrze srbské či albánské národnosti – zdroj.

Po ukončení agrese proti Srbsku byl zatčený srbský prezident Slobodan Miloševič, obviněný ze všech možných zločinů, který později ve vězení vítězů za záhadných okolností zemřel.

Srbské Kosovo bylo předáno muslimským radikálům, kteří byli obviňováni z masových vražd kosovských Srbů či obchodu s lidskými orgány. Jenže nebylo v zájmu vítězů z NATO tyto představitele soudit, protože USA potřebovaly na tomto srbském území svoji vojenskou základnu. Proto USA okamžitě uznaly nelegitimní vyhlášení samostatného Kosova těmito muslimskými radikály a vybudovaly vojenskou základnu Bondsteel.Přímo se ovšem vtírá otázka, zda skutečným cílem tzv. „humanitárního“ bombardování Srbska byla ochrana kosovských Albánců, nebo vojenská základna USA na srbském území…

USA samozřejmě nutily i svoje satelity k uznání tohoto zločinného aktu též. A uznáním albánského Kosova jsme se zařadili po bok států, které uznaly násilné odebrání území jinému státu na základě vojenské agrese, tedy mezinárodní bezpráví. V srpnu 1968 se totiž nestalo, že by Rusové odtrhli část našeho území. A státy NATO též vysoce zvítězily v případě bombardování Srbska nad vojsky VS v srpnu 1968 v počtu mrtvých a zraněných, o zničené civilní infrastruktuře ani nemluvě!

Nedávno byl Haagským tribunálem osvobozený srbský prezident Slobodan Miloševič. Tribunálem, který soudí poražené nepřátele zemí NATO. Zřejmě se tam našli odvážní lidé, kteří si troufli Slobodana Miloševiče osvobodit. I když museli ignorovat zločiny kosovských Albánců (kvůli tomu odstoupila Carla del Ponte), tak v sobě našli dost odvahy a osvobodili politika, kterému nedokázali žádné zločiny a místo nějž měli na lavici obžalovaných sedět politikové z NATO, kteří rozhodli o vojenském napadení Srbska (za strůjkyni tohoto zločinu je považovaná M. Albright).

Zajímavé, jak propuštění Slobodana Miloševiče totálně ignoruje světový i náš mainstream, tedy tzv. „věrohodná média“. Proto nebudu dávat odkaz na články o osvobození S. Miloševiče, každý si je může najít sám.


Co říct závěrem?

V srpnu 1968 jistě prožíval ponížení každý slušný občan naší republiky.

Já jsem ovšem ještě větší ponížení prožíval, když Karel Schwarzenberg s Mirkem Topolánkem zorganizovali zvláštní zasedání vlády v Teplicích, kde jejich hlavním bodem programu bylo uznání uloupeného území Srbům a tím i legalizace agrese ze strany států NATO – zdroj.

Nemravnost takového ražení, že tento akt mezinárodního bezpráví odmítli podepsat i tehdejší lidovci s Jiřím Čunkem v čele (budiž jim toto přičteno ke cti).

Myslím si, že je málo tak ostudných událostí v našich dějinách, jako bylo uznání legimity obyčejné vojenské agrese a uloupení území, na kterém si obratem USA vybudovaly svoji vojenskou základnu.


Zdroj: Blog autora

Další články k tématu:

loading...

Komentáře: