Rusko-turecké vztahy

Všichni ti, kteří mají nějakou moc, prošli americkou školou a nejen vojáci, ale řada lidí, včetně samotných dětí Erdogana!

Yekta Uzunoglu

Yekta Uzunoglu

Se smíšenými pocity sleduji někdy až neuvěřitelné výklady a „prognózy“ českých komentátorů k rusko-tureckým současným vztahům obzvlášť euforickou „prognózu“ po poslední návštěvě Erdogana Putina v Sankt Petěrburgu.
Znalosti o Turecku a o turkologii v ČSSR, ČSFR a poté v ČR byly vždy na mizerné úrovni. V době totality kdysi učil turkologii profesor Blaškovič, pak docent Hřebíček, PhDr. Helena Turková, která byla od konce 40. let odbornou asistentkou a lektorkou turečtiny na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze. Pak následně doktor Tomáš Laně, který v letech 1995–1999 působil jako první velvyslanec ČR v Turecku, také byl soudní tlumočník turečtiny a i jako tlumočníkem turečtiny na mezistátních jednáních, od roku 2007 pak vyučoval externě turecký jazyk na Filosofické fakultě. Profesor Petr Kučera do roku 2016 vyučoval turečtinu a tureckou literaturu na FF UK, působil i jako soudní tlumočník tureckého jazyka, od letošního roku je juniorským profesorem turkologie na Hamburské univerzitě. V době „totality“ se tito turkologové orientálního ústavu spíš zabývali doručováním požadovaných zpráv od ÚV KSČ, který čas od času potřeboval doplnit údaje, co dostávali z ÚV KSSR . Ano, kdysi žil i legendární český orientalista jménem Jan Rypka, zakladatel pražského orientálního ústavu a děkan FF UK, byl jedním z prvních 34 jmenovaných členů pražského Orientálního ústavu prezidentem T. G. Masarykem a zabýval se – byť omezeně- o turkologii, ale skutečně jen okrajově, jeho středem zájmu a bádání byla persologie.

Takže počet těch, co se vědecky zabývali turkologií a Osmanskou říší a následně Tureckem, lze spočítat na prstech jedné ruky.

Proto se smíšenými pocity sleduji „prognostické články“ různých pisatelů v psaném či digitalizovaném sdělovacím prostředí co se týkají rusko-tureckých vztahů nejen v současnosti, ale hlavně jde o analýzy do budoucnosti.

Počet rusistů je díky historickému vývoji po II. světové válce v ČSSR, ČSFR a v ČR je mnohem víc a jejich odbornost nelze popřít. Jenže se tady jedná o prognózu dvou hráčů, kde je základním předpokladem znalost obou dvou.

V rusko-tureckých současných vztazích a především při prognóze těchto vztahů v budoucnosti je základním předpokladem znalost vzájemné historie obou zemi. Rusko-osmanské, následně rusko-turecké vztahy byly doprovázené téměř vždy válkami a nepřátelským až nenávistným postojem obou zemí. Stovky let obě země nemilosrdně bojovaly proti sobě a s výjimkou jednoho případu boj vždy skončil prohrou Osmanské říše. Rusko v tomto případě prohrálo jen díky tomu, že téměř celý „křesťanský“ svět se postavil na stranu osmanského islámského sultána proti Rusku (Válka o Krym 1853-1856 ), snad jediný národ, který tehdy stál na straně Rusů, byli Kurdové, kteří začali povstání proti sultánovi a tím oslabili osmanskou armádu, ta byla vázána ve válce o Krym. Jak Rusové, tak ale i Kurdové, byli poraženi jen díky přímé vojenské účasti evropských křesťanských armád. Válku proti Kurdům tehdy vedl osobně proslulý německý maršál Helmuth von Moltke.

knižní e-shop 660x100

„Po založení „moderního“ Turecka sice Lenin podporoval Turecko zlatem, aby utlumil averze a nenávist vůči Rusům a všemu, co je ruské a navázal minimální spolupráci, ale ani ta upřímná snaha nepomohla a nenávist byla nadále krmena tehdejší vládnoucí vojenskou garniturou. A po II. světové válce? Nenávist dostala pro civilizovaného člověka do nepředstavitelných dimenzí.“ Po rozpadu SSSR? Americký ale i evropský kapitál spatřil v Turecku prostředníka k turkickým státům jako je Ázerbájdžán, Turkmenistán, Kazachstán atd. Nelze zapomenut na vyjádření tureckého prezidenta Halila Turguta Özala při jedné cestě letadlem na Baku k tureckým podnikatelům, co ho doprovázeli: „podepište a uchopte, co můžete, vy nemáte na realizaci, proto hned najděte nějakou americkou nebo evropskou firmu, jedině tak můžete něco vydělat“! Z chaosu či vakua po rozpadu SSSR nejvíce profitovalo Turecko, které za svůj ekonomický „zázrak“ vděčí Turgutovi Özalaovi a té neočekávaně vzniklé historicky jedinečné příležitosti, ovšem na úkor těchto národů!

Putin, který se snažil po desateru Borise Jelcina stabilizovat Rusko, dlouho Erdoganovi věřil a dlouhou dobu tvrdohlavě ignoroval varování svého ministerstva zahraničí Sergeje Lavrova, ale i svých poradců. A propos – rozdíl od ČR, Rusové vždy měli ty nejerudovanější odborníky na Osmanskou říši a na Turecko. Jen namátkově – i dnešní mluvčí Kremlu Dimitri Peskov je turkologem, ale nejen to, už jeho otec Vladimír Peskov byl turkologem a jeho dcera Lisa Peskova učí turečtinu na Moskevské státní univerzitě a pokračuje v rodinné tradici, je víc než jen turkoložkou! Ale Putin až do chvíle sestřelení ruského letadla letošním roce jel po svém! Ale tomu je už nenávratně konec.

Sestřelení ruského letadla a následný vývoj má i jiné aspekty, především ekonomické. Jak je známo kvůli Ukrajině a anexi Krymu Ruskem jsou na Rusko uvaleny sankce, západ se snaží ruskou ekonomiku destabilizovat… a v těchto pro Rusko těžkých dobách bylo sestřeleno Tureckem ruské letadlo! Rusko reagovalo ekonomickými sankcemi, zákazem turistiky do Turecka, zákazem dovozu zemědělských produktů atd. Výsledek: jen zákazem turismu a dovozu zemědělských produktů Rusko ušetřilo do této chvíle nejméně 10 miliard USD, které právě teď tak moc potřebuje!

V Rusku začali konečně vážně uvažovat, jak přesměrovat turisty, aby i budoucnu ušetřili, a otevřela se cesta investic na Krym! Dovoz textilií přesměrovali do Číny a do stavby skleníků na zemědělské produkty se po vzoru Holandska pustili doma!

Proto očekávat do budoucna nějaké přílišně „srdečné“ sblížení Ruska s Tureckem je víc než naivní! Ano, obě strany – obzvlášť ta ruská – se budou snažit ze situace, ve které se nachází současné době Turecko, vytěžit maximum, ovšem jen do té míry, do jaké Turecku takové partikulární sblížení s Ruskem dovolí USA a EU!
Vliv USA a EU přes veškeré současné napětí a zoufalý štěkot Ankary nelze podceňovat, nejen celá turecká ekonomika je stavěna na těchto základech, ale i všichni ti, kteří mají nějakou moc, prošli americkou školou a nejen vojáci, ale řada lidí, včetně samotných dětí Erdogana!


Profil autora: Kdo je kdo