Miloš má na chlast prostě smůlu

I když bývaly doby, kdy mu masivně pomáhal. Brázdil po českých a moravských městech a vesnicích s autobusem Zemák a když se někde zastavil, tak pronesl nejen projev o spálené zemi, ale také zašel do místní hospody. Pro muže jeho hmotnosti, věku a tréninku nebylo žádným problémem vyžahnout nějaké to pivko a k tomu také něco tvrdého. Já bych tedy sám za sebe nejraději volil borovičku, nejlépe spišskou, ale ani jiný nápoj jistě neuškodí. A k tomu pak tlačenka s cibulí či utopenci a obraz lidového chlapíka je na světě a dveře do Strakovky otevřené.

Tehdy ale nebyli hlavním Milošovým protivníkem havlisté, členové tábora pravdy a lásky, kteří už v té době okupovali všechna hlavní média. Nebyli a býti nemohli, protože Miloš byl vlastně hlavním politickým protivníkem Václava Klause, což jim nesmírně vyhovovalo a těšili se, jak s Klausem vymete parket.

Pak nastalo údobí Opoziční smlouvy, ale ani tehdy nikdo s Milošovým pitím nevyrukoval. Možná proto, že měl chlast více pod kontrolou, ale možná také proto, že ministerský předseda není tak na očích jako prezident a nedostal se na svůj post porážkou reprezentanta Hradu. Sám pak byl při souboji o Hrad hnusně podražen a odebral se na deset let „do díry“, kde objímal stromy, meditoval a jen velmi stěží abstinoval.

Do letošní prezidentské volby jsem Miloše Zemana viděl jako „Kladivo na Fischera“. Jan Fischer měl tehdy vysoké preference a já ho prostě z mnoha důvodů vůbec nemusím. A jakéhosi Karla jsem vůbec nebral vážně, ale jen jako figurku do počtu. Když jsme před prvním kolem volby viděl z tramvaje v Podolském přístavu loď ozdobenou velkým nápisem VOLÍM KARLA, koukal jsme na to jako blázen.

Ta finálová sestava byla opravdu, alespoň pro mě, překvapující a musím říci, že takový mediální cirkus, jaký rozpoutali Karlovi příznivci, jsem ještě nezažil. Dokonce na jednom plese, myslím, že přímo v Karlových Varech, zakázali pít Becherovku, protože ji prý pije Miloš a naprosto zapomněli, že Karel Becherovku zprivatizoval.

O co lítější byl boj, o to horší byla Karlova porážka. Pomluvy a urážky ze strany havlistů se linuly jako silný tok řeky. Dodnes si všichni pamatují některé památné výroky, jako například výrok „českého Felliniho“ o rudých a hnědých prasatech, který samozřejmě svědčí o vysoké inteligenci, velké erudici a skvělé empatii jeho autora.

Proto byl již samotný Milošův vstup do prezidentské funkce provázen dávkou nezdvořilostí od člověka, od kterého by se, při jeho šlechtickém původu, dalo očekávat vybranější chování. A lze říci, že nevraživost vyvolaná výsledkem prezidentské volby se spíše stupňuje a také to, že kdyby prohrála protistrana, tedy Miloš, tak nemyslím, že by se jeho tábor tímto způsobem mstil.

Bude to samozřejmě i tím, že jeho voliči jsou spíše prostší lidé, bez přístupu k médiím a není v jejich povaze neustále pomlouvat tak, jak to dělá tábor pravdy a lásky, který to má vyloženě v krvi, nasáté s mateřským, ehm, ehm hradním mlékem.

A v těchto intencích se pohybuje i poslední pomluva o Zemanově opilosti při korunovačních klenotech. Nechci tvrdit, že Zeman byl střízlivý, ale u vědomí toho, že se právě vrátil z ruské ambasády bych byl shovívavý. Navíc vidím jako vrcholně neprozíravé stanovit datum otevírání korunovačních klenotů na stejný den jako oslavu ruského (sovětského) vítězství ve Druhé světové válce.

Nikdo nemládneme. Já jsem si včera dal tři Plzně a jen jsem zíral, jak to minimální množství alkoholu se mnou zacvičilo. Jindy, před patnácti lety jsem se rozmýšlel, jestli si mám dát osmou Plzeň, pak jsme si ji dal a byl jsem zcela spokojen. Ale pouze, když jsem ráno nemusel řídit.

Takže věk, nějaký ten alkohol a hodina čekání v chladu a prezident se pohybuje jako panák. Ne jako opilec, ale jako panák na perko, které se občas zadrhlo. Jistě, nebylo to košer, dalo to Karlovým pravdoláskařům vynikající munici ke střelbě, ale shodil bych to ze stolu jednou větou: Miloši, až půjdeš příště k Rusům, tak si žádný další program nesjednávej a jeď rovnou domů. Tam tě sjede pouze tvoje choť Ivanka.

Zdroj.