Letošním havláriím sice počasí trošku nepřálo, ale jinak se jim očekávaně daří

Aby bylo jasno. Tyto řádky nejsou psány za účelem sebemenšího znevážení jména a činů našeho největšího dramaticko-politicko-filozofického velikána a největšího humanitála všech dob – Václava Havla.

Svatopluk Otava

Svatopluk Otava


Rovněž jeho teatrálně a rok od roku více smutnících stoupenců – havloidů, jak je pro historii trefně označil a zaznamenal ve své knize Radek Velička, se vůbec nemají následující postřehy dotknout. Naopak. Oddanost havloidů absurdnímu pisateli absurdních kusů je obdivuhodná, úctu všech lidí světa zasluhující ať už po dobrém nebo po zlém.
kup-zde

To je také podstata nečistšího humanitarismu, kterým náš český humanitál již za živa obohatil filozofické a politologické slovníky. Šířit pravdu a lásku bez ohledu na oběti a až do hrdel a statků. Těch osvěcovaných, humanitárně bombardovaných či jinak se pravdolásky štítících osob, skupin, národů, to se ví…

Je ovšem dosud málo známé, že Havel při tvotbě fungující absurdní společnosti vycházel vlastně z Exupéryho. Spisovatel s něžnou duší, pohybující se také většinu tvůrčího života v nerealitě, inspiroval Havla úvodní myšlenkou Vladaře v díle Citadela: „Rozhodl jsem se učinit svůj národ šťastným i proti jeho vůli.“ (A jestli tak mohu učinit prostřednictvím podvodu, lži a nenávisti, taky dobře…, rozvedl dále Václav Havel, což malinko tak jaksi připomíná umírněný islamismus…)

Letošní havlárie, jejichž zařazení do neokatolicko-fundamentálně islamistického kalendáře připravuje profesor-Imám Halík, impozantně zasťiňují (po právu!) veškeré jiné světové dění. Za asistence masmédií konečně slaví Praha vedle éroportu, laviček a uliček konečně i to pravé absurdní náměstí.

Historie jistě ocení, že je to první náměstí na světě, které je zcela obklíčeno divadlem, bez jediného čísla popisného, bez kašny či fontány, zato však vyzdobené drátěnými, přepravními boxíky ve tvaru srdce, nad nimiž srdce každého drůbežáře jen zaplesá. Také socha srdce v barvě ordinérního laku, správně nakloněná a připomínající vnadnou zadnici prostitutky, je tou správnou dominantou náměstí, připomínající dojatým pamětníkům pokrokový vztah oslavovaného k rodině a chlastu.

Vyzní to do budoucna sice kapku absurdně, když si Národní (časem jistě Havlovo) divadlo zažádá na magistrátě o udělení č. p. 1 na svém vlastním náměstí, čímž pořádně zamotá hlavy všem fyzikům světa,  jelikož touto aktualizací nastane stav, kdy větší se vejde do menšího, ale tak to má vlastně být. Určitě se najde také marginální částka na umístění několika kontejnerů na odpadky, co jim nový Havelplatz byl snad původně určen. Těmto se pak nakreslí několik protekčních dalších popisných čísel a ti správně idepologicky vzdělaní pražští bezdomovci přijdou potom rázem k VIP adrese.

I ateisté mají své nezadatelné lidské právo na vlastní  nebe. Tam jistě neexistující duše absurdála, humanitála a myslitele Havla právě dlí, spokojeně pžehlíží vykonané dílo a dumá o vyplnění v ČT vyslovené prosby své manželky Dagmar – Vašku vrať se!

No, všechno přece jen ještě nebylo vykonáno, část světa (po hříchu ta větší) dosud nesplňuje všechny rysy toho správného absurdna, takže…, má se snad vrátit??? (Kdo to řek‘?!… Kdo to krucinál řek‘, to pánbůh s náma a zlý pryč???!!!….)