Islamistický Trojský kůň v Čechách, Díl VI.

V tom islamisty žádaném tažení nestoudně zneužívají moji psychicky nemocnou bývalou ženu proti mně a moji šestiletou letou dceru jako rukojmí.

Yekta Uzunoglu

Yekta Uzunoglu


Po mém násilném a protiprávním zadržené a po době dva a půl roku v tzv. „bezpečnostních kobkách“ vazebních věznic, najednou přijela osobně do vazební věznice v Praze Ruzyni zaměstnankyně soudu, abych podepsal jakýsi papír, a to že se neodvolávám proti usnesení o mém propuštění, měl jsem to podepsat bez mého právního zástupce.

Nepochopil jsem, oč se jedná, nechtěl jsem to podepsat, hledal jsem v tom zase nějakou tzv. justiční levárnu, jelikož ještě před pár dny samotný Ústavní soud svým senátem vedeným profesorem JUDr. Vladimírem Cvetlerem, Csc., zamítl moji žádost o propuštění z vazby a nevěděl jsem, že by se za těch pár dnů stalo něco po právní stránce tak převratného, že by mně už nebylo třeba držet v bezpečnostní cele s masovými vrahy? Že bych se za těch pár dnů po vzoru Franze Kafky proměnil z mimořádně nebezpečné osoby dle Ústavního soudu právního a demokratického státu na nebezpečnou osobu?

Po váhání jsem přece jen papír té úřednice, která osobně přišla až do vazební věznice s mým náhlým propuštěním, podepsal. Při této příležitosti podotýkám, že za celou dobu mého držení ve vazbě, jsem nikdy nebyl v soudní síni u žádného trestního soudu ČR, který vždy rozhodoval po třech měsících o prodloužení mé vazby a to včetně Nejvyššího či Ústavního soudu, ale ani když SOUD mně a další tři Kurdy vzal do vazby, tak se nekonal žádný soud, ale nějaký mladík přišel do cely předběžného zadržení a kladl mně jakési otázky, pak odešel a následně jsem se dozvěděl, že to byl soudce! Ta šaškárna byla soudním jednáním a tento tehdy mladík je dnes místopředsedou tohoto samotného soudu…..

Po svém propuštění jsem přežil jeden únos a jeden pokus mně připravit o život a přece se mi podařilo se dostat do hlavního města Německa do Bonnu ke svému příteli, jednomu z nejvýznamnějších osobností Německa Berhandru von Grünbergovi, který mně přinesl německé státní občanství až do bezpečnostní cely vazební věznice Ruzyně a on na můj příjezd zorganizoval svou svatbou s paní, se kterou žil už dvacet let.

Po několika dnech návštěv mých přátel včetně Güntera Wallrafa, kteří učinili vše u německé vlády, aby mně bylo uděleno německé občanství – snad jeden z vzácných případů v dějinách SRN – jsem se rozhodl navštívit v Turecku svou rodinu, hlavně svou matkou, které jsem nechtěně svým mně vnuceným osudem způsobil tolik bolesti.


Pokračování příště | Předchozí díl