Islamistický Trojský kůň v Čechách, Díl VII.

loading...

V tom islamisty žádaném tažení nestoudně zneužívají moji psychicky nemocnou bývalou ženu proti mně a moji šestiletou letou dceru jako rukojmí! Přece jen jsem měl nějaké neblahé tušení, že se během té cesty do Turecka, něco stane.

Yekta Uzunoglu

Yekta Uzunoglu


S Bernhardem von Grünbergem jsme jeli na turecký generální konzulát v Kolíně nad Rýnem, abychom se jich zeptali – ta naše naivita – zda je v Turecku na mne vydán nějaký zatykač. Řekli nám, že jako německý občan můžu svobodně jet do Turecka. V následujících dnech jsem do Turecka skutečně odejel. Moji spoluobvinění Kurdové byli propuštěni čtyři a půl měsíce přede mnou a chtěli zůstat zde v ČR, aby se mohli účastnit soudního jednání. Úřad, kde byl plk. Václav Kučera náměstkem ředitele, jim ale pobyt v ČR neumožnil, dvacet sedm měsíců je nechal ve vazbě z důvodu obavy o jejich útěk, ale když byli na svobodě a chtěli tady zůstat, tak učinil Kučerův úřad vše, aby tady nezůstali a aby potom mohli tvrdit, že se vyhýbají trestnímu stíhání a aby český „soudce“ měl důvod vydat na ně mezinárodní zatykač, což skutečně udělal. Dokonce soudce vydal zatykač i na toho Kurda, který následně v Turecku zemřel na následky vazby v ČR a nebral vůbec na vědomí, že je mrtev, proto se nemůže soudního jednání zúčastnit.

Po několikadenní návštěvě rodiny jsem navštívil svou společnost v Ankaře, za kterou jsem podepsal těsně před mým zatčením zastoupení se Škoda Praha a Škoda Plzeň a mým společníkem a předsedou představenstva byl pan Mukadder Sezgin, jeden z největších kapacit tehdejšího Turecka, člověk, který mimo jiné překládal díla Antoina Sant Exuperyho do tureckého jazyka a šel do důchodu jako vysoký činitel OSN první kategorie. Právě to byl jeho bratr, který byl před mým zatčením ministrem vnitra Turecka, jeden z nejprominentnějších demokratů, kteří měli kurdský původ.

Ještě v době, kdy jsem se nacházel ve vazbě v ČR, mně náhodou přišel navštívit můj právní zástupce Jaroslav Hlávka, blízký přítel Jana Rumla. Byl pořád vyplašený a vyprávěl, že někdo jménem Ali Kemal ho navštěvuje a naznačuje mu, aby moji obhajobu nechal být a že dělá vše, aby měl strach a skutečně, měl z toho lidově řečeno v kalhotách. Když jsem se ho ptal, proč to neříká Janu Rumlovi, odpovídal neuroticky nějaké blbosti, ze kterých jsem pochopil, že mají v kalhotách všichni….

Po vřelém přijetí v mé vlastní společnosti jsem se dozvěděl, že pan Ismet Sezgin už není ve straně, kterou sám zakládal a že stranu vede jistá paní Tansu Ciler, která uzavřela spojenectví s islamistickou stranou, to jest s duchovním otcem a učitelem dnešního prezidenta Turecka Receptem Tayyp Erdogana. Proto se svými přáteli opustil svou vlastní stranu a založil stranu novou, ta má ve Sněmovně poslanecký klub, a že všichni jsou pronásledováni. Proto svému bratru poskytl v naší společnosti dvě místnosti, kam chodí jako bývalý ministr dle zákona se svými šesti ochránci. Naše společnost měla sídlo proti Československému velvyslanectví. Hned dodal, že jak jeho, tak i jeho bratra navštívil několikrát jistý Ali Kemal a hodně slušně se je snažil odradit od jakýchkoliv angegamant pro moje osvobození v ČR. Nemohl jsem pochopit, že ten Ali Kemal může mít takovou moc, že „odradí“ jednoho z nejpopulárnějších politiků Turecka v jeho vlastní kanceláři, kde přede dveřmi je šest speciálních policejních ochránců…..

loading...

Tak respektovaného, tak vlivného člověka někdo s jménem Ali Kemal „odradí“ v jeho kanceláři…. Nemohl jsem to pochopit a ptal jsem se, kdo že je to ten superman Ali Kemal, že se může o něco takového vůbec pokoušet, copak pan Sezgin nemá přátele mezi nejvyššími činiteli policie z doby svého nedávného působení jako ministr vnitra? Odpověď byla jasná, nechali se o něm informovat a dostali varující signál, že se evidentně jedná o člověka se spojením na tzv. hluboký stát alias Gladio alias Ergenekon.

Právě při tom mně začalo docházet, proč vlastně během mého uvěznění turecký agent Gürkan Gönen alias Göksel Otan alias X stále ve svých „rozhovorech“, především pro Blesk, útočil na Pana Sezgina. On sám by nebýval otevřel cestu k „novinářům“ žádného deníku, toho by nebyl schopen, a protože vím o propojení jistých novinářek k jistým policejním činitelům, šlo o spojení, které mělo charakter svérázné hybridní symbiózy. Tento turecký ilegál či jeho šéfové museli dostat signál z tureckého Gladia alias Ergenekon, ve světle vývoje v Turecku zaútočili právě na pana Sezgina – to znamená, zaútočili právě v době, kdy se on a ještě pár desítek demokratů snažili zastavit nástup džihád islamistů prorůstajících do státních struktur.

Byl jsem zděšen, že ten, kdo je příčinou mého zatčení v Česku, se opírá o tak obrovskou tajnou a tajemnou zločineckou hydru, které se bojí jeden z nejprestižnějších politiků v poválečném Turecku.

Když člověk stráví dva a půl roku v cele, má potom hlad po jakýchkoliv informacích, hlavně po těch, co se týkají mého záhadného zatčení. Ptal jsem se po panu Hanefi Avci a dozvěděl jsem se, že s pomocí pana Sezgina již není náměstkem policejního prezidenta Istanbulu, ale že je náměstkem ředitele policejní zpravodajské služby a že tehdejší policejní prezident Istanbulu je poslancem a je ve straně pana Sezgina v Turecké demokratické straně a že všemi silami bojuje proti islamisticko – mafiánské vládě. Ve sněmovně vytvořili vyšetřovací komisi ohledně kauzy Susurluk, kde v nabořeném mercedesu zemřel náměstek policejního prezidenta, renomovaný poslanec vládnoucích stran a celosvětově hledaný zločinec, který mimo jiné organizoval atentát na papeže Jana Pavla II. a že má pan Avci brzy před komisí vypovídat k prorůstání turko – islamistické hydry do státních struktur.

Turecko díky té události bylo vzhůru nohama, každý večer miliony občanů zhasínali světlo a z oken svých domů tloukli do pánví velkou kovovou lžicí, říkali tím, že chtějí žít v jasném Turecku – a to ještě nikdo z nich netušil, co je čeká v budoucnosti.

V následujících dnech mně našla turecká policie v mém bytě a doručila mně oficiální oznámení, že nesmím již opustit Turecko. Důvod? Sdělení úřadu Václava Kučery, že jsem nebezpečný zločinec a kurdský aktivista. To sdělení pochopitelně mám do dneška, ale nejen já, ale i moji právníci v Turecku. V Česku abych se dostal na svobodu, poslal soud až do vazební věznice Ruzyně svou zaměstnankyni, ale úřad Václava Kučery sdělil Turecku, že jsem zločinec a kurdský nebezpečný aktivista.

loading...

Obrátil jsem se na německé velvyslanectví a na svého přítele Sezgina, ale ten nemohl vůbec nic dělat, sám byl pronásledován. Tak jsem se obrátil na pana Avci,který, původem byl Kurd , ten mně sdělil, že po mém zatčení česká strana poslala turecké straně balík podkladů o tom, že jsem nebezpečný kurdský aktivista a že byl jsem zařazen na kategorie teroristů. On sám že využil veškerou svou moc, aby přesvědčil policejní prezidium o tom, že to tak není, ale že je za tím něco většího a silnějšího než je on a jeho úřad. Ukázal mně svoje vyjádření, které doručil policejnímu prezidiu a dodal, když on, jako náměstek zpravodajské služby celé turecké policie všemi potřebnými dokumenty vyvrátil, že nejsem ani teroristou ani zločincem a nechal to podepsat svému řediteli a poslal vše policejnímu prezidentovi a policejní prezidium toto ignorovalo, tak je za tím něco, co si ani neumí představit a vlastně ani nechce představit. Je to Gladio či Ergenekon či tzv. hluboký stát s propojením na Česko. Toto o několik let později potvrdil i v přítomnosti Jaroslava Spurného z Respektu.

Takže se zcela oprávněně táži, zda na něco ci na někoho z té hydry byl přímo či nepřímo napojen úřad Václava Kučery?


Pokračování příště | Předchozí díl

loading...