Islamistický Trojský kůň v Čechách, Díl XI.

Tak blízké mně bylo toto prostředí! Dveře celého úřadu byly otevřené všem občanům a občan tam byl skutečně vítanou osobou. Viděl jsem známé srdečné tváře lidí, co s Ismetem Sezginem sloužili občanům celý život, viděl jsem tváře jeho bývalých spolupracovníků z různých ministerstev kde kdy jen Sezgin ministroval a všichni mně objímali jako svého staršího bratra!

Yekta Uzunoglu

Yekta Uzunoglu


Ráznými gesty si stěžovali, že mně všichni celou tu dobu hledali po celém Turecku a mobilizovali kde koho, ani jsem nevěděl, komu mám dřív odpovídat. Pak mně jeden z nich vzdal do místnosti, která byla propojena s kanceláří pana Sezgina, přinesli čaj a nějaké sladkosti a po nějakou dobu jsme si povídali, než vešel do místnosti pan Sezgin. Držel v ruce nějakou velkou obálku, položil ji na stůl a zase jsme povídali. Pak zase šel do své kanceláře s tím, že ať si prostuduji obsah té obálky a že pak večer půjdeme společně k němu do rezidence.

Po jeho odchodu jsem otevřel silnou obálku a byly tam různé zprávy a analýzy z různých silových složek spadajících pod jeho úřad a všechny o mé osobě. Tak jsem se dozvěděl, že se pan Sezgin po nástupu do úřadu chtěl dozvědět, oč se jednalo ve mně vsugerované kauze v ČR, kdo a jak a kam podsouval nepravdivé informace a jaké. Informace směřovaly skutečně ke všem silovým složkám Turecké republiky. Valná část pocházela z úřadu Václava Kučery, který pod různými záminkami přes Interpol rozšířil nepravdivé informace obsažené v jeho úřadem účelově vedeném spisu. Z informací jsem také pochopil, proč mně účelově obvinili z trojnásobné přípravy vražd a náhle zase obvinění zastavili. Zpráva o zahájení vyšetřování z přípravy trojnásobné vraždy byla do Turecka všem možným institucím odeslána, ale zpráva o tom, že vyšetřování bylo náhle zastaveno už nikoliv. Informace zaslané z ČR do Turecka převážně z úřadu Václava Kučery mělo zřetelný účel – a to co nejvíc mně očernit před všemi institucemi téměř celé Evropy tak, abych už nikdy nebyl schopen stát pevně na zemi a aby pošpinili co nejvíc vše, oč jsem usiloval.
Některé zprávy šly záhadně z Kučerova úřadu z jimi vedeného spisu na turecké velvyslanectví. Museli vědět přes svého agenta Gürkana Gönena alias 3 X, že mně i pana Ismeta Sezgina turecký velvyslanec ze svých ideologických důvodů těžce nenáviděl! Turecký velvyslanec po svém odchodu do důchodu skončil jako první poradce předsedy ultranacionalistické strany Turecka MHP Devlete Bahceliho, který je dodnes oporou Erdoganovi.

Ale v těch dokumentech byla i zpráva, která mně doslova šokovala. Byla to informace o návštěvě Jana Rumla v Turecku, kde osobně jednal s tehdejší ministryní vnitra, nástupkyní vražedkyně Kurdů paní Meral Aksener, o které již tehdy bylo známé, že patří k radikálním turko-islamistům. Meral Aksener odhalila svou pravou identitu tím, že přešla do ultranacionalistické strany a nyní bude obviněna ze spojenectví se šéfem pučistů Fethullahem Gülenem. Náš humanista a bojovník za lidská práva Jan Ruml v době, kdy jsem se já nacházel ve vazbě a to výlučně vinou jemu podléhajících policistů, v době, kdy ho kde jaký chartista včetně jeho vlastní matky požádali, aby přezkoumal alespoň postup zločinců, kteří nás čtyři Kurdy účelově drželi ve vazbě ve vězení, tak on odejel do Turecka k první turko-islamistické vládě Turecka a popovídal si s Meral Aksener o mně!

Následně, aby mu za jeho vstřícnost namazali med kolem huby, tak ho vzali do Istanbulu do největšího bazaru výhradně pro jeho osobní radost! Ti, co ho tam hostili, si nezapomněli do svých poznámek poznamenat: „jednoduchý, nevzdělaný, vyhladovělý (tzn. chtivý)“ člověk. Na to, kdy a zda vůbec byl Honzíček Rumlů v Turecku, zda s nimi jako host šel skutečně do toho bazaru, zda ho ti turko-islamisté v Turecku hostili a zda si od nich přivezl nějaké dary, na to by měl odpovědět samotný Jan Ruml. S Janem Rumlem jsem se sešel naposled v roce 2007 v bytě Františka Janoucha v přítomnosti Dr. Libuše Šilhánové, Dr. Květy Jechové a Františka Janoucha, přišel právě z Vinohradské nemocnice, kde byl hospitalizován kvůli krvácení do mozku. V přítomnosti našich společných přátel se mi chtěl omluvit za své selhání během mně vsugerované kauzy, to znamená, že chtěl se omlouvat 13 let po mém zločinném uvěznění!

Omluvil se, ale hned nezapomněl dodat, že tehdy byl bezmocný a bylo to samé podobné žvanění. Dostal by ode mě patřičnou odpověď na jeho „bezmocnost“, kdyby mně nezadržela paní Dr. Květa Jechová, abych bral ohled na jeho zdravotní stav.

Někteří čeští rádobyhumanisté mají všichni něco společného: komplex méněcennosti před Američany, Francouzi a Němci a komplex nadřazenosti vůči trans-atlantickým národům. Ten ubožák tehdy nemohl vědět, co všechno vím o jeho svinstvech, přece byl jsem JENOM KURD, který nesměl v zajetí svého morálního kodexu ani v těch nejtěžších chvílích někomu jako je Jan Ruml nastavit před jeho obličej zrcadlo, aby se viděl v mém zrcadle tak, jak ho vidím já.


Pokračování příště | Předešlý díl