Volby jsou dobrovolné a tak se nikam nejde

loading...

Polezou nám do domu, do kamen a myslím že i do lednice, aby zjistili, jestli opravdu jíme to, co mám nutí v jejich supermarketech. Spočítají vám cenné obrazy, prsteny na rukách a při zjištění televize ve všech místnostech budou naprosto spokojeni. Televize a podprahové vnímání je silná pomoc všem prodejům.

Anonymous

Anonymous



Tak jsem se docela dobře pobavila, protože odmítám být smutná a plakat nad naivitou a důvěřivostí lidí. Tolik naděje vkládali do voleb, těšili se na změnu a ono nic. Jedna velká žvanírna a nic. Všichni co chtějí změnu zapomněli, že zrovna teď se děje něco, co lidé nebudou chtít ztratit a zahodit pro ideály.

Měli by si přiznat, že lidem se po létech utahování opasků vede lépe. Ano, je to tak. Zvedli se platy, důchody i minimální mzda. Že jde o mizerné částky? Kdo to řeší? Nikdo. Je hodně práce a každý kdo chce, tak si ji najde. Nedělají už jen ti, co nechtějí dělat. Může se vám to nelíbit, ale je to holý fakt.

Ani strach z migrantů je ze židle nezvedne. Vždyť se přece nic neděje. To se děje jinde, co je nám potom. Dokud se to nestane jim, tak zadek ze židle nezvednou. Nechtějí vidět, že tu nejsou jen proto, že sami sem ZATÍM nechtějí. Až budou chtít, nic a nikdo je nezastaví.

Proč jsou vlastně volby svobodné? Protože prý máme demokracii. Jak úsměvné. Demokracii máme jen tam, kde nám to dovolí naši „páni politici“. Přitom je jednoduché vložit do zákona jednu malou novinku. Volby bez přítomnosti nejméně 60% obyvatel jsou neplatné. Nebyla bych ani proti povinnosti volit, protože tahle volnost je fakt k smíchu a hodí se všech těm nahoře a těm dole ubližuje a oni to ani nevidí.

Lidé jsou jen lidé a co nemusí, to dělat nebudou. Navíc ani volbách nevěří a spousta z nás je přesvědčena o jejich manipulaci. Proč by jinak dovolovali tolik volnosti zrovna u tak zásadní věci, když jinde nám ji berou. Polezou nám do domu, do kamen a myslím že i do lednice, aby zjistili, jestli opravdu jíme to, co nám nutí v jejich supermarketech. Spočítají vám cenné obrazy, prsteny na rukách a při zjištění televize ve všech místnostech budou naprosto spokojeni. Televize a podprahové vnímání je silná pomoc všem prodejům.

loading...

Proto televizi nemám a ani ji nepotřebuji. Tak mi ji asi příště koupí, abych ji měla a mohla zblbnout. Nemám ani chytrý telefon, protože ho prostě nepotřebuji. Jediný můj hřích je počítač, protože psát knihy a blogovat je můj život. To je to co mám ráda a co mne baví.

Tahle vláda dala lidem jakési jistoty a těch se budou držet zubama nechtama a je jim jedno co bude pak. Jak se říká po nás potopa a děti? Ti si potom nějak poradí. My už budou po smrti, tak co se starat.

Lidé, tohle se vám jednou vrátí i s úroky a spláčete nad tím, čeho jste spolupachatelé. Ano, je to vaše vina, že život přestal být o hodnotách, ale je o konzumaci. Opravdu je vám milejší plné břicho před blikající obrazovkou. Stačí vám nadávání po netu? Tak to je mi vás líto.

Život je tak krásný, ale chce to práci dám mu směr. Chce to úsilí a chce to hnout se z pohovky a dělat to, co naplní vaše duše pokojem a radostí. Proto mi dovolte na závěr malou úvahu:

e-shop-ceska-expedice

S přibývajícími roky roste krása kolem nás

Čím jsem starší, tím barevnějším a krásnějším se mi zdá svět kolem mne. Jakoby oči viděli ostřeji a jasněji. Tráva je zelenější, kytky jsou krásnější a lesy jsou opojnější. Nadrcené stébla trávy nebo už potom sena, voní lépe než nejdražší parfém. Luční kvítí na dlani mně osloví víc než vyšlechtěné květiny. Přesto je nemohu a nechci utrhnout, protože ve váze i když ve vodě, za chvíli umírají a krása se promění v nic.

Stále víc krásy kolem sebe vidím. Procházím dědinami a hledám staré domy s duší abych si je zachytila na fotografii a mohla si jejich krásu odnést domů. Ještě pořád jsou mezi námi lidé s vírou a tak jejich domky zdobí malé vikýře s andělem nebo Pannou Marií. Mají chránit obyvatele domku a myslím si, že je opravdu chrání. U každé takové chaloupky najdete krmítka pro ptáky a tak se zahrádkami ozývá neustále ptačí trylek. Hudba z přírody lahodí uchu a v duši se rozprostírá klid a svoboda.

loading...

Chvíle pohody jen a jen pro tebe

„Zavři svoje oči, z vlastního těla si udělej malou, uzavřenou, tvrdou skořápku jako z oříšku. Je jen tvoje a jen pro tebe na tuto chvíli něžného snění a bloudění ve své vlastní mysli. Není nic, jen tichý hlas, který ti dává prostor a čas. Čas, ten je tvůj, tak očisti něhou a krásnou svoji bolavou duši a ač se to možná nesluší, že jen pro sebe chceš ten čas, tak věř, máš na to právo. Začni snít a ve snění bloudit po krásách světa, jsi tam kam zloba a nenávist nemohou, to láska tě teď drží na nohou. Zde není ubližování a ponižování, jen krásné očarovaní dobrem ukrytým ve vlastní duši, kdo to asi tuší, co skrýváš pod smutnými víčky. Kdo je jednou odkryje a pochopí, do náruče tě uchopí a nikdy nepustí. Tak sni svůj čas, který je teď a tady. Jsi ve vysokých horách, kde se špičky dotýkají nebes. Z jedné skály pramení živá voda a jiskří na slunci duhovými barvami, jako když si děti dělají bubliny. Vítr rozprašuje barevný, vodní prach co se vznáší v ovzduší a celou tě zahalí do vodního, barevného hávu. Ta barevná sprška z tebe smývá strach, úzkost a bolest, tančíš v té vodní mlze, klesáš pomalu na kolena, noříš své dlaně do vodní duhy. Je tak nezdolná a živá. Voda ti začne šeptat, buď jako já.

Hledej si cestičky, vyhřívej se na slunci, omývej svojí cestou vše živé, co cestou potkáš. Svojí nezdolností a odhodlaností, se začneš rozrůstat z bystřiny do potoka a pak do řeky, která je a bude neporažena. Dala jsem ti rady a ty jdi za sestrou loukou. Louka uvítá tě vůní kvítí a sladkostí vzduchu. Ulehneš na záda a oči upřeš do nebe, necháš se kolébat vonnou náručí do dalšího snění. Nad hlavou poletují motýli a sedají ti na hruď a na vlasy a ty ani nedýcháš a s úžasem vnímáš jejich řeč. Je něžná jako pyl na jejich křídlech a ty jim rozumíš. Zvou tě mezi sebe. Stačí jen mávnutí, tichounké zašeptání a ty jsi se stala na chvíli barevným motýlem. S údivem sleduješ svoje křídla a pak lehce mávneš. Jen tak na zkoušku, polehoučku. Pak mávneš znova a znova a už poletuješ s ostatními po louce, sedáš na květiny, piješ nektar z jejich kalichů. Jen chvíli ti snění dovolilo být motýlem a darovalo ti sílu horské bystřiny, stálost horské lučiny a motýlí moudrost. Ten pocit si uchovej na celý svůj život.“


Zdroj: Necenzurujeme.cz

loading...