Islamistický Trojský kůň v Čechách, Díl XII.

A tak se rozhodlo, že podám vysvětlení ke všem svinstvům pocházejícím z tzv. trestního spisu úřadu Václava Kučery. Začal můj výslech u ředitele Interpolu Ankara, u člověka, který byl snad nejvzdělanějším policistou, kterého jsem kdy vůbec jsem poznal.

Yekta Uzunoglu

Yekta Uzunoglu


Pocházel ze stejného města jako já a na ulici by nikdo neřekl, že je policistou a já ho vlastně nikdy v uniformě neviděl. Trvalo to 21 dní do nočních hodin, kdy se šlo o každé slovo s ohledem na to, že nejsem právník a nevěděl jsem, jak to formulovat svinstvo malého čecháčkovského úředníka hrajícího si v srdci Evropy na Napoleona. Po dokončení výslechu tento výslechový protokol poslal se všemi podklady nejen do všech poboček Interpolu po celém světě, ale též i mezinárodním a národním institucím odpovědným za bezpečnost svých zemí na evropském kontinentu, do všech databází, do všech archivů, ale i jednotlivým resortním ministrům.

Ale! Stále ještě nade mnou visel zákaz opuštění Turecka. Pan Sezgin zavolal ministru vnitra a požádal ho, aby si na mně udělal čas, aby mně vyslechl a že je ten zákaz protiprávní, jelikož jsem bezúhonný člověk. Tak aniž bych tušil (a to netušil ani tak zkušený politik, jako byl pan Sezgin), jak silná je už turko-islamistická hydra, šel jsem za ministrem vnitra. Už na první pohled se mi ten člověk nějak nezdál. Vyposlechl mně, ale pak řekl, že má různá jednání a abychom se sešli večer v rezidenci ministra vnitra, to jest v jeho rezidenci. Navštívil jsem ho tam a vysvětlil jsem mu, že jsem bezúhonný člověk a navíc občan SRN a že je ten zákaz nezákonný, že nechci jít na velvyslanectví SRN a zůstat tam, hlavně teď ne, když už je konečně u vlády opět demokratická vláda bojující proti turko-islamistům.

Poslouchal mně velice klidně, ale přesto jsem cítil, že to, co mu říkám o turko-islamistech, se ho nějak dotýká. Snažil se být velice zdvořilý a „neprozradit“ svoje nitro. Slíbil, že učiní vše, aby můj zákaz opustit Turecko byl odstraněn. Ubíhaly dny a dny, ale zákaz stále platil. Téměř každý den jsem navštěvoval pana Sezgina, ten pokaždé v mé přítomnosti zavolal ministrovi vnitra a pro něj typickým velice přátelským hlasem se ho ptal, proč ještě zákaz platí. Pokaždé dostal vyhýbavou odpověď.

Mezitím zatkli jak pana Hanefi Avciho, ale také jeho bývalého ředitele policejní zpravodajské služby. Pan Avci, který odhalil jako jediný policista v dějinách Turecka prorůstání turko-islamistické hydry do státních struktur a který se přes noc stal legendou Turecka, byl zatčen a to za vlády, která se dostala k moci jako jediná možná alternativa proti turko-islamistickým politickým silám.

A pan Mehmet Eymur? Náměstek ředitele a šéf oddělení protiteroristické tajné služby? Toho odvolali ho ze všech funkcí a poslali ho do Washingtonu jako řadového diplomata!
Turecko se opět dostalo do šoku.

Pan Hanefi Avci týden po svém zatčení poslal po svém advokátovi poselství těm tajemným silám, že ani jeho zatčením nic nezmůžou a že vše nahrál na různá média a že jeho přátelé mají vše uložené a že zbytek, co nemohl z časových důvodů sdělit vyšetřovací komisi, bude odvysílán všemi médii.

Tehdy to stačilo, aby právo začalo opět fungovat.

Za pár dnů byl propuštěn na svobodu a byl ale zařazen pod přímou kontrolou policejního prezidia, neměl už žádnou funkci.

e-shop-ceska-expedice

Když jsem ho navštívil na policejním prezídiu, měl kancelář ve vedlejší budově, jedna kancelář, jeden podavač čaje, jeden řidič – ochrance a četl knihu Sofiin svět od norského spisovatele … a byl naprosto klidný, vyrovnaný jako vždy a věděl, že lidská hloupost a chamtivost vede Turecko ke katastrofě. Měl odpoledne schůzku někde v centru Ankary v kavárně s člověkem, který, když byl policejním důstojníkem v mém rodném městě, byl tyran v jeho oddělení a chtěl se mu omluvit. Říkal: víte pane doktore, já pocházel z chudých poměrů a poslali mně do policejní školy, kde nás naučili, že musíme podezřelé týrat, já žádný jiný vzor tehdy neměl než ty instruktory, udělali ze mě málem zrůdnou týrající osobu! Co bych za to dal, kdybych měl profesi, jako máte vy, profesi lékaře, když ne, alespoň ošetřovatele nebo učitele malých dětí … toto byl Hanefi Avci, jakého jsem poznal. A tehdy ještě Hanefi Avci zdaleka netušil, co všechno bude muset ještě prožít jen kvůli tomu, že se dotkl turko-islamistické hydry…


Pokračování příště | Předcházející díl