Potraviny máme daleko lepší než za komunistů

V neděli jsem nádherně posnídal, domácí chleba s domácím stloukaným máslem, k tomu vynikající jahodově vanilkový jogurt z malé mlékárny a pravda holandský sýr Gouda s medvědím česnekem vynikající kvality. Byla to lahůdka, o které jsme si za bolševiků mohli jen zdát. Kdo umí najít kvalitu, najde ji a ta je lepší, než komunistické chemikálie.

Moje babička si vždycky za rudé diktatury povzdychla, „jo za I. Republiky to bylo máslo a ne ta hnusná komunistická chemie, co je teď.“ Její rodina totiž brala máslo na vesnici od sedláka, domácí a ručně stloukané. To se nedalo se socialistickou érou srovnat. Vůbec, co si stoupenci rudé totality dovolujete mluvit o kvalitních potravinách za komunistů? Jaké asi mohly být hovězí masa a mléčné výrobky od skotu, který byl chován v kravínech s minimálním tmavým prostorem k pohybu a jenž nikdy neviděl čerstvou trávu a louku. Dobytek byl krmen siláží s přísadou nekvalitních umělých krmiv s vysokým obsahem plísní. To je smutná skutečnost, stejně jako fakt, že většina komunistických JZD byla výstavní skříní špíny, snad kromě těch, které dodávaly bio potraviny pro vysoce postavené soudruhy z ÚV KSČ. Těžko mohli komunisté, kteří nebrali ohled na lidi, mít pochopení pro zvířata.

Je jasné, že mléko, máslo a další mléčné výrobky z farmy, kde zvířata mají možnost vycházet na čerstvou pastvu, jsou krmena výhradně senem, senáží v zimě, nikoliv siláží, v létě pak čerstvým zeleným krmením a bývají chována v maštalích, kde se mohou volně pohybovat a díky tomu je jejich život kvalitnější, jsou daleko lepší než ty od bolševických stresovaných krav. Na pochopení této pravdy stačí obyčejný selský rozum.

Je jasné, že trh si s kvalitními potravinami dokázal poradit, o čemž svědčí stále rostoucí síť prodejen špičkových farmářských potravin. Jen u nás v Českých Budějovicích už jsou tři. Lidé začínají mít velký zájem o kvalitní potraviny, tak trh správně reaguje. Vznikají prodejny s českými, španělskými, italskými, anglickými a dalšími potravinami, takže není problém koupit i zahraniční kvalitu, viz holandské nebo švýcarské špičkové sýry.

I moje babička, kdyby ochutnala ono mnou koupené kvalitní domácí stloukané máslo, by jistě zaplesala. A přitom není zase tak drahé, čtvrtka přijde na 70 Kč. Když to srovnám, tak za komunistů stálo stejné množství hnusné chemické hmoty zvané máslo 10 Kčs, tak v porovnání s průměrnými čistými platy tehdy a nyní (2600 Kčs a 18 000 Kč), to vychází stejně, ovšem kvalita toho současného domácího stloukaného je daleko lepší.

Nutno dodat, že jatka, masokombináty, pekárny a další, zkrátka komunistická potravinářská velkovýroba, byly symbolem otřesné špíny. To, co se za bolševika mlelo do uzenin, přidávalo do mléčných výrobků, by dnes znamenalo okamžité zrušení licence. Viz článek Zuzany Kubátové v Hospodářských novinách. „Podvody se neděly jen v obchodech. „Pamatuji se na studentské brigády v nymburské Frutě,“ vzpomíná pětačtyřicetiletá žena z Prahy. „Měli jsme tam za úkol třeba vylévat lák ze zkažených pětilitrovek s okurkami, ty se pak krájely do čalamády. Ke konci byli někteří spolužáci tak otrlí, že mezi nahnilou zeleninu klidně rozemleli třeba mrtvou myš nebo tenisku. Nikdo to nekontroloval, všechno šlo normálně do lahví a do obchodů.“

To, že se potraviny šidí, není žádnou novinkou. Tak tomu bylo už ve středověku, ale hlavně komunistický režim dovedl tuto disciplínu k velkému rozkvětu. Opět Zuzana Kubátová. „Nejčastějším trikem socialistických řezníků byla výměna levného masa za drahé. „Z hovězího krku se odřízla žebra a udělala se z něj roštěnka. Odvážnější vydávali hovězí maso za dražší telecí. Tatarské bifteky se prodávaly předem připravené – ne však ze svíčkové, nýbrž z levného předního masa. Však taky prodej tataráků v obchodech ještě za socialismu hygienici zakázali,“ líčí Jiří Drobný z Ústavu pro vyšetřování potravin.“

Zkrátka a dobře, komunistické kvalita a hygiena je s dnešní výrobou něco tak nesrovnatelného, a je nehorázné, že stoupenci neblahé totalitní minulosti mají tu drzost vykládat cosi o kvalitě za komunistů. Žádná nebyla!

Jak napsal jeden zemědělský odborník ve webové diskusi. „Potraviny za socialismu obsahovali až 10x více některých toxických látek než dnes (i komunistická média kritizovala obsahy dusičnanů v potravinách ze zemědělských hnojiv). Lidé byly nucení kupovat potraviny s náhražkami a chemickými přísadami, neměli jinou alternativu. Dnes když nechcete nejlevnější salám, můžete si koupit špičkovou kvalitu za vyšší cenu, která je stále několikanásobně nižší než cena za komunistů.“

Já osobně jsem si nikdy za komunistů nekoupil v obchodě tlačenku nebo jitrnice či jelita, byl to totiž příšerný humus. Naše rodina mívala výborné pochoutky z domácích zabíjaček. Nyní si ovšem tlačenku, prejty, jitrnice a jelita pravidelně pořizuji ve farmářských prodejnách a tyto pochoutky jsou výborné.

Kdo si ovšem myslí, že bude mít kvalitu v případě jogurtu za 3,90 Kč nebo u buřtů za „neskutečných“ 50 Kč za kilo, tak je rozumu mdlého a měl by být prohlášen za nesvéprávného. Kdo však hledá skutečnou potravinářskou špičku, vždy ji najde.

Zdroj.