Ještě větší šmejdi: Špidla, Gross, Sobotka, Marvanová a další

Doporučuji všem, kteří jsou rozhorleni proti „šmejdům“, kteří nutí babičky a dědečky si k šišce salámu za 50 Kč přikoupit nějaký klumpr za desetitisíce, že je to stejné, jako si stejné babičky a dědečci ke stokoruně důchodu kupují ve volbách jako většinoví voliči statisícový důchod exkomisaře Špidly či Grossovu vilu a Sobotkův luxusní byt. O tom, že to je s bojem se „šmejdy“ jinak, než se předvádí, demonstrovali dva významní šmejdi u Jílkové na ČT, když poukazovali, že je napadán klasický princip přímého marketingu, který se nám tak líbil u Lea Poppera, obchodníka s vysavači v třicátých letech minulého století ve Smrti krásných srnců. Zbohatla na tom i Šárka Grossová a mnozí díky němu mají vysavač Rainbow nebo kosmetiku Oriflame a jiného dodavatele elektriky či plynu.

V tomhle povrchním útoku na šmejdy mizí základní problém okrádání babiček a dědečků. To je, že jsou podváděni. Byli podvedeni v minulosti, když volili socialismus a pak jim dokonce zatajili, že ten socialismus zkrachoval. Teď jsou podváděni k volbě krachujícího sociálního státu a proto je odváděna pozornost od těch podvodů ze strany „šmejdů“ samotných. Proto nemohly a nemohou orgány činné v trestním řízení před podvody babičky a dědečky chránit, ač by měly. A k nechápání principu podvodu jsme i médii systematicky vedeni pod taktovkou Moravců a Drtinových. S tím totiž souvisí i to, že zákonnou povinností prodávajícího je maximalizovat jeho zisk, což by se muselo přiznat v diskusi ekonomicky i právně gramotných o těch podvodech a to nikdo z těch, co se opírají o převládající principiální protikapitalistické a protiburžoasní postoje, pod taktovkou Moravců a Drtinových nechce připustit.

Co všem ale uniká, je, že tu vedle pár „šmejdů“ máme obrovskou masu nesmírně dobře vydělávajících vysokoškolsky vzdělaných a etikou se zaštiťujících odborníků, kteří nabízí občanům služby, jejichž realizaci jim nemohou zajistit. Přímým marketingem je i nabízení služeb privátního bankovnictví, když málokdo z nabízejících může být Kohoutem či Šichtařovou. Pojišťováci taky nikomu neřeknou o rizicích, jako se teď v kampani za „důchodovou reformu“ nikdo nepřizná, že jedinými jistotami je, že se připojištěným sníží solidární důchod a budou mít hned nižší plat. Mně se ale jedná o advokáty. Taky se smluvní vztah s nimi nedá navázat jakkoliv racionálně, stejně jako je to mezi babičkou, dědečkem a „šmejdem“. Pamatuji si na jednoho bankovního ředitele, co si platil nejlepšího advokáta a bránil se mu jen tím, že mu nikdy nedal originál důkazů, což se ukázalo prozíravým, protože advokátovi koncipienti ty klíčové důkazy ve prospěch klienta třikrát ztratili.

Vezměme si za příklad Marvanovou, které se živí například zatupováním účastníků pyramidální hry „H systém“. Přitom podle dostupných informací akorát dokázala poškodit ty, které nezastupovala a těm zastupovaným tvrdila, že jim něco zaplatí dlouhá léta obvinění a dávno zchudlí Smetkovi kolegové. Proti průtahům justiční konkurzní mafie v kauze „H systém“ ani nešpitla. Průtahy totiž znamenají trvající příjmy advokátů. Přitom si dělala reklamu při zastírání toho, že Klaus amnestií poukázal na vlekoucí se špatnou práci prokuratur a policie ke škodě Marvanové klientů a všech ostatních, kterou já v aboličních souvislostech z vlastní zkušenosti označuji za průtahy s cílem vymáhání výpalného na sprostých obviněných. My výpalné zaplatili a rozsudek byl už za osm roků. Podobně se teď v novinách objevilo, že zastupovala majitele domů při přípravě nějakého zákona o katastru nemovitostí, který bude dál umožňovat okrádání jejích klientů. Dokonce ani bojovník proti korupci, advokát Láska si na korupci soudců netroufne, kdežto na kriminalizaci maximalizace zisku dodavatelů DPP ano.

Jedinou výjimkou byl Rychetský, který jako advokát mi místo navyšování jeho inkasa vysvětlil, že se není možno domoci ochrany práv kuponových investorů proti zločinně jednajícímu Fondu národního majetku, který se dohodl s Wágnerovou nebo někým, kdo byl na Nejvyšším soudu ve funkci před ní, na popření práv okradených investorů. Jenže stav, že není možno domoci se ochrany práv investorů proti zločinně jednající například justiční konkurzní mafii, trvá dodnes za tichého souhlasu všech. To je správný marxistický nebo bolševický přístup, v kterém není prostor na to, aby advokát nějakému klientovi zajišťoval nezávislý a spravedlivý soud. Je to naopak prostor pro kapitalizaci vztahů soudců a prokurátorů s jejich bývalými řídícími důstojníky STB či NKVD, v kterém mohou advokáti jednu stranu zastupovat a nové vazby budovat. Každopádně jejich účast na neprávním státě je honorována minimálně podílem na ziscích z konkurzů a exekucí, čehož dokonalým příkladem jsou inkasa virtuálních nákladů zastoupení advokátem. Advokát inkasuje, je vítězem vždy, ať jeho klient dopadne jakkoliv. Proto se tu nechytilo zastupování advokátem za podíl na vysouzeném! To jde jen v právním státě.

Vezměme tu krajní ale ještě nezločinnou možnost. S vaším advokát přijdete k soudu, který nejedná jako nezávislý a spravedlivý, ani se o to nesnaží. Tím jsou porušena vaše ústavní práva. Co s tím může udělat váš advokát? Nic. Protože jeho etický kodex mu brání poukázat, že soudce flagrantně nerespektoval kogentní normy jednoduchého práva či ohrozil vaši důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudu, čímž se dle zákona kárně provinil. Porušení slibu soudce i kárné proviňování je totiž všemi Wágnerovými, Rychetskými, Pospíšili atd. vykládáno jako realizace Ústavou chráněné soudcovské nezávislosti. Takže vám advokát nemůže říct, že soudci odvolacího senátu budou pravděpodobně jednat v solidaritě s nezákonně jednajícím soudcem soudu nalézacího. A když si od vás třeba nechá zaplatit za dovolání či stížnost, tak stále je vázán etickým kodexem a hrozbou odvety od soudců, proti kterým se za vás dovolává či si na ně stěžuje, takže proti tomu, že to nebylo vůbec podle práva, se vlastně bránit nijak nemůžete. Můžete jen hodně platit za to, že máte iluzi, že se bráníte.

Pokud někdo o tomto mém tvrzení pochybuje, pak nechť si uvědomí či zkontroluje, že téměř všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou o zamítnutí stížnosti. Kdo vás pak podvádí, váš advokát nebo naše justice zaštítěná ústavním soudem? Tohle je celý dědictvím po bolševicích. Vedle bolševických soudců a prokurátorů jsme zdědili i doktory třídního práva jako advokáty. A nic se nemění. Marxista Zeman se sejde s marxistou Rychetským a dalšími marxisty a jmenují marxisty k doplnění Ústavního soudu. Nikdo nenachází právníka, který by ve prospěch klienta čelil protiústavní poptávce veřejnosti, aby soud usvědčil obviněného, aby mu prokázal vinu. To přece dělali nacistické a bolševické soudy! V amerických filmech jen porota posuzuje, zda měl pravdu prokurátor nebo ji obhájce zpochybnil. Nikoho porota neusvědčuje a soudce dbá jen na procesní čistotu. Taky NSDP, jak jsem viděl v dokumentu o Goebbelsovi, konala své sjezdy pod heslem „marxismus mach frei“. Nikdo nehledá a nenachází právníka, který by ve prospěch našeho národa čelil protiústavní praktice exekucí, které ignorují domovní svobodu, jedno ze základních Ústavou zaručených práv, které americký občan má právo hájit se střelnou zbraní.

Žádný advokát není ve prospěch klienta schopen čelit tomu, že soudce nezná zákon. Stačí se dovolávat nějaké novely nebo zabrousit do zákona o účetnictví nebo horního zákona a mnohdy hned proti klientovi stojí solidarita soudce i advokáta, protože oba nepřiznají, že z hlavy nevědí a v soudní síni nemají, jak by se do zákona podívali. Co takový přísedící v odvolacím senátu, který v půlhodinových intervalech slyší o souzených věcích poprvé v životě? Nebo soudce z okresu, kde dělal rozvody, když přejde na kraj dělat konkurzy a má posuzovat účetní rozvahy? A bude hůř, až přijde po Vánocích nový občanský zákoník a zákon o obchodních korporacích, to už bude opravdu a zcela jen o posuzování uměleckého dojmu, které strany advokát bude soudci sympatičtější. Dokonce jsem zažil, když u jediného soudu se přísedící mohla u zapisovatelky podívat, zda zákon zní, jak tvrdím, aby jeho znění popřela. Jednalo se o to, že zákon výslovně tvrdí, že určité právo může hornická organizace provádět prostřednictvím svého zaměstnance, aby se senát dohodl, že to tak není, že může uplatnit zakázaný Šwarc systém! Advokátům je to pro radost, ani oni se to nemusí učit, se soudci budou negramotně solidární a klienti to stejně nepoznají.

Proto jsem taky zažil, jak ze soudců elitního odvolacího senátu úplně kapala nenávist a advokát se chtěl schovat pod stůl, když jsem ty soudce usvědčil ze lži, když tvrdili, že okradený justiční konkurzní mafií může být uspokojen z rozvrhu konkurzní podstaty poukazem na to, že zákon výslovně vylučuje úhradu justiční konkurzní mafií napáchaných škod z rozvrhu konkurzní podstaty. Na téhle lži mají postavenu legalizaci celé justiční konkurzní mafie a žádný advokát na to nesmí poukázat. Možná i proto, že řada kolegů v tom zločinu jede taky. Stejně tak je to s advokáty trpěnou totální ignorací změny ústavních poměrů, jak lze poukázat v souvislosti s deset let nezákonně stíhaným žalobcem, který se soudí o necelý milión na nákladech obhajoby, aniž by soud podle zásad a zákonné regulace sporného řízení chtěl cokoliv po žalovaném ministerstvu nespravedlnosti, které na stíhání toho žalobce vynaložilo desítky miliónů, a to ministerstvo jakkoliv prokazovalo, že nezákonně trestně stíhaný lže o svých nákladech obhajoby, tak ten soud v bolševické tradici ochrany zločinného státu již několik let draze zkoumá s nekontrolovatelnými náklady, zda nelže elitní advokát a náklady obhajoby byly vynaloženy účelně. Drahý advokát si to nechá líbit, protože mu nabíhají další inkasovatelné úkony. Uvažte, že kdyby žalobce ty náklady na obhajobu v roli sprostého obžalovaného účelně nevynaložil, tak by jej asi po těch deseti letech museli zavřít, ne osvobodit. Nebo jejich neúčelným vynaložením asi bránil prokurátorovi, aby obžalobu stáhnul, a tím přestal trestní řízení tolik let protahovat???? Kdyby bylo možno v naší justici uplatnit logiku nebo se jí dovolat, tak soud musel dojít k závěru, že sprostý obžalovaný vynaložil méně prostředků na obhajobu, než bylo potřeba k jeho včasnému zproštění nezákonné obhajoby, nebo že je lhostejno, co je pravda a co je v zákonech psáno, a vše je v rukou Božích.

Tenhle uvedený příklad se výborně hodí k tomu, jak prý Ústavní soud rozhodl, že po právu oběť nezákonné exekuce musí platit náklady té exekuce, protože si má právo ty náklady vysoudit na státu, který za tu nezákonnou exekuci odpovídá. Jak bude ta oběť nezákonné exekuce tomu na ministerstvu nespravedlnosti, které škodu dobrovolně zaplatit nechce, závislém nespravedlivému soudu dokazovat, že mu byla způsobena škoda, když ministerstvo nespravedlnosti řekne, že jeho nárok je promlčen, protože než se ten chudák prokousal k tomuhle marxistů protiústavnímu výkladu práva přes Nejvyšší soud k Ústavnímu, tak musela uběhnout promlčecí lhůta, protože neprokáže, by mu tu škodu stát způsobil úmyslně. Výsledkem je, že tahle nespravedlnost je opět zdrojem obrovských výdělkových možností pro advokáty.

Tenhle uvedený příklad nezákonně stíhaného žalobce se výborně hodí k tomu, jak nemožné je, aby advokát klientovi, nezákonně trestně stíhanému akcionáři firmy, kterou prokurátoři se soudci a policajty ukradli, mohl efektivně pomoci. Paní Brožová, předsedkyně Nejvyššího soud s odvoláním na literární dílo nastupujícího předsedy Vrchního soudu v rámci boje justice proti kapitalismu odmítla práva na úhradu způsobené škody, protože okradený nemůže individualizovat žalobu tak, aby bylo jasné, jakou část z ukradené firmy ukradli policajti, jakou část firmy ukradli prokurátoři a jakou část firmy ukradli soudci. Dokonalý návod pro justiční konkurzní mafii a ujištění o její beztrestnosti. Jak má na tohle okradený sehnat advokáta, když proti výkladu práva paní Brožovou neuspěl ani Klaus jako president s elitními právníky. Tohle a jak hluboce a zmateně jsme v bolševické minulosti s aktivní asistencí Marvanové a všech, co s ní křičeli proti amnestii nebo horují za nezávislost justice, vám zdokumentuji citátem z nedávného rozsudku v tom desetiletém trestním řízení, kterému pasivně asistovalo devět advokátů a aktivně jej řídilo několik prokurátorů:

„V právním státě by mělo být nepřípustné, aby prostředky trestní represe sloužily k uspokojování subjektivních práv soukromoprávní povahy. Trestněprávní kvalifikaci určitého jednání, které má ve své podstatě soukromoprávní základ, jako trestného činu, je třeba považovat za krajní právní prostředek, který má význam především celospolečenský, tj. z hlediska ochrany základních společenských hodnot. V zásadě však nemůže sloužit jako prostředek nahrazujíc ochranu práv a právních zájmů jednotlivce v oblasti soukromoprávních vztahů, kde závisí především na individuální aktivitě jednotlivce, aby střežil svá práva, jimž má soudní moc poskytovat ochranu. Je nepřijatelné, aby tuto ochranu aktivně přebíraly orgány činné v trestním řízení, jejichž úkolem je ochrana převážně celospolečenských hodnot stanovených v trestním zákoně a vymezených v jednotlivých skutkových podstatách trestných činů, nikoliv ochrana konkrétních subjektivních práv jednotlivce, jež svou povahou spočívají v soukromoprávní sféře, a které nechrání trestní právo.“

Nezapomeňte tedy, že to byl soudce, co měl odvahu se postavit justiční konkurzní mafii. Přesto je to důkazem, že justici nezajímá „ochrana konkrétních subjektivních práv jednotlivce“ (dříve žida a pak vykořisťovatele), to je míry a způsobu právně možného chování osob, vyplývajícího z právního řádu a chráněného státním prosazením. Justici nezajímá Listina základních práv a svobod pod ochranou Ústavy, ale pozor, ne ústavních soudců. Vzpomeňme ústavního soudce, co šel komentovat amnestii do Senátu a tvrdil, že nesouhlasí s ústavními pravomocemi presidenta. Žádný advokát vám nepřizná, že vás proti tomu nemá jak ochránit. To má až komické důsledky. Jeden advokát prodával klientovi dlouhá léta práci koncipienta za 5 tisíc na hodinu, aby ten po složení advokátních zkoušek chtěl po klientu zálohu na to, aby se mohl s věcí vůbec seznámit. Jen díky tomu může prokurátor tvrdit, že Janoušek, na kterého budeme ještě vzpomínat, jak dobře Prahu řídil, se dle svědectví „když se dostala z přímého směru, vůz vystřelil vpřed a srazil ji“, se rozjel a ve velké rychlosti odhodil oběť, na kterou měl úmyslně již předtím spadeno, tak, že letěla zpět 15 metrů k místu, z kterého se Janoušek rozjel, kde oběť se dle svědectví „dostala z přímého směru“. Být na tom tak špatně Urválek, tak by se komunisti u moci tolik let neudrželi, a být na tom tak špatně bolševická justice pod dozorem STB, tak jsme socialismus nepřežili. A nezapomeňme, že několik umělkyň autem nedávno dokonce zabilo, nic se jim nestalo, jedna točí další film a druhá zpívá o sto šest.

Na tomhle podvodu s iluzí právního státu je nejmarkantnější, jak neprávní stát spěje k úpadku a elitní právní profese při tom realizuje neuvěřitelné zisky. Ten úpadek státu je zřejmý v tom, že soudci se zřejmě idiotsky domnívají, že jejich důchody budou zaplaceny srážkami z platu jiných soudců, a proto ignorují německými podnikateli přiznávaný strach z naší justice. Ti advokáti se z toho strachu radují, protože ti podnikatelé, naši němečtí zaměstnavatelé, budou muset za služby advokátů platit ještě víc. Jenže z vývoje ekonomiky je jasné, že už ani naše poloha a nízké mzdy nestačí a tihle zaměstnavatelé mažou pryč a nikdo je nenahrazuje. Ten německý zaměstnavatel ví, že jsme po ruce a laciní, ale riziko, že bude muset utrácet v mezinárodní arbitráži za usvědčení české justiční mafie, nebo riziko, že mu do pronajatého domu vniknou exekutoři kvůli dluhům pronajímatele, je moc veliké. Jednoho takového znám, který se teď z Prahy stěhuje do Švýcarska, protože už jej to přestalo bavit s tím bezprávím stále bojovat. A to si představte, že si sem z Německa přestěhoval i advokáta. Vše marno.

A co my, když justici nezajímá „ochrana konkrétních subjektivních práv jednotlivce“, který je německým kapitalistou a byl by ochoten naše občany zaměstnat. A co my, když advokáti vědí, že nemusí znát zákony, protože tu znalost u soudních právníků stejně neuplatní, tak proč by si doplňovali nějaké ekonomické znalosti, kterými by tu jen kdekoho urazili, a stejně většina ekonomů jsou levicoví, to znamená, experti bolševické ekonomické pavědy, kteří si přitrouble nebo zkorumpovaně myslí, že je nutno zvyšovat HDP tím, že sociálně potřební utratí své dávky za čínské zboží či polské potraviny. A tak nám nakonec ekonomicky negramotní třídní právníci možná již dávno ukradli stát, zatímco „šmejdi“ jen úspory pár důchodcům. Advokátů vzdělávání v třídním právu a ekonomická negramotnost jim brání pochopit, že je lepší být právník v USA než v Mexiku, ve Švýcarsku než tady, v právním státě než tady.

Titulek redakčně upraven; Zdroj: virtually.cz