Stínování místo řešení: Západ mír na Ukrajině nechce. Zbabělé vraždy předáků domomobrany. Kyjev povýšil státní terorismus na oficiální politiku

Pozornost světových médií se v těchto dnech soustřeďuje spíše na Blízký východ, kde po zahájené operaci v Mosulu chystají Američané a jejich spojenci pozemní operaci v Sýrii, pod záminkou dobytí centra Islámského státu v Rakká.

Nacisitcký vůdce Ukrajiny Porošenko hajluje

Nacisitcký vůdce Ukrajiny Porošenko hajluje


Bylo by však tragickou chybou zapomenout, že jakékoliv dění na Ukrajině je součástí stejné nebezpečné hry na globální šachovnici. Oba regiony jsou totiž součástí téže bojové fronty západních příprav na válku proti Rusku.

Jednání v Berlíně o Donbasu

O další tah k oslabení ruského vlivu na východní Ukrajině se pokusili evropští lídři minulý týden v Berlíně. Opět bez úspěchu. Další dohoda o „cestovní mapě“ pro Ukrajinu nemá žádné konkrétní vyústění. Představitelé Německa, Francie, Ukrajiny a Ruska se 19. října na berlínském jednání pouze dohodli, že se dohodnou, jak dosáhnout na Donbasu „míru“.

Problém je v tom, že obě strany si „mír“ představují po svém. Porošenko by chtěl uzavřít východní hranice, aby odřízl obránce Donbasu od zásobování z Ruska a pomocí kombinace přímých vojenských úderů a diverzního působení mezi obyvatelstvem Doněcké a Luhanské lidové republiky dobyl celý region, jenž by se stal vzápětí jedním velkým koncentračním táborem.

99 procent obyvatel regionu považuje Porošenkovu vládu za krvavou pučistickou diktaturu a jediné, čím je tato Američany podporovaná popřevratová junta zásobuje, jsou granáty při ostřelování jejich domovů dalekonosnými děly a raketami. Je iluzorní představa, že obyvatelé východní Ukrajiny, kteří zažili trestnou výpravu Porošenkova režimu proti jejich domovům, kyjevskému režimu uvěří mírové snahy.

Vždyť před vyhlazením je ochránilo jen hrdinství horníků, kteří vzali zbraně do rukou a vytvořili účinnou domobranu, jež dokázala odrazit převahu vládních i mezinárodních intervenčních jednotek. Samozřejmě, bez pomoci Ruska by genocidě nezabránili – a nezabrání.

Doněck chce pryč od kyjevských zabijáků

Představa Západu, že by na prožité hrůzy a strádání obyvatelé Donbasu zapomněli a byli by ochotni se dohodnout se svými vrahy, je mírně řečeno naivní. Občané Doněcka a Luhanska chtějí jen jediné. Mít s Kyjevem pokud možno co nejméně společného a jako samostatné státy se dohadovat na vzájemných vztazích.

Podstatné v tomto případě je, že ruský prezident Vladimír Putin v minulém týdnu poprvé mluvil o Doněcké a Luhanské lidové republice jako o subjektech mezinárodního práva, což podle některých politologů může být předzvěst toho, že by oba regiony mohla Moskva v dohledné době uznat za nezávislé státy.

To také zřejmě pochopili i ruští vyjednavači, kteří údajně přistoupili na cestovní mapu včetně přítomnosti ozbrojené policejní mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), ale pouze v oblasti bojů. Tak, aby nekonečné boje konečně utichly a nárazníková zóna se stala demarkační linií, jež by umožnila obyvatelům v její blízkosti konečně relativně normální život.

Vraždy nejsou terorismus?

Kyjev a Západ si ale zjevně představují pod dohodou něco zcela jiného, tedy působnost OBSE na celém území Donbasu, který by se tak stal jakýmsi protektorátem EU podobným Kosovu. Na to Rusové samozřejmě nikdy nepřistoupí, takže výsledky Berlínské schůzky půjdou zřejmě opět do ztracena. Nehledě k tomu, že jednání bez představitelů Doněcké a Luhanské republiky je vlastně k ničemu, neboť v posledku to budou oni, kteří by museli souhlasit s kapitulací. Jenže po krvavě vybojované svobodě k ní nemají žádný důvod.

Jak si Kyjev představuje uvolňování napětí, ukázal dva dny před zahájením Berlínských jednání i atentát na jednoho z velitelů doněcké domobrany Arsena Pavlova zvaného Motorola, kterého zabila bomba ve výtahu v jeho domě v Doněcku. Kyjev se k úkladné vraždě ústy svých mluvčích ochotně přiznal. „Terorista Arsen Pavlov byl zabit,“ prohlásil mluvčí ukrajinského ministerstva vnitra.

Neumíme to vybojovat? Budeme dál vraždit

Rozhořčení vyvolala poslední úkladná vražda pochopitelně hlavně na Donbasu. „Tato smrt není pro nás obyčejná výzva. Chápu to tak, že Petro Porošenko porušil příměří a obnovil válku,“ prohlásil na adresu Kyjeva prezident Doněcké lidové republiky Alexandr Zacharčenko, na kterého ukrajinská rozvědka spáchala atentát v dubnu letošního roku (vyvázl jen s drobným zraněním, neboť bomba zasáhla vůz, který jel před ním v prezidentské koloně).

Takové štěstí už neměl prezident Luhanské lidové republiky Igor Plotnický, který byl při atentátu zosnovaného Kyjevem podle stejného scénáře v srpnu letošního roku těžce zraněn a v nemocnici bojoval několik týdnů o život. Atentáty jsou součástí teroristické kampaně Kyjeva, který již ví, že svého cíle v pravidelném boji nedosáhne.

Je nepředstavitelné, aby za těchto okolností, kdy Kyjev úkladně vraždí politické představitele Donbasu, někdo mohl byť jen uvažovat o tom, že by občané východní Ukrajiny chtěli mít s teroristickou vládou v Kyjevě cokoliv společného. Terčem úkladných vražd osnovaných Kyjevem a jeho západními spojenci se ovšem nemusejí stát jen obyvatelé Donbasu, ale jak jsme mohli vidět tento týden, týká se to třeba i novinářů, kteří se Kyjevu svou prací znelíbí.

e-shop-ceska-expedice

Zabijte i novináře

Ukrajinské webové stránky s příznačným názvem, „Mírotvůrce“, které se proslavily tím, že zveřejnily osobní údaje všech novinářů z celého světa akreditovaných někdy v Doněcku, vyzvaly minulý týden k likvidaci britského žurnalisty. „Mírové stránky“, jež jsou financované z grantů NATO pro kyberválku, si objednaly vraždu Grahama Phillipse. Ten působí na Donbasu a přinesl řadu autentických reportáží, vyvracející západní propagandu včetně zveřejnění faktů o nepochybném podílu Kyjeva na sestřelení letu MH 17 nebo masovém upálení stovky nevinných lidí v Oděse.

Právě o tomto největším známém zločinu Kyjevské vlády, který se odehrál 2. května 2014, kdy byla v domě odborů na Kulikově poli zaživa upálena více než stovka protimajdanovských aktivistů, mužů i žen, minulý týden rozhodovala už poněkolikáté prokuratura Oděské oblasti. Pochopitelně definitivně zprostila jakékoliv viny nejen osnovatele celé akce, mezi které patřily tehdejší politické špičky včetně zastupujícího prezidenta Alexandra Turčinova a ministra vnitra Arsena Avakova, ale rovněž také vykonavatele tohoto strašného zločinu z řad nácků z Pravého sektoru.

Bez trestu

Věta soudu o tom, že tito zabijáci se žádné trestné činnosti nedopustili, ale pouze chránili „pořádek v regionu“, tím, že zaživa upálili téměř stovku Oděsanů, je výsměchem mezinárodním organizacím, které se celým masakrem dlouhodobě zabývaly (o ukrajinskému právu nemluvě).

Prokuratura tím vydala „odpustky“ na masové vraždění a zajistila úplnou beztrestnost a nepostižitelnost banderovských katů. Znamená to, že pro příště jakýkoli bandita, který se prohlásí za „patriota“, může beztrestně zabít nebo okrást každého občana Ukrajiny, a nebude za to stíhán. Dostane se mu naopak čestného uznání za úspěšný boj s „nepřáteli národa“.

Opravdu si představitelé ukrajinské vlády na čele s prezidentem Porošenkem myslí, že těmito kroky přesvědčí občany Donbasu, aby chtěli žít společně s nimi v takovémto státě? Jde o něco tak neuvěřitelného, že už dokonce i v některých mainstreamových médiích Západu sílí hlasy, že tím si Porošenkův režim definitivně zavírá dveře do evropských struktur.

Více otázek než odpovědí

Porošenko přesto minulý týden uvedl, že jednání s Bruselem o vstupu Ukrajiny do EU úspěšně pokračují a podle jeho mínění by k podání přihlášky mohlo dojít již v roce 2020. Je ovšem otázkou zda bude ještě existovat Ukrajina v současné podobě, neboť také parlament Podkarpatské Rusi odhlasoval minulý týden Deklaraci o nezávislosti na Kyjevu a požaduje jednání o samostatnosti Rusínů, kteří se již nechtějí dále podvolovat centrální vládě v Kyjevě.

Otázek je však mnohem víc. Ta základní zní: Uvědomují si prostí Ukrajinci, v jaké pasti se ocitli? Že posloužili Západu pouze jako razící štít či kdykoli připravená záminka pro napadení Ruska? A pokud ano, budou chtít posloužit toliko jako lidské štíty pro oligarchické struktury, které si jejich zemi rozparcelovaly – a platí za ni Západu udržováním stálého napětí na hranicích s Ruskem? Nepokusí se další regiony „odpojit“ od Kyjeva i za cenu občanské války?

Podobně jako migrantská invaze, také Ukrajina téměř zmizela z hlavních evropských médií. Je to nebezpečné znamení. Obvykle signalizuje, že se za zády veřejnosti připravuje nějaká další skrytá operace „pod falešnou vlajkou“. A to navozuje otázku pro nás nejdůležitější:

Přijde-li něco takového, co bude následovat?


Zdroj: Protiproud.cz